Všechny lásky George Sand - I. díl

27. února 2011 v 14:52 | Nebožka |  George Sand
Aurore Dupin byla podmanivě krásná mladá žena s výraznýma očima, a tak nikdy neměla o ctitele nouzi.
Jejím prvním citovým vzplanutím byl Stéphane Ajassone de Grandsagne, mladý student medicíny. Pocházel z chudé šlechtické rodiny, měl devět sourozenců a Aurore se s ním učila osteologii a anatomii na doporučení nohantského správce Deschartresa.
Postavila si tedy v pokoji kostru a mladík tam s radostí chodil tuto okouzlující dívku vyučovat. Aurore měla záplavu černých vlasů, oči jako Andalusanka, "pleť jako španělský tabák"
a velmi svižnou postavu. Samozřejmě, že se rychle zamiloval; zarazila ho, když řekla, že se lidé jako zabývají "Malebranchem et consortes", ne fádními galantnostmi. Ve skutečnosti by se za něho s chutí provdala, věděla však, že by to ani hrabě Grandsagne, ani paní Dupin de Francueil (tedy babička) nedovolili: hrabě z kastovní pýchy a z hrůzy z příbuzenství se Sophií Victorií (Aurořinou matkou), hraběnka proto, že Stéphane neměl majetek a říkalo se o něm, že je "zloduch". Aurore byla nezletilá a musela počítat s odporem rodiny. Zanedlouho jí Stéphane psal jen "s chladnou a břitkou upřímností".
Tehdy ještě Aurore netušila, že za pár let se Stéphanem znovu setká a tentokrát už se nebudou anatomii jenom učit.

V dubnu 1822 se Aurore poprvé setkala se svým budoucím manželem Casimirem Dudevantem (viz obrázek nahoře). Stalo se tak u rodinných přátel du Plessisů.
A přišel jim podat ruku mladý drobný muž, dosti elegantní, tvářil se vesele a choval se vojensky; odpovídal na horlivé otázky, které se týkaly jeho otce, plukovníka barona Dudevanta. Zeptal se tiše, kdo je ta dívka, a vzpomněl si, že otec býval přítelem plukovníka Dupina. Aurore se také vyptávala na mladíka. Byl nemanželský, ale za vlastního uznaný syn císařského barona a jakési služky, Augustine Soulès.

Zanedlouho byla ruka v rukávě a jediný člověk, který tak trochu dělal problémy, byla Aurořina matka požadující, aby svatební smlouva zajistila rozdělení majetku. Aurore to pochopitelně považovala za urážlivé pro Casimira.
10. září 1822 se na Nohantě konal obřad a osmnáctiletá Aurore tak vstoupila do manželství plna očekávání.

"Myslím, že při sňatku se musí jeden z dvou úplně vzdát sebe sama, vzdát se nejen své vůle, nýbrž i názorů; musí se rozhodnout dívat se očima druhého, mít rád to, co má rád on. . . Musíme milovat, hodně milovat svého manžela, abychom k tomu [štěstí] dospěly a dovedly navždy udržet dobu líbánek. Měla jsem, dokud jsem se nespřátelila s Casimirem, stejně smutné představy o manželství jako ty, a pokud jsem je změnila, týká se to pouze mého manželství."

Z dopisu přítelkyni Emilii de Wismes vyplývá, že se Aurore zprvu cítila v manželství spokojená. V říjnu už věděla, že je těhotná a Casimir ochotně plnil všechny její vrtochy, když zrovna nelovil. Aurore propadla šití dětského oblečení a tato záliba jí pak vydržela do konce života. Malý Maurice Dudevant se narodil v červnu 1823. To už se Aurore její představy o horoucí lásce a souznění duší začaly hroutit. Casimirovy záliby zahrnovaly ženy, lov a víno, knížky, kterému mu dávala číst, aby o nich mohli společně hovořit, ho nebavily a se hrou na klavír a náboženskými otázkami to bylo to stejné. Zajímaly ho úplně jiné věci a vůbec to nebyl intelektuálně založený mladý muž - to, co Aurore tolik potřebovala.

Četbou se Aurore připravila na citovou lásku; tělesná láska ji překvapila, aniž ji uspokojila. Pro ženu je rozkoš funkcí představivosti. Potřebuje především při první zkušenosti mít pocit, že je milována, a také potřebuje obdivovat svého druha. Muž Casimirova typu, to jest sobecký a smyslný, čeká, že se poslušná hospodyně ve dne najednou změní v noci v ložnici v nadšenou milenku.

"V devatenácti letech jsem se zbavila skutečných starostí a trápení, byla jsem provdána za skvělého člověka, měla jsem hezké dítě, kolem bylo všecko, co vyhovovalo mým zálibám, a život mě nudil. Ach, ten stav duše se dá těžko vysvětlit. Přijde věk, kdy potřebujeme milovat, výhradně milovat. Potřebujeme, aby se všecko, co děláme, vztahovalo k milované bytosti. Chceme být půvabné a mít nadání jen pro něho. Ty sis mého nadání nevšímal. Mé vědomosti byly zbytečné, nesdílel jsi je. Neříkala jsem si to, ale cítila jsem to; objímala jsem tě, tys mě miloval a cosi, co jsem nemohla říci, chybělo mému štěstí."

V roce 1825 vyrazila na návštěvu svých dávných přítelkyň Jeanne a Aimé Bazouine. A tam se zamilovala. Její spřízněnou duší se stal Aurelian de Sèze, šestadvacetiletý substitut u soudního dvora, milovník poezie.

(Pokračování příběhu o láskách George Sand se dočkáte někdy v budoucnosti)

Citace psané kurzivou pochází z této knížky - (André Maurois, Lélia neboli Život George Sandové, Odeon 1966)
 


Komentáře

1 Elysia | Web | 28. února 2011 v 13:14 | Reagovat

pripomnelo mi to jeden citat, uz nevim kdo ho rekl, ale znel asi takhle: divka, ktera do 25 let nepozna toho praveho je stastna.)

2 Nebožka | 28. února 2011 v 14:50 | Reagovat

Aha, to je zajímavá teorie:D

3 Zlomený meč | Web | 2. března 2011 v 10:22 | Reagovat

Mohla bys tam vždycky na začátek napsat kdo to je, o kom píšeš? Umělkyně? Spisovatelka? Obyčejná žena? xD

4 Zlomený meč | Web | 2. března 2011 v 10:22 | Reagovat

EDIT: Záhlaví je pěkné, ale staré se mi líbilo víc :( (BTW slovo záhlaví v tom novém získává úplně nový rozměr :D)

5 Nebožka | 2. března 2011 v 21:21 | Reagovat

[3]: Předpokládala jsem, že když je to umístěný do rubriky George Sand (což je spisovatelka a emancipovaná žena) a toto jméno je taky v názvu, že není potřeba opakovat všechno to, co už bylo řečeno. Navíc jsem předpokládala, že už tady všichni ví,kdo je kdo:D
Ad edit: chtěla jsem změnu, tak jsem použila jeden ze svých pseudoartů:)

6 Zlomený meč | Web | 3. března 2011 v 14:10 | Reagovat

[5]: No jo, musíš taky počítat s tím, že existují MUŽI, kteří rubriky zásadně přehlížejí :D

7 Nebožka | 3. března 2011 v 16:13 | Reagovat

[6]: Dobře, budu s tebou do budoucna do počítat:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.