Vyhovět módním požadavkům soudobé módy nebylo nikdy jednoduché. Ranní toaletu jedné dámy zachytil v roce 1605 Peter Rondel v knize The French Garden, a jak vidno, ani tehdy nebylo oblékání záležitostí několika minut. . .
"Haló! Kdo je v komnatě? Služebné, vy tu nejste? Jste hluché? Bože, jak dlouho mě necháte čekat? Rozdělejte rychle oheň, nahřejte lněnou košili a podejte mi ji!"
Paní se dále dožadovala vyztuženého živůtku.
"Já mluvím o damaškovém prošívaném živůtku s velrybími kosticemi. Jaké tkanice mi to dáváte? Tahle tkanice je moc krátká, nákončí jsou poškozená. Do toho se nezašněruji! Dejte to pryč. Vezmu si ten živůtek ze zeleného hedvábí! Podejte mi spodničku z šarlatového sametu. Kde jsou podkolenky? Kam jste včera položily podvazky?"
Pak je slyšet křik: "Dejte pryč tyhle nazouváky a podejte mi sametové pantofle. A ty bílé střevíce. Ne, odneste to, vezmu si španělské kožené botky, protože dnes půjdu na procházku. Zavaž tkaničky pevně, dvojitým uzlem, bojím se, aby se nerozvázaly."
Služebné aranžují kolem ramen dámy látku, aby ji mohly učesat. Vlasy jí třou nahřátou textilií, aby odstranily maz a lupy, pak je rozčesávají slonovinovým hřebenem.
"Bože! Češeš moc tvrdě, škrábeš, vytrháváš mi vlasy!"
Služebná se ptá: "Potěší vás vlasy rozpuštěné, nebo si přejete francouzský čepec?"
"Dejte mi čepec, myslím, že je venku chladno."
Dáma si z podané šperkovnice vybere sadu šperků do účesu, pak se opláchne a vyčistí si zuby. Dožaduje se služeb svého krejčího.
"Ať přinese moje šaty, ty zepředu otevřené! Nemám snad mít verdugado?"
Verdugado byla spodní sukně silně vyztužená obručemi a určující celkovou linii oděvu (viz sukně na obrázku). Tvar postavy mohl být také upraven vycpaným válcem zavázaným na kyčlích, který rozšiřoval boky a opticky zužoval útlý pas.
"Nevidíte snad, že chci své šperky?"
Paní dál komanduje své služky, až jí naaranžují požadované náhrdelníky, kapesník, závoj, rukavice, tašvici (malá taška nebo spíš měšec na drobnosti jako součást oděvu), masku, vějíř a nakonec široký tuhý límec kolem krku.
"Jak to, že je ten límec tak ušpiněný? Nevím, k čemu jste mi dobré, když ani neumíte udržovat oděvy v pořádku. Dejte to pryč a podejte mi jiný, ten krajkový."
(Docela by mě zajímalo, jaký den pak ona dáma prožila, kde byla na procházce a jestli měla dobrou náladu.)
Text jsem s drobnými úpravami přepsala z Živé historie, březen 2011. Budiž mi odpuštěno.
Já jsem tak ráda, že žiju v tomhle století. :D Ráno na sebe hodím co je ve skříni a jdu. Jak osvobozující (v porovnání s výše popsaným)! Máš super články o dobách minulých. Vypíchneš z toho vždy to nejzajímavější a i člověka, který nečte knihy o historii, to zaujme.:)