Červenec 2011

Jeden večer Charlese Baudelairea

29. července 2011 v 21:20 | Neb. |  Charles Baudelaire
Následující úryvek pochází z knížky Poslední dny Charlese Baudelairea od Bernarda - Henri Lévyho a jde o fikci. Scéna má popisovat jeden z posledních večerů, kdy se Charles ještě zvládal pohybovat - je to docela zajímavá sonda do jeho života, třebaže se jedná spíš o představy pana Lévyho. Lévy byl ale velkým znalcem Baudelairova díla, korespondence i života, takže se nemusíte obávat, že by šlo o úplné smyšlenky.
Šel po ulici Ducale. Podél mříží parku. Potom zahnul doprava na náměstí Palais. A zase doleva na náměstí Royale s řadou topolů. Do ulice Régence, známé svými hrázděnými fasádami. Až na náměstí Petit - Sablon k pusté esplanádě, kde spatřil jednu ze svých oblíbených restaurací. Chvíli váhal. Zastavil se. Ale jako kdyby ho šero a ticho ještě plně neuspokojovaly, nápad zavrhl a pokračoval dál. Prošel velmi rychle kolem Notre - Dame - des - Victoires. Pak ještě rychleji a s lehkým mrazením kolem soudního paláce na náměstí Poelaert, kam dříve vodili odsouzence na popravu. Prošel bez zastavení obvykle tak živé náměstí Jeu - de - la - Balle ozařované v tuto chvíli jen odrazy vitráží z kapucínského kostela. Došel konečně až sem, na okraj města, do této strašlivé spleti všech možných, průchodných i slepých uliček, kde by se ztratil i za bílého dne.
Jde. Přechází. Vrací se. Jde ulicí, která nikam nevede. Pak jinou, téměř totožnou, ale se stejným výsledkem. Míjející chodci se otáčejí za tou podivnou osobou, na tuto čtvrť až příliš dobře oblečenou, která klopýtá po dláždění, zakopává o odpadky, ale jde stál dál, točíc vycházkovou holí.
[V Taverne Royale] byl až na konci sálu. Sám. Jako zpráskaný pes. Hlavu měl opřenou o opěradlo polštářované lavice z béžové kůže. Ústa měl otevřená úplně, oči jen zpola. Před ním stály dva prázdné pivní poháry a koňaková sklenička, ve které ještě něco zbylo a na níž bubnoval konečky prstů, což ostatně byla jediná patrná známka života. V sále skoro nikdo nebyl. Číšníci už naskládali většinu židlí na stoly. Jen u vchodů se zdržovaly dvě malé skupinky flamendrů, kteří v zakouřeném prostředí, k ěmuž se přidávala i hořká vůně pelyňku, ještě hráli karty. Nikdo mu nevěnoval pozornost a on se o nikoho nestaral.

Jak Balzac působil na ostatní aneb dobová svědectví o jeho vzhledu

23. července 2011 v 10:06 | Neb. |  Honoré de Balzac
Honoré de Balzac měl několik milenek, které dokázal uchvátit svým šarmem a poetickými dopisy (3/4 jeho korespondence tvoří dopisy ženám). Pokud jste si ale mysleli, že o sebe tento literát dbal, tak to jste na omylu. Nebyl to totiž žádný krasavec a už jako dvacátníkovi mu chyběla spousta zubů - neuznával totiž zubaře.
Inu, posuďte sami!

Balzac byl tenkrát (1819, pozn. Nebožky) ošklivý zvláštní a nápadnou škaredostí přes své malé, duchem jiskřící oči. Zavalitá, podsaditá postava, černé rozcuchané vlasy, kostnatá tvář, velká ústa, zkažené zuby. (Svědek nevypátrán)

Mladý, velmi ošklivý muž. (Alfred de Vigny)

Zanedbává v oněch letech také svůj zevnějšek, a sami mužští kamarádi povšimnou si s odporem silné, mastné vrstvy na jeho hřívě, špatných zubů, které při chvatném mluvení rozstřikují sliny, a nezavázaných tkaniček u bot.
(Stefan Zweig podle dobových svědectví)

Znám toho mladého muže již delší dobu. Upřímnost jeho smýšlení a jeho znalost literatury naplňují mě přesvědčením, že si je vynikající měrou vědom povinností, které mu takové povolání ukládá.
(pan de Berny v doporučujícím dopise v cause Balzakovy tiskárny)

Byl mladík malé, v pase silné postavy, jejž špatné střižený oblek ještě více zdůrazňoval. Jeho klobouk byl hnusný, ale jakmile jej sňal, všechno ostatní zmizelo před výrazem jeho tváře. Viděla jsem pak toliko jeho obličej. Kdo ho neviděl, nedovede si udělat představu o tom, jaké to bylo čelo a jaké měl oči. Velké čelo, jako by zalité září; zlatohnědé oči, které byly stejně výrazné jako jeho slova. Nos byl silný a čtverhranný, ústa nesmírně velká a vždycky roztažená smíchem, třebaže měl vadné zuby. Kníry nosil husté a vlasy velmi dlouhé, sčesané na ramena. Byl tehdy, zejména když byl u nás na návštěvě, celkem spíš hubený, a měli jsme dojem, že je vyhladovělý.
V celém jeho chování, v jeho pohybech, v držení jeho těla a v způsobu, jak mluvil, bylo tolik dobrosrdečnosti, naivnosti a otevřenosti, že si ho člověk musil zamilovat, jakmile ho spatřil. Ale jeho nejskvělejší vlastností byla jeho neustálá dobrá nálada, jež byla tak bujná, že každého nakazila. (Madame de Pommereul, 1828)

Neměl vlastně literární nadání. Mezi myšlenkou a formou zela u něho propast. On sám zejména zoufal ve svých začátcích, že by kdy překlenul tuto rokli. (Théophile Gautier)

Jeho rty se chvějí, jeho oči svítí štěstím, jeho ruce se třesou rozkoší při pohledu na pyramidu krásných hrušek nebo broskví. Byl ve své skvělé pantagruelovštině nádherný; odložil nákrčník, rozepjal si košili; třímaje v ruce nůž na ovoce, smál se, popíjel, rozrýval dužinu máslovky. (Léon Gozlan)

Další spam z mýho života.

19. července 2011 v 8:35 | Neb. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Jsou prázdniny a já poletuju mezi několika městy a vesnicemi, takže nemám dostatek času na pravidelné zásobování historickými články. Snad mi to odpustíte.
Před chvílí jsem přijela do Brna ze svého letního sídla (= chalupa na vesnici) k zápisu na skandinávská studia, sedím v kavárně - po pravoboku mám ze dvou třetin snědený medovník, kousek od latté a za počítačem sklenici vody (protože káva odvodňuje:) Mimochodem, dobrou kavárnu poznáte mimo jiné podle toho, že vám ke kávě obsluha donese malou sklenici vody. Já mám oboje.)
Ale k tomu, co jsem vám chtěla sdělit. Včera jsem se vrátila z Mighty Sounds, kam jsem jela kvůli Sarah Blackwood, the Creepshow, Koffin Kats a Demented are go. Prioritou bylo všelijaké - billy, ale ani legendární the Causalties a Anti - flag jsem si neodpustila. Fotky nemám, protože jsem si foťák nebrala - seznala jsem, že na netu pak bude jistě dost mnohem kvalitnějších fotek.

Chystám se taky na gothický piknik tady u nás v Šalingradu, takže pokud tam budete taky, třeba se potkáme. A taky Prague Gothic Treffen plánuju.

Na svém letním sídle mám už dva Balzakovy životopisy, takže se těšte na vyčerpávající články o láskách páně Balzakova. Taky pro vás chystám další článek na téma sexuality 19. století, ježto na internetu jich moc českých a pravdě odpovídajících není.

Rozhodla jsem se taky sepsat několik krátkých sešitů o Baudelairovi a td. ve formě PDF, aby to všecko bylo volně ke stažení. Třeba se to někomu jednou bude hodit.

Je 8:34 a kavárna se začíná pomalu plnit. Her Rotting Majesty si dopije svoje chládnoucí kafe a následně vyrazí směrem FF MUNI.

Hej då, dušinky!:)

Mládí Fjodora Michajloviče Dostojevského

10. července 2011 v 16:20 | Nebožka |  Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil v Moskvě Michajlu a Marii Dostojevským jako druhé ze sedmi dětí. Jeho otec byl doktor a zarytý křesťan s praxí v moskevském Mariinského nemocnici pro chudé.
Dostojevskij žil s rodiči a sourozenci v malém bytě v areálu chudobince do svých šestnácti, dokud nenastoupil do Sankt Petěrburgu na vojenské učiliště.
Chudobinec se nacházel v jedné z nejneutěšenějších částí Moskvy v okolí hřbitova pro kriminálníky, blázince a sirotčince. To všechno samozřejmě mladého Fjodora trvale ovlivnilo - zajímal se o chudé a dobročinnost, motiv útisků a utrpení se objevuje ve všech jeho dílech.
Rád se potuloval po nemocniční zahradě, kde pokukoval po pacientech a poslouchal jejich příběhy, třebaže to měl rodiči zapovězeno.

O tyranském chování otce Dostojevského vůči vlastním dětem, které bylo ovšem dáno jeho úzkostlivou starostí o ně a jejich výchovu, existuje mnoho zkazek. Po návratu z práce domů si například posadil dítě na klín a nakázal mu, aby mlčelo. Pak si šel si zdřímnout, zatímco dítě muselo stát vedle něj a odhánět mu od hlavy bzučící mouchy.
Pan Dostojevskij měl ale o své děti také strach, proto je posílal výhradně do soukromých škol, kde hrozilo menší nebezpečí, že budou bity. Také dopisy a jiné materiály dokazují jeho milující postoj k dětem.

Jsem zpátky. Tak abyste to věděli.

9. července 2011 v 12:12 | Neb. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Bon jour, mes netopýres!
Nebožtík se vrátil z Drážďan vcelku a v pořádku s několika novými pohlednicemi a zážitky. Jeho nejsilnější zážitkem je krmení koz, kůzlat a kozlů v zoo, a pozorování krmení malých klokanů. Inu, zvířátka tomu vždycky prosvětlí den!
Vidělo to taky Galerii starých mistrů ve Zwingeru (čili Rubense, Tiziana, Velasquéze, Rafaela atd.), několik malých kachňátek ve vodním příkopu před Zwingerem, museum hygieny (lépe řečeno zdravovědy - bylo to všechno od kolonoskopie přes druhy zdravých jablek a koženého oblečku ze 60. let pro sexuální potřeby po fotografie porodu).
Válelo se to s kamarádkou na trávníku u zámku Pillnitz a bylo v museu Karla Maye. A taky v jedné úžasné kavárně v Altmarktu, která je tam už určitě víc jak jedno století (soudě dle fotografií), je v secesním duchu a servírky tam stále nosí ty rozkošné bílé zástěrky! Pokud tam budete, nenechte si ji ujít.

Nemá si to nač stěžovat. Drážďany byly krásné a klidně by to tam ještě chvilku zůstalo. A za týden už bude křepčit na Mighty Sounds, johou!

(Teď se jde věnovat životu Dostojevského, poněvadž o něm už dlouho nic nenapsala. Vlastně napsala pouze úvod, a to někdy na podzim. Takže se jde i stydět.)

Tak se mezitím mějte, brzy vás i vaše blogísky zase oblažím!

Na pár dní adios!

1. července 2011 v 19:57 | Neb. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Netruchlete, neplačte, na pár dní vás opouštím! V pondělí odjíždím do Drážďan rozšířit si své kulturní obzory.
Ještě nevím, jestli se mi bude chtít s sebou tahat počítač, ale asi ne. Asi ho tak nechám odpočinout.

Dneska mám nějakej ospalej den, takže nevím, co dalšího bych vám chtěla sdělit. Pardonnez - moi!
Milujte bližní své! Vrátí se vám to na dětech!

Tematicky naprosto mimo mísu, ale pořád mi to zní v hlavě.
(Miluju tyhle uzoufaný vokály!)