Mathew Gregory Lewis sice nepatří přímo mezi autory 19. století, ale patří k zakladatelům gotického románu.
Jeho román Mnich vyšel knižně na konci 18. století a jistým způsobem vychází z toho nejpůvodnějšího gotického románu, totiž Otrantského zámku, který má na svědomí pro změnu Horace Walpole. Podobně nalezl inspiraci ve známém románu Ann Radcliffe Záhady Udolfa pro svoji postavu charakterově pokřiveného mnicha Ambrosia, a ve staré německé pověsti o krvavé jeptišce.
Snad by bylo záhodno ještě dodat, že gotický román je žánr typický pro Anglii, jde o romantické příběhy se strašidelnými, tajemnými prvky, které se ale nakonec racionálně vysvětlí. Gotický příběh s neobejde bez děsivého hradu, trpící dívky, padoucha a spasitele. Někteří lidé tvrdí, že jed o kýčovité romance s duchy a mrtvými jeptiškami, ale já zastávám názor, že je to literární žánr mající svoji hodnotu stejně jako každý jiný.
Příběh zvrhlého, pokryteckého mnicha se kupodivu neodehrává v ponuré Anglii, ale ve Španělsku.
Mnich Ambrosio je přímo idolem ctnosti, vzorem každého dobrého španělského křesťana, ideálem muže pro ženu, skoro světec. Postupem času se ale dozvíte, že všechno má svá temná zákoutí.
Mnich totiž podlehne kouzlu Matyldy, dívky, která se převleče za chlapce Rosaria a postupně Ambrosia svede. Od té doby je mnich v područí tělesných hříchů (abych se držela koncepce knihy) a klame svět. Poté, co se zjistí, že zprznil i svoji sestru Antonii (ne že by věděl, že to je jeho sestra) a všechny jeho hříchy vyjdou najevo, je uvržen do vězení. Zbabělý mnich má strach nést odpovědnost za své činy, a tak se upíše ďáblu, aby se dostal na svobodu. Místo toho se ho ale ďábel zmocní nadobro a Ambrosio nemá kam utéct.
Vedlejší dějovou linkou je příběh nešťastné Agnes, dívky z kláštera, která se svým milovaným počala dítě, za což ji čeká smrt v kobkách kláštera sv. Kláry. Objevuje se tu i další motiv lásky - vztah Antonie (což je ona zneuctěná dívka) a mladého Lorenza. Souvislosti mezi všemi postavami jsou dostatečně komplikované na to, abych je vynechala.
Abych své drahé čtenářstvo trochu naladila na vlnu Lewisova Mnicha, poctím vás i malou ukázkou.
Poté, co mnich zavraždil Antoniinu matku, aby měl volnou cestu k oné cudné dívce, padne Antonia konečně do jeho rukou. Ten padouch to narafičil tak, aby si celý Madrid myslel, že Antonia zemřela, a on měl volnou cestu.
"Pro tebe, osudná kráso," zamumlal si mnich s pohledem na vyhlédnutou kořist, "pro tebe jsem se dopustil oné vraždy a zaprodal se věčným mukám. Nyní tě mám v moci; konečně se mi dostane ovoce mé viny. Nedoufej, že tě tvé modlitby vydechnuté neskonale melodickým hlasem, že tě tvé oči zalité slzami či tvoje úpěnlivě vztažené ruce, jako bys prosila Pannu za odpuštění, nedoufej, že tě tvá dojemná nevinnost, tvoje půvabné hoře a všechno tvoje žadonění vykoupí z mého objetí! Před rozbřeskem dne musíš být a taky budeš má!"
Vyzdvihl ji, dosud nehybnou, ze dna hrobu, usedl na kamennou lavici, a drže ji v náručí, netrpělivě čekal na příznaky vracejícího se života. Stěží ovládl svou vášeň natolik, aby se jí nezmocnil, dokud byla ještě v bezvědomí. Jeho přirozený chtíč se ještě rozpálil obtížemi, které mu bránily ukojit jej, jakož i dlouhým odříkáváním se ženy; Matylda ho totiž od chvíle, kdy se vzdala nároku na jeho lásku, navždycky vyhostila ze své náruče.
"Nejsem žádná prostitutka, Ambrosio," řekla mu tehdy, když se v návalu chlípnosti dožadoval její přízně naléhavěji než kdy jindy; "nejsem ti už ničím víc než přítelkyní a nebudu ti milenkou. Přestaň mě tedy nutit, abych vyšla vstříc tvé touze, která mě uráží. Dokud jsi mi patřil srdcem, byla jsem na tvoje objetí hrdá. Jenomže ty blahé časy jsou tytam; moje osoba ti zlhostejněla a chceš se se mnou potěšit jenom z potřeby, nikoli z lásky. Nemohu vyhovět žádosti tak pokořující pro mou hrdost."
Zbaven náhlé rozkoše, která se mu návykem stala naprostou nezbytností, mnich tímto omezením těžce strádal. Přirozeně oddán ukájení smyslů, v květu mužných sil a vzkypělé krve, nechal se natolik ovládnout svým temperamentem, že jeho chtíč přerostl přímo v šílenství. Z jeho lásky k Antonii zůstala jenom hrubá žádost; chtěl se zmocnit jejího těla, a dokonce i ponurá hrobka, vůkolní ticho a odpor, který od ní očekával, jako by tím více rozněcovaly jeho divkou a bezuzdnou touhu.
Jistě, že musíte Mnicha brát trochu s rezervou, ale je to báječně napínavý příběh - i přesto, že jsem vám už prozradila pointu. Četla jsem to v kuse, ráno, odpoledne, večer i v noci. Je to návykový, tak abyste pak neřekli, že jsem vás nevarovala.
EDIT:
Kdybyste chtěli knížku sehnat, najdete ji buď s trochou štěstí v antikvariátu jako já, nebo se dá sehnat tady za nějakých 120 korun, případně v originále zde.
To ale doporučuju hodně odvážným, sama jsem si chytře pořídila Castle of Otranto v originále a řeknu vám, že angličtina 18. století je docela sousto:)
aaaa o tom nám před nějakým časem říkala Křapová a hrozně se divila, že to znám ze třídy jen já(to zní trochu vychloubačně, ale už by si mohla zvyknout, že holt ráda čtu a že zbytek třídy se ve většině případů omezil na Harryho Pottera)
Každopádně je to celkem veselé dílo napříč svému gotickému záměru :D