Po dlouhé době tu máme zase jedno židovské moudro!
Jednou, během Dnů bázně, zbožný kabalista Jicchak Luria zaslechl bat kol (hlas boží, doslova "dcera hlasu"), která mu oznámila, že navzdory jeho modlitební horlivosti žije v sousedním městě muž, jehož modlitební schopnosti jsou dokonce vyšší než ty jeho. Jakmile to bylo možné, reb Jicchak odjel do onoho města a vyhledal toho muže.
"Slyšel jsem o tobě podivuhodné věci," řekl tomu muži, když ho našel. "Jsi znalec Tóry?"
"Ne," řekl muž, "nikdy jsem neměl příležitost studovat."
"Pak tedy musíš být odborník přes žalmy, zbožný duch, který se modlí s velkou horlivostí."
"Ne," řekl muž. "Žalmy jsem pochopitelně slyšel mnohokrát, ale ani jeden neznám dost dobře na to, abych jej mohl recitovat."
"A přece mi bylo řečeno," zvolal rabi Luria, "že tvoje modlitba je ještě kvalitnější než ta moje! Co jsi dělal během Dnů bázně, že sis zasloužil takovou pochvalu?"
"Rabi," řekl muž, "jsem negramotný. Z dvaadvaceti písmen alefbety jich znám jen deset. Když jsem vešel do synagogy a uviděl, jak se shromáždění horlivě modlí, mé srdce se ve mně roztřáslo. Nemohl jsem se vůbec modlit. Řekl jsem tedy: Ribono šel Olam (jedno z božích jmen), zde jsou písmena, která znám: alef, bet, gimel, dalet, he, vav, zajin, tet, jod. Zkombinuj je tak, abys jim rozuměl, a já doufám, že tě to potěší. A potom jsem pořád dokola opakoval tato písmena, v důvěře, že Bůh z nich utká slova."
(Není to krásné? Nikdy jsem nevěřila natolik, že by mě to napadlo. Člověk asi musí skutečně věřit tomu, že ho ten NĚKDO uslyší. Já jsem v to nevěřila ani chvilku.)
Mimochodem, Dny bázně následují deset dnů po Roš Hašana (oslavě nového roku) a jsou zasvěceny sebereflexi a pokání. Pak se slaví Jom Kipur (Dny smíření).
Taky není špatné vědět, že opakování hlásek může chasida dovést za všední svět, do duchovního vytržení. Nesmí se to ale brát jako technika modlitby, jinak se do žádné "země za zrcadlem" nedostanete. Navíc má každé písmenko svůj vlastní význam.
Například první písmeno alefbety ALEF א má naznačovat jakýsi počátek všeho, začíná jím všech sedmdesát tajných božích jmen. Stejně tak je to ten nejprvotnější zvuk, který vytvoříte, když otevřete ústa. HE ה zase vyjadřuje "bytí v přítomnosti" - v každém slově je trocha toho he.
A tuhle krásnou filosofickou propojenost mám na alefbetě a celé židovské kultuře nejraději.
To jsem nevěděl, že jsi takhle starých textů znalá :O
BTW víš co to je JHVH? 8-)