Chtěl jsem být za příšeru aneb rozhovor s J. H. Krchovským, II. část

14. května 2011 v 14:29 | Nebožka, MF Dnes |  Variace pro temnou strunu
J. H. Krchovský
V září léta páně 2010 jsem vám sem přepisovala část rozhovoru s J. H. Krchovským, především tedy pasáž o smrti.
Protože jste tehdy docela jevili zájem zvědět, co dalšího tento brněnský dekadent prozradil v rozhovoru, přepsala jsem i další zajímavé odstavce. Třetí část opět někdy dopíšu.
V Sedmičce je další rozhovor, tentokrát na téma Brno. Toho se taky dočkáte!:)
(Mimochodem, na začátku roku jsem byla na jeho recitaci a mám podepsanou jeho nejnovější sbírku - Dvojité dno. Musela jsem se pochlubit, protože mě to moc těší.)

Zmínil jste modlitební litanie. Jak moc věříte?
Na Boha nevěřím, spíš na osud, souhru okolností, řád vesmíru, tedy i světa, přírody. . . Příčinnou zákonitost všeho nebo zákonitou příčinnost? Nechci to mít pojmenovaný.

Máte sudetské i slovenské kořeny. Ke komu z rodiny jste měl nejblíž?
Stejně jako se nedají oddělit geny, nedají se oddělit ani inklinace. Zatímco dědeček pražskej byl učitel přírodo - a dějepisu a literatury a byl písmák, dědeček brněnskej byl dráteník a víceméně negramotnej. Zatímco brněnští prarodiče měli drajv, šílenství, temno, iracionalitu, ty pražští byli racionální dietáři, všechno načtrnutý, logický, germánský, upjatý. A oboje udělalo skvělej mišmaš. To pak - jak říkávám -je fuška na celej život.

Se školou jste se vypořádal poměrně brzy. Souviselo to s odporem k té písmácké tradici?
Škola byla jeno trpná záležitost, nutné zlo. Že to pro mě nemá smysl, mi začalo docházet někdy v osmé třídě, devátou už jsem měl těžce na háku. Nepsal jsem úlohy, neměl jsem sešity, a když si všichni šli pro vysvědčení s bonboniérou, kytkou a deskama, protože ho později hodlali vykazovat, já ho složil do čtverečku, strčil do kecky a vykračoval si s rukama v kapsách, že nic nenesu. Taky jsem ho už nikomu nikdy neukazoval.

Takže jste se začal učit na zedníka.
O to jsem rodiče prosil - že budu dělat závozníka nebo třeba pomocnýho dělníka. Protože ve škole by mi nedovolili dlouhý vlasy, zase bych něco směl a něco nesměl, respektive bych nic nesměl a všechno musel, a já od toho už chtěl mít pokoj. Proto jsem šel na učňák, ale i tam mě buzerovali, a protože jsem to nemoh snášet ani zběhnout, abych neublížil rodičům, tak jsem trpěl. Z toho rozporu jsem nejed - navíc bych na oběd musel do kantýny a sundat si helmu, pod kterou jsem měl dorostlý dlouhý vlasy. . . Brr.

Proč jste se tehdy ocitl v blázinci v pražských Kateřinkách?
Nikdo nemoh pochopit, že mladý zdravý člověk nechce být zednickým mistrem, posléze stavbyvedoucím a později třeba i stavbařem. Ale možná zaplať pánbůh, že jsem se přesmykl do určitý pomatenosti a abnormality, protože normální jsem bejt nechtěl. To, co se jako normální deklarovalo, mi přišlo odpudivý, falešný, zlý, banální, trapný, ubohý, nezajímavý. Proto jsem dělal naschvály, proto jsem s v básničkách stylizoval jako příšera, abych dal najevo, že nebudu svazákem v tesilovejch kalhotách, kterej chodí na diskotéky. Naschvály jsem dělal i později: všude se opěvoval život a šťastné zítřky, a já zamířil na hbitov mezi břečťany a duchy. Chtěl jsem jim ukázat: Ne, tohle ze mě neuděláte. Nenechám se. Nedám se. A příšery se tehdy šoupaly buď do kriminálů, nebo za zdi blázinců, aby nestrašily.

A nebyl blázinec poněkud nepřátelské prostředí?
Naopak, to byla jediná akademická půda, kde si člověk mohl dělat a říkal, co chtěl zcela svobodně a beztrestně. Milerád jsem podstoupil cokoli, jenom abych se nemusel vracet do toho učňáku.

Fotograf Ivan Pinkava, autor vašeho známého portrétu, takřka loga vašich knih, v nedávném rozhovoru řekl, že období neustálé policejní buzerace a konfrontace umožňovalo generaci, která se nechtěla přízpůsobit, rychleji dospívat, za něčím si jít. Cítíte to podobně?
Já jsem zcela nedospěl dodneška a dospět nikdy nechci. Nikdy jsem to nepřeháněl se vzděláváním, vždy se rád dozvím něco nového, ale v paměti mi zůstane jenom to, co se mi k životu hodí a co potřebuju. Nechci znát odpovědi na spoustu věcí, protože se nechci zbavit toho dětskýho, naivního údivu, úžasu. Nepotřebuju mít všechno odhalený a nemůžu říct, že by mě nátlak moci nechal dříve dospět. Naopak si myslím, že jsem v lecčems zakrněl jako dítě a velice rád.

Egon Bondy vám tehdy kvůli špiclování Státní bezpečnosti doporučil vymyslet si psedonym Krchovský. Jaký jste spolu vlastně měli vztah?
To byl vztah samozvanýho mistra, kterýho jsem ctil. On si mě našel, doufal, že ve mně bude mít pokračovatele, a furt mě káral, abych nepil denně pivo, že je to dar bohů a smí se pít jen svátečně a až po zásluze. A kdy prý mě už konečně uvidí v univerzitní knihovně. Když v mých dvaadvaceti letech slyšel, že jsem v životě v knihovně nebyl, chytal se za hlavu - on, který v knihovnách trávil celej život! Já si všechno musel objevit sám, nechtěl jsem nic vyčtenýho. K lecčemus jsem dospěl později, za cenu ztrát a bolesti, ale vlastním poznáním. To radši budu Ameriku objevovat potisící, ale sám! A tu svoji!
 


Komentáře

1 HedusQa | Web | 14. května 2011 v 14:40 | Reagovat

Pěkné čtení, i hezký blog :)

2 Zlomený meč | Web | 14. května 2011 v 16:24 | Reagovat

Viz. minulý článek:
Nikdy jste nepracoval?
-Jen když nebylo zbytí.

Z čeho ten člověk žije?? Že by ty básničky tak vynášely? :D

3 Nebožka | 14. května 2011 v 16:50 | Reagovat

[2]: No v rozhovoru pro Sedmičku říkal, že od poslední sbírky se z toho dá jakž takž žít. Navíc je docela oblíbenej, jeho sbírky se často dotiskujou:)

4 Zlomený meč | Web | 14. května 2011 v 19:26 | Reagovat

[3]: Oh.
To po tomhle pánovi se hřbitovu říká krchov, nebo si změnil jméno, nebo je to dokonalá ukázka toho, jaký mají bohové smysl pro humor?:D

5 Nebožka | 14. května 2011 v 19:59 | Reagovat

[4]: Viz poslední odstavec:D To jméno mu vymyslel Egon Bondy, J. H. pak znamená jeho skutečné jméno Jiří Hásek. Navíc vzhledem k jeho veršům je to jméno dost přiléhavé:)

Bylo mi dneska tak smutno z mých vlastních slov
jimiž furt naříkám, jak žiju stěží
tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov
abych si upřesnil, co je to Nežít

Chodím a přemýšlím; přituhlo, stmívá se
nemám se k odchodu, postávám před branou
a koukám se strachem na vločky ve vlasech
jestli v nich roztají, anebo zůstanou

Slyším však hrobníka: „Hej, pane, zamykám
mrtví chtěj taky spát, běžte už domů!“
poslušně odcházím, proboha, ale kam?!
vracím se k aleji hřbitovních stromů

6 Lili | 14. května 2011 v 23:35 | Reagovat

V úterý má u nás v Olomouci autorské čtení. Snad se mi podaří utrhnout se z práce.
A vnukla jsi mi nápad poprosit o autogram :)

7 Nebožka | 15. května 2011 v 0:39 | Reagovat

[6]: Určitě to zkus!:)

8 Slánka | 15. května 2011 v 15:43 | Reagovat

zlomecoun: Krchovský trpí na deprese a snad i nějakou další psychickou nemoc (tím si teď nejsem jistá, ale četla jsem že má "papír na hlavu"), takže dostává (nebo dostával) invalidní důchod. Z básniček prý moc nevyžije ( to bylo v nějakém interview s ním) ale určitě mu to vynáší, protože je velmi oblíbený. V jednom rozhovoru se ale rozčiloval, že nějaký chytrák umístil CD Krchoffu na net a takhle se umělci rozhodně nepodporujou.

Jinak Nebožko, závidím, taky bych šla na nějaké jeho autorské čtení, kdyby měl tady v Ostravě. Ale nemám o tom přehled. Je to ale úžasný básník. Myslím, že po základce šel na nějaké učiliště, které ze zdravotních důvodů nedodělal, ale i přesto, že má jenom základku se to v jeho básničkách neprojevuje.

9 Slánka | 15. května 2011 v 15:50 | Reagovat

P.S: No jo, vždyť je to tu dokonce napsaný  s tím učňákem.:)

10 Irwain Nornossa | E-mail | Web | 15. května 2011 v 19:01 | Reagovat

Nic proti, ale Praha nejsou Sudety. ;-)

11 Elysia | Web | 18. května 2011 v 17:16 | Reagovat

tak ja se priznam ze o nem slysim, teda ctu, prvne a to tady v HK visely pred nedavnem plakaty, kde me sice zaujal ten nazev Krchoff, ale nikdy sem se nepodivala na net, co ze to je, no skoda, ted sem si to nasla na BZ a zni to dobre, ze kdybych to tusila, zasla bych tam:(

12 Nebožka | 18. května 2011 v 22:03 | Reagovat

[11]: Určitě ještě bude možnost;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.