Ann Radcliffe - Záhady Udolfa

8. dubna 2011 v 17:13 | Nebožátko |  Gotický román
Ann Radcliffe (1764 - 1823) je skoro synonymem pro gotický román. Její příběhy jsou stejně jako příběhy jiných spisovatelů toho období plné padouchů a slečen, které je potřeba zachránit, a nechybí ani tajemství.
Děj románu s několika básnickými vložkami se odehrává v 16. století v Itálii. Hlavní hrdinky Emilie se po smrti otce a matky ujme teta madame Cheronová (protože je teta v knize jmenována jako Cheronová, zdržuju se svého obvyklého zvyku psát Cheron). V tu chvíli začínají všechny Emiliiny lapálie - teta Cheronová se totiž rozhodne provdat za Montoniho, jenž má do kladné postavy vskutku daleko.
Madame Cheronová a Emilie odjíždí na tajemný Montoniho hrad Udolfo, kde se dějí všelijaké záhadné věci a především Montoniho společníci nejsou žádní svatoušci, ale prachsprostí lapkové.
Kromě toho je velmi podstatnou dějovou linkou citový život slečny Emilie. Do krásné slečny se totiž zamiluje švarný Valancourt a jeho city jsou (samozřejmě) opětovány. Kdyby mělo všechno hladký průběh, tak román nebude mít 600 stran. Emilie, nedobrovolně obývající Udolfo, teskní po Valancourtovi, zatímco padouch Montoni jí plánuje sňatek s hrabětem Moranem, a aby toho nebylo málo, teta Cheronová zmizí a kolem hradu se pořád ozývá zvláštní hudba. . .



Samozřejmě, že všechno dobře dopadne, Valancourt a Emilie dojdou štěstí, teta je nalezena a všechny záhady se vyřeší. Nicméně, nebudu vám kazit případnou potěchu z knihy předem, a tak se omezím na stručný popis výše.
Jenom vás varuju předem - Emilie neustále pláče. Mě osobně to dost lezlo na nervy, ale odpustila jsem jí to. Neměla lehký život, tudíž měla na slzy právo.

Na ukázku přikládám jeden romantický moment a jednu chvilku mírného napětí.
"Ach ano," řekl Valancourt po dlouhém odmlčení, zatímco se Emilie marně pokoušela dokončit pár načatých vět, "vidím, že nemám več doufat. Má předtucha byla oprávněná, nepokládáte mě za hodna své pozornosti. Ta osudná cesta, kterou jsem považoval za nejšťastnější ve svém životě! Ty nádherné dny jsem tedy musel prožít jenm proto, aby mi ztrpčily všechny, jež přijdou nyní. Jak často jsem na ně vzpomínal s nadějí i s obavami - a přece až do nynější chvíle jsem si namlouval, že nemám důvod jich litovat."
Hlas mu selhal, takže raději rychle vstal a poodešel stranou. Zoufalý výraz v jeho tváři nemohl Emilii nedojmout. Její city převládly nyní nad bojácnou obezřelostí, a když se zas Valancourt vrátil na své místo, oslovila jej hlasem nápadně zjihlým: "Křivdíte sobě i mně, říkáte - li, že vás nepokládám za hodna své pozornosti. Přiznám se, že si vás již dlouho vážím a - a. . ."
Valancourt netrpělivě čekal, až větu dokončí, ale slova jí odumřela na rtech. Její oči však jasně říkaly, co cítí ve svém srdci. Valancourtovo zoufalství se rázem změnilo v nadšení.
"Ach, Emilie!" zvolal radostně a vroucně, "drahá Emilie! Kéž by věčně trvala ta slastná chvíle, dovolte mi zpečetit ji jako nejsvětější v mém životě!"
Přitiskl její ruku ke svým rtům.
(. . .)
(Emilie)Rozpomněla se na onu prazvláštní událost,která kdysi způsobila, že se hrad ocitl v rukou jeho nynějšího vlastníka, a když se zamyslela nad tím, za jak záhadných okolností zmizela jeho bývalá majitelka a že o ní potom již nikdo víckrát neslyšel, nemohla se ubránit divnému tušení; a tak přestože neměla žádný důkaz pro to, že by mezi onou událostí a nedávnou hudbou byla nějaká spojitost, ve své obraznosti si to domyslela - a tu jí bezděky přeběhl po těle mráz. Ustrašeně se rozhlédla po ztemnělé komnatě a mrtvé ticho, které tam panovalo, v jejích představách její ponurost znásobilo.
Konečně se přece od okna odtrhla, ale jak se blížila k loži, kroky jí stále více vázly, až se posléze zastavila a očima pátrala kolem sebe. Jediná lampa, která v prostorné komnatě hořela, již pohasínala. Emilie se na okamžik zalekla tmy ve vzdáleném koutě, ale pak se za svou slabost zastyděla, a třebaže svůj strach zcela nepřemohla, došla k loži a ulehla, leč poklidný spánek dával na sebe dlouho čekat. Přemítala dosud o nedávném zážitku a s napětím si již představovala další noc, kdy měla v úmyslu zase bdít a poslouchat, zda - li se ta hudba opět neozve. "Byly - li to zvuky z lidského světa," řekla si, "pak je nejspíš znovu uslyším."

Kdybyste chtěli knížku sehnat, prohledejte antikvariáty, zkuste Aukro.cz (dá se tam najít spousta dobrých knih) anebo to zkuste tady. Ale pozor, kniha je rozdělena na dva díly!
 


Komentáře

1 Elysia | Web | 9. dubna 2011 v 14:40 | Reagovat

co se cetby tyce tak me ted dela spolecnost akorat  ucebnice infektologie, ale az se s ni vyporadam, zkusim projit par antikvariatu:)

2 Nebožka | 9. dubna 2011 v 16:57 | Reagovat

[1]: Tak mi pak případně nezapomeň dát vědět, jestli a jak se ti to líbilo:)

3 Irwain Nornossa | E-mail | Web | 9. dubna 2011 v 22:44 | Reagovat

Má to něco do sebe, opravdu. :-)

4 Petite Morte | Web | 11. dubna 2011 v 19:51 | Reagovat

aj ja som si ta addla ^_^ a mas tam moju lubeznu zombinu ♥♥♥

5 Nebožka | 12. dubna 2011 v 9:14 | Reagovat

[4]: Zombina je moje milovaná!:)

6 Chloë Noir | Web | 12. dubna 2011 v 14:20 | Reagovat

Ja som mala tú smolu, že som si prečítala prvú knihu, ale druhú som už nevedela zohnať (stále ju mal niekto požičanú..zrada). Teraz nemám peniaze na obnovu preukazu a ani toľko času na čítanie...
Ale musím povedať..už prvá časť sa mi veľmi pozdávala, hltala som to so zatajeným dychom.

7 Lukáš (zástupce UFNC) | Web | 13. dubna 2011 v 14:51 | Reagovat

[3]: To jo...taky si myslím.

8 Irwain Nornossa | E-mail | Web | 13. dubna 2011 v 23:19 | Reagovat

[7]: Jééé! :-) :-)
Někdy se musím do nějaké takové knížky pustit.

9 Emmik | 22. června 2012 v 21:39 | Reagovat

Asi před hodinou jsem knihu dočetla a jsem z ní úplně nadšená! Do 2. dílu jsem se tak ponořila, že jsem dneska přečetla skoro 300 stran :-D

10 Nebož | 24. června 2012 v 21:44 | Reagovat

[9]: Čte se to jedna báseň, že? Taky jsem se nemohla odtrnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.