Červen 2011

Svatební noc - varianta druhá

27. června 2011 v 14:04 | Neb. |  Sexualita, zdraví a hygiena
O svatebních nocích věku devatenáctého se často mluví jako o jedné z nejhorších možných životních zkoušek pro mladé děvče. Vždycky to tak ale být nemuselo. Od poloviny 19. století velmi pozvolna vzrůstal počet sňatků z lásky, třebaže byly běžnější spíše u nižších společenských vrstev.
Dnes vám předkládám ukázku z knížky od Ignáta Herrmanna Vdavky Nanynky Kulichovy. Domovníkova dcera Nanynka si bere za muže učitele Jindřicha Nováka. Je zamilovaná, má jej ráda, ale nedojde tako vého zklamání jako Hana z povídky Guy de Maupassanta.

"A teď, Andulko drahá, jsme zde jako v malém království. Ode světa uzavřeni, bezpečni, se vším štěstím svým. Nic k nám zvenčí nedolehne, a tu pod námi tiché klášterní zahrady. Jsi spokojena s tím hnízdem?"
Nanynka stála posud v prvé světnici. Zatím sňala závoj svatební i myrtový věneček, jejž naň šetrně položila. Novák beze slova přistoupil, sklonil se a věneček políbil. Když povznesl oči k Nanynce, viděl, že její líce zahořelo ruměncem.
Novák pojal ji za ruce, střídavě je celoval.
"Duše má drahá! Co jsem se po tobě natoužil! Zdá se mi, že nelze uvěřiti, že tu jsme sami spolu, že si již navždy náležíme, že mi tě nikdo neuloupí, že jsi má, jen má jediná!"
Nanynka chopila se Novákovy hlavy, pokrývala ji polibky.
"Tvá, Jindro, vždycky tvá, ode chvíle, kdy jsem tě poprvé spatřila a kdy jsem pocítila nesmírnou bolest při pomyšlení, že bys mi neměl náležeti. Dnes ti to mohu říci."

O díle Arthura Rimbauda - tematika a motivy

22. června 2011 v 1:04 | Neb. |  Arthur Rimbaud
Prvním úkolem člověka, jenž chce být básníkem, je úplné poznání sebe sama. Hledat vlastní duši, prozkoumat ji, zkoušet její výdrž, učit ji. Poznanou ji pak dál vzdělávat; to je jednoduché: každý mozek se přirozeně rozvíjí; tolik egoistů se pokládá za autora, a je tolik jiných lidí, co jim připisuje svůj vlastní pokrok! - Duši je třeba učinit obludnou. - Myslím tím nutnost být vidoucím, učinit se vidoucím. (J. - A. Rimbaud)


Jean - Arthur Rimbaud se snažil o poezii prozření, o poezii vidoucího. Podle Rimbauda by básník měl nejprve znát důkladně své vlastní nitro, aby mohl dobývat nadpozemské absolutno, aby se mohl stát básnickým prorokem.
Poezie musí vycházet "z duše a pro duši, obsahující všechno, vůně, zvuky, barvy, myšlenky". Naproti tomu ale neprosazuje subjektivismus ("subjektivní poezie je nudná"), ale objektivní poezii. V důsledku toho se tak v jeho tvorbě objevuje popírání základních, společností daných hodnot a kulturních tradic.
Rimbaudovi nikdy nešlo o nějaké poučné verše, plné rozumných rad - také proto tvrdil, že současníci mají právo proklínat předchůdce. Kdyby bylo po jeho, skutečných básníků by bylo poskrovnu. Jeana Racina takřka zbožšťoval, Verlainea a Mérata považoval za básníky již vidoucí a Baudelaire byl pro něj ztělesním poetické dokonalosti.
Byl to hledač absolutní smyslnosti, neviditelných krás a potěch. Básník musí být jedinečný, musí být podobně jako Prometheus "zloděj ohně", jeho verše musí jitřit všechny smysly.

Lyckan står den djärve bi!

20. června 2011 v 16:28 | Neb. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Je to tam!
Probojovala jsem se do té pětiny šťastlivců a od podzimu budu studentkou skandinávských studií!

Jag är fantastiskt!
AAAAAAAAA!

(Ano, Combichristí Get your body beat je o něčem úplně jiným než úspěchu u přijímaček, ale dávám ji sem z toho důvodu, že je to taková písnička, u které si můžete řvát.)
Well.
GET YOUR BODY BEAT! LET YOUR BLOOD FLOW! GET YOUR BODY BEAT! GET YOUR BODY BEAT! GET YOUR BODY BEAT! LET YOUR BLOOD FLOW!

(Ale jo, ta věta "I try to understand you, girl" kě mně teď docela pasuje)


Jsem primitiv a nestydím se za to.

16. června 2011 v 12:40 | Neb. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Poslední dobou mám času až hříšně mnoho, tudíž jsem momentálně regulérním zbytečným člověkem (což je narážka na ruskou literaturu. Třeba Oněgin byl taky zbytečný člověk!).
Chodím spát ve dvě, vstávám tak v jedenáct a kolem dvanácté si vychutnávám první kafe, k čemuž snídám zpravidla dvě sušenky. O hodinu a půl později si vařím oběd - proto ta hubená pseudosnídaně.
Nedělám téměř nic. Poslouchám hudbu, čtu si knížky, koukám na filmy (viděli jste Věk nevinnosti? Winona Ryder je tam okouzlující!) a vykládám si s našima králíkama. Ano, baví mě mluvit na zvířata a vykládat jim o svých životních slastech i strastech. Občas si je pustím v obýváku a koukám se, jakou mají radost. To totiž skáčou jak diví.

V neposlední řadě jako každá normální osoba ženského pohlaví brouzdám po internetových obchodech a koukám na boty, který nutně potřebuju k životu. Tento článek mi tedy bude sloužit i jako jakási upomínka toho, co vlastně chci.
Taky nevím, co si chci pořídit jako první. . . ? Možná vám to bude připadat směšný, ale chci všechny ty botky stejnou měrou.

(Neztotožňuju se s významem obrázku ve videu. Jde mi o tu písničkiu.)

Komentář: Po těch prahnu už strašně dlouho a i když bych je určitě nenosila dennodenně, potřebuju je mít. Kdo není žena, ten to asi nepochopí. Moje drahá matinka říká, že bych vypadala jako lehká děva. Tse. Boty na platformě, menší nebo větší, se nosí docela běžně, jenom holt nejsou tak vysoký. Každá žena má vysněný boty a když už je má, tak je nenosí pořád.

POMOZTE MI ZACHRÁNIT BANÁT!

15. června 2011 v 16:49 | Nebožka
Odmítám se smířit s tím, že je nutno stavět elektrárny všude tam, kde se jen dá. Elektrárenská demagogie bohužel postoupila tak daleko, že hrozí úplná devastace krásného českého Banátu - českých vesnic, které zde byly založeny ve 20. let 19. století a stále žijí svým vlastním životem. Teď se tam má stavět 21 elektráren - mají být 140 metrů vysoké a kromě elektřiny budou samozřejmě produkovat zvukový smog.
Zásadně nesouhlasím s tím, aby touha po penězích zničila úplně všechno. Lidi nadělali už tak dost zla, tak proč by se jim mělo dovolit v tom beztrestně pokračovat dál.

Máme šanci s tím něco udělat a já vás všechny žádám, abyste to nenechali jenom tak být. Stačí vyjádřit nesouhlas odesláním předpřipraveného textu.



"Firma Enel Green Power Romania s.r.l. zahájila v těsné blízkosti české krajanské vesnice Svatá Helena v župě Caras Severin bezohlednou výstavbu 21 větrných elektráren. Tento projekt ohrozí existenci unikátní české komunity, jejíž ekonomika je postavená na bio-zemědělství a na šetrném cestovním ruchu. Dojde k likvidaci dosud plně nevyužitého potenciálu cestovního ruchu založeného na ekologickém zemědělství a neporušené krajině národního parku Železná vrata, který má za cíl chránit přírodu Dunajské soutěsky. Hrozí zánik české vesnice, která vznikla v roce 1823.
Elektrárny budou umístěny v bezprostřední blízkosti vesnice, budou mít výkon 3 MW a budou 140 m vysoké. Ve vesnici tak nebude místo odkud by stožáry nebyly vidět a slyšet. Budou vydávat všude dobře slyšitelný zvuk a podle posledních výzkumů jsou zdrojem i infrazvuku, který způsobuje stresy a bolení hlavy. 300 obyvatel vesnice nemá šanci se ubránit finančně mocné firmě Enel a navíc v prostředí slabé demokracie. Projekt je zcela absurdně plánován na evropsky významném území Národního parku Železná vrata, kde je zpřísněný režim ochrany přírody a území je zařazeno do evropského systému ochrany přírody Natura 2000. Energie, která bude vyrobena za cenu zničení mimořádně zachovalého území a za cenu zničení 180 let staré vesnice Svatá Helena jistě není ekologická."

Dawn of Ashes

15. června 2011 v 14:30 | Neb. |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Už je to nějaký ten pátek, co jsem vás poctila nějakou zlohudbou, tak to zase napravíme. Tentokrát nepůjde o žádné psychobilly nebo deathrock, ale o harsh EBM. Dawn of Ashes si pouštím pokaždý, když potřebuju zrychlit tempo, nebo potřebuju nějakou tu dávku ďábelské elektroniky.

Kdybych tuhle písničku znala ve svým depresivním období, patrně by byla na pořadu dne neustále.
Tehdy jsem si masochisticky pouštěla všechno, kde byl text tohoto rázu (tohle je ale vytrženo z kontextu):

You are a piece of shit.
You are nothing.
You make me sick.

Docela přiléhavě se pak ta písnička jmenuje Abyss a Nebožka ji úplně miluje.
Nebožka totiž miluje skoro všechny písničky s tímto typem textu.

O rodičích Honoré de Balzaka

13. června 2011 v 16:00 | Nebožka |  Honoré de Balzac
Honoré se narodil v roce 1799 Lauře Sallambier, provdané Balzac (přídomek de si přisvojili až po narození dcery Laurencie v roce 1801 a užívali jej jen zřídka), a Bernardu François Balzakovi.

Otci Bernarda Françoise Bernardu Balssovi patřilo několik vinic a luk, které získal postupně během života. Bernard François byl nejstarším z jedenácti dětí, a tak přirozeně svému otci pomáhal na pastvě. Život to nebyl nikterak přepychový; všech jedenáct dětí spalo na slamnících z žitné slámy podél stěn. Po večerech rodina mluvila o rodinných tajemstvích a skrytých pokladech, což jenom podněcovalo Balzakova tatínka. Naučil se číst a psát a svoji cestu vzhůru započal jako pomocný poslíček v jedné notářské kanceláři. Úřednická praxe se mu tehdy vyplatila, postupně se vypracoval na pozici písaře u státního návladního a posunul se tak ve společenském žebříčku o stupeň výš. Na vesnického synka to vůbec nebyla špatná kariéra!

Později, když se jej ptali na jeho kariéru, odpověděl, že byl nepřetržitě po šestnáct let sekretář při bývalé státní radě, oblastní komisař v Paříži od 21. června 1791, dne útěku bývalého krále, jmenován postupně předsedou oblasti, poslancem obecního výboru, městským úředníkem, komisařem při policejním tribunálu, předsedou tohoto tribunálu, který tehdy sám spravoval celou pařížskou policii.
V roce 1797 se dostal do Toursu, kde měl na starosti válečné zásobení, bylo mu jednapadesát a byl stále starým mládencem. To už nemělo mít dlouhého trvání, neboť jeho představený se rozhodl, že jej ožení s krásnou devatenáctiletou Laurou Sallambier.

Jak (ne)žít dekadentní život

10. června 2011 v 15:33 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Uznávám dekadenci.
Aby nedošlo k omylu, nejdřív vám vysvětlím svoje pojetí dekadence. Nejde mi o alkoholismus, nevázaný sex, uctívání satana a tak podobně, jak jste se nepochybně dozvěděli v souvisloti s literární dekadencí. Dekadence obecně znamená úpadek. Dekadentní poezie ho chápe jako morální úpadek, jako úpadek společnosti.

Nebožčí dekadence ale znamená něco trochu jiného.
Dekadence je pro mě vlastním pojetím života, zájem o neobvyklé věci (tedy ty, které dnešní společnost považuje za zbytečné, neperspektivní a nevýdělečné), provozování činností, které by ostatní lidé snad mohli považovat za mrhání časem, zájem o duchovno (ať už jde o hledání alternativ božích nebo Boha samotného, nejsem totiž ateista), prolévání hrdla kávou (uznávám, že to dneska dělají skoro všichni), pohrdání předpokládaným smyslem života (nehodlám si najít perspektivní práci a přesně ve třiceti mít děti, udělám to tak, jak zrovna budu chtít) a danými estetickými pravidly a měřítky. Hledání alternativních cest, jiného způsobu náhledu na život.

Problém je ale v tom, že spousta mé smýšlení úplně nechápe. Já jim to vlastně ani nezazlívám, protože sama dost často nechápu to jejich. Nechápu, jak můžou žít jenom tak, aniž by hledali nějaký smysl toho všeho, aniž by četli (jo, to vážně nechápu), aniž by byli otevření novým věcem.
Nevyhovuje mi dnešní způsob života, ale to nevyhovoval ani prokletcům. Ti si stěžovali, že je na ně moc rychlý. Nevím, co by dělali dneska, to by se zbláznili naprosto.

Nehodlám žít stejně. Nehodlám svůj život zasvětit kariérnímu růstu. Nehodlám se podřizovat neustále se měnícím trendům. Nehodlám chodit na firemní večírky. Nehodlám číst Nesvadbovou a Viewegha, protože je to brak. Nehodlám nosit boty na podpatku. Nebudu ateista. Nebudu chodit bezúčelně chlastat. Budu věrná svým ideálům, jakkoliv naivně to zní. Malý princ je mým vzorem a svět by si z něj měl vzít příklad.

Dámská hygiena a zdraví věku devatenáctého

9. června 2011 v 1:33 | Nebožka |  Sexualita, zdraví a hygiena
Žena v 19. století to neměla jednoduché v žádném ohledu - hygienu nevyjímaje. Už od dětství byla považována za "přirozeně slabou", což v podstatě znamenalo diagnózu na celý život. Navzdory tomu ale ona křehká stvoření pracovala od rána do večera do úmoru v naprosto nevyhovujícím oděvu, živila se málo vydatnou a hodnotnou stravou (panovalo mínění, že by dívka neměla jíst tmavé maso, zato krajíc chleba a káva, to byla hotová mana!), čemuž nepřidala ani nevalná hygiena.
Není tak divu, že tehdejší dívky i dámy často trpěly migrénami, byly chorobně bledé, trpěly nechutenstvím a jejich úmrtnost byla dvakrát vyšší než mužská. A to jsem ještě ani nezmínila namáhavé porody, které žena vůbec nemusela přežít.
Lékaři si tehdy ovšem s příčinou dámských zdravotních trampot dokázali poradit po svém - univerzální diagnózou byl zánět dělohy a také hysterie. Na dělohu se také daly svést i gynekologické obtíže; často za ně mohl například aktivní sexuální život, onanie, kapavka nebo "všeobecná ochablost tkaniv".
Neduživé madam lékař doporučil klid na lůžku, sedací lázeň a třeba ještě zábal na noc.

Gynekologie jako taková ale dlouho čekala na svoje objevení. Vzhledem k vnímání lidské sexuality se snad ani není čemu divit. Dívky byly vychovávany ve víře, že nahé lidské tělo je neřestné už samo o sobě.
Jedněmi z mála gynekologických jevů, o kterých se tak ještě mohlo tiše diskutovat až ve 2. polovině 19. století, byl výtok a nepravidelná/bolestivá menstruace (tu podle dobových lékařů způsoboval pohlavní styk). V poslední čtvrtině století se pak začal klást větší důraz na hygienu intimních partií, což ještě neznamená, že to bylo běžným jevem. Během krvácení se žena zásadně nemyla. Kromě toho se používaly podomácku vyráběné měsíční pásy, takové pratelné vložky, buď z něčeho ušité nebo háčkované. Jednorázové vložky se objevily až po konci I. světové války.

RazorCandi aneb slečna, kterou nelze nemilovat!

7. června 2011 v 19:31 | Nebožka
Momentálně se bojím zítřejšího testu na skandinavistiku, protože berou jenom pětinu (PĚTINU!!!) a moje vědomosti dost možná vůbec nebudou stačit. Navíc mi střeva vyváděly lumpárny, tak jsem neměla ani pomyšlení na dopsání článku o hygieně věku devatenáctého. Jak si dokoušu nehty, bude to tady!
Ale k věci - abyste mi mezitím neumřeli, seznámíte se s RazorCandi! Je to moje nejmilovanější alternativní modelína, je dost extravagantní a dost možná se vám vůbec nebude líbit. Nicméně dneska ráno, když jsem projížděla její livejournal, mi zas vytřela zrak. Já ji prostě musím zbožňovat!:D

Její oficiální web jest zde. Sbírka aktuálních fotek a komentářů zde (kdybyste si chtěli koupit nějaké její fotky, tak můžete tam:D). Semtam má některý fotky dost lechtivý, takže se na to připravte, pokud tam budete chtít brouzdat. Já jenom, abyste pak neřekli, že jsem vás nevarovala:D