Honoré de Balzac měl několik milenek, které dokázal uchvátit svým šarmem a poetickými dopisy (3/4 jeho korespondence tvoří dopisy ženám). Pokud jste si ale mysleli, že o sebe tento literát dbal, tak to jste na omylu. Nebyl to totiž žádný krasavec a už jako dvacátníkovi mu chyběla spousta zubů - neuznával totiž zubaře.Inu, posuďte sami!
Balzac byl tenkrát (1819, pozn. Nebožky) ošklivý zvláštní a nápadnou škaredostí přes své malé, duchem jiskřící oči. Zavalitá, podsaditá postava, černé rozcuchané vlasy, kostnatá tvář, velká ústa, zkažené zuby. (Svědek nevypátrán)
Mladý, velmi ošklivý muž. (Alfred de Vigny)
Zanedbává v oněch letech také svůj zevnějšek, a sami mužští kamarádi povšimnou si s odporem silné, mastné vrstvy na jeho hřívě, špatných zubů, které při chvatném mluvení rozstřikují sliny, a nezavázaných tkaniček u bot.
(Stefan Zweig podle dobových svědectví)
Znám toho mladého muže již delší dobu. Upřímnost jeho smýšlení a jeho znalost literatury naplňují mě přesvědčením, že si je vynikající měrou vědom povinností, které mu takové povolání ukládá.
(pan de Berny v doporučujícím dopise v cause Balzakovy tiskárny)
Byl mladík malé, v pase silné postavy, jejž špatné střižený oblek ještě více zdůrazňoval. Jeho klobouk byl hnusný, ale jakmile jej sňal, všechno ostatní zmizelo před výrazem jeho tváře. Viděla jsem pak toliko jeho obličej. Kdo ho neviděl, nedovede si udělat představu o tom, jaké to bylo čelo a jaké měl oči. Velké čelo, jako by zalité září; zlatohnědé oči, které byly stejně výrazné jako jeho slova. Nos byl silný a čtverhranný, ústa nesmírně velká a vždycky roztažená smíchem, třebaže měl vadné zuby. Kníry nosil husté a vlasy velmi dlouhé, sčesané na ramena. Byl tehdy, zejména když byl u nás na návštěvě, celkem spíš hubený, a měli jsme dojem, že je vyhladovělý.
V celém jeho chování, v jeho pohybech, v držení jeho těla a v způsobu, jak mluvil, bylo tolik dobrosrdečnosti, naivnosti a otevřenosti, že si ho člověk musil zamilovat, jakmile ho spatřil. Ale jeho nejskvělejší vlastností byla jeho neustálá dobrá nálada, jež byla tak bujná, že každého nakazila. (Madame de Pommereul, 1828)
Neměl vlastně literární nadání. Mezi myšlenkou a formou zela u něho propast. On sám zejména zoufal ve svých začátcích, že by kdy překlenul tuto rokli. (Théophile Gautier)
Jeho rty se chvějí, jeho oči svítí štěstím, jeho ruce se třesou rozkoší při pohledu na pyramidu krásných hrušek nebo broskví. Byl ve své skvělé pantagruelovštině nádherný; odložil nákrčník, rozepjal si košili; třímaje v ruce nůž na ovoce, smál se, popíjel, rozrýval dužinu máslovky. (Léon Gozlan)
Na té fotografii vypadá lépe než ho popisují . :)Ale povahou se mi z tohoto článku zdá být veselým pohodářem, škoda jen ,že snad ošklivý zevnějškem.