Příběh o nebohých dětech Edwardovi V. a Richardovi,
synech Edwarda IV., dost možná znáte. Když jejich tatínek v roce 1483 zemřel, oba chlapci zmizeli. V roce 1674 byly při přestavbě londýnského Toweru objeveny dvě drobné kostry. Moderní paleopatologické výzkumy naznačují, že by mohlo jít o nešťastné prince.
Aby bylo kosterní nálezy s čím porovnávat, vědci prozkoumali
i ostatky jejich příbuzných - Anne Mowbray a Marie de Bourgogne (což je Marie Burgundská).
Pojďme se teď podívat, co se vlastně zjistilo!
K tomu, aby vědci mohli rovnou zamítnout, že jde o Edwarda
a Richarda, bylo potřeba podrobit kosterní pozůstatky důkladnému výzkumu.
Protože Anne Mowbray byla s Edwardem, svým manželem, zároveň
v příbuzenském vztahu, bylo možné analýzou zubů dokázat příbuznost. Pravděpodobně víte, že v zubech se dá pěkně číst.
Z chrupu jsou paleopatologové odhadnout docela přesně stáří zemřelého.Všechny zuby prochází několika stádii vývoje. Každé takové stadium vývoje má určitou číselnou hodnotu a sečtením hodnot všech zubů se dá získat hodnota zralosti, ze které pak se určí věk.
Zuby Anne Mowbray († 1481) prozradily, že zemřela asi měsíc před svými 9. narozeninami.
Z pořízených rentgenových snímků vědci zjistili, že výsledné skóre dospívání odpovídá věku mezi 7 a 9 lety - to se shoduje s údaji, které jsou nám známé. Všimněte si na rentgenu klubajících se zubů!
U towerských koster se ale vyskytl problém. Jedna z nich měla pouze tři zuby a ta druhá vůbec žádné.
Naštěstí se dá vývoj vypočítat ještě z vývoje zubního lůžka, což byl taky další krok výzkumu. Tak se ukázalo, že rozdíl mezi věky obou dětí je asi 2, 5 roku. Hádejte, o kolik byl Edward V. starší než jeho bratr Richard. Může jít sice o náhodu, ale já osobně ji považuju za moc velkou.
U blízkých příbuzných vzrůstá možnost dědičné hypodoncie (vrozeně chybějící zuby) asi 1/3, jenom nemusí chybět vždycky tytéž zuby.
U Anne Mowbray byla zjištěna vzácná forma hypodoncie, tu měla i její příbuzná Marie de Bourgogne. To jen tak na okraj. Pravděpodobnost, že hypodoncií trpěli i malí princové, je docela velká, ale dokázat to už nemůžeme. Musíme se spokojit s určením věku a faktem, že jejich lebeční kosti vykazují určité společné rysy.
Myslím, že čtení v kostech a zubech je prostě fascinující. Třeba taky jednou budu mít někoho takhle přečetnýho.
Obrázky převzaty z knihy Vepsáno do kostí (autor Paul Bahn, nakl. Mladá Fronta, 2002)
Jaj, to je, uh... zajímavé... o_O :D