Když jsem si dneska tak četla v tramvaji cestou do divadla, tak mě napadlo, že by možná nebylo úplně špatný si tak nějak projet svoje oblíbený literární postavy, který mě nějak ovlivnily a zanechaly v mé paměti nějakou stopu.
Četla jsem toho spoustu (použiju cimrmanovský obrat - "To neznamená, že bych se tím chtěl(a) nějak chlubit. . . To je prostě fakt!":D), ale to ještě neznamená, že všechno ve mně zanechalo nějakou nesmazatelnou vzpomínku. Těch vyvolených je pár - jak jsem teď po dopsání článků zjistila, jsou dva.
A cenu za nejoblíbenějšího hrdinu získává. . .
LISBETH SALANDER!
Přiznám se, že nejdřív jsem viděla film, zamilovala se do Noomi Rapace, resp. Lisbeth, následkem čehož jsem rozhodla, že se naučím švédštinu, abych jí mohla říct něco jako Jag älskar dig (třeba se mi nebude smát jako Kitty, když jsem jí čtyřikrát po sobě sdělila I love your band!)
Posléze mi má drahá kamarádka půjčila ono opěvované Millenium. Láska k Lisbeth byla dovedena do úplného konce. První dva díly jsem přečetla jedním dechem (a to doslova, tak mě to bavilo), třetí čeká, až dočtu Červený pokoj od Strindberga (to je na seznam literatury na skandinavistiku, musím toho mít co nejvíc, aby naznali, že něco takovýho jako jsem já, prostě musí přijmout).
Ale k věci. Proč Lisbeth?
Protože je jiná, myslí si svoje, dělá si svoje.
Je drobounká (ehm. . . Já si nemůžu pomoct), ale silná. Má mít kolem 150 centimetrů a asi tak 40 kilo, ale dokáže vyřídit i dva motorkáře - má totiž paralyzér.
Je alternativní - má piercingy v uchu, v nose má dva, na zádech tetování draka, na krku vosu. . .
Je mi blízká svojí nechutí k společnosti, kterou nepovažuje za vybranou - čili jí vyhovující.
Je chytrá, což její okolí nechápe (moje okolí naštěstí tento fakt už přijalo:D) a nadprůměrně inteligentní.
Navíc má na mě dobrý vliv. To kvůli ní jsem se rozhodla, že se vrhnu na sebeobranu. Jsem totiž jako Lisbeth +18 centimetrů a +10 kilo. Piercingy sice nemám, ale. . . Pro svůj dobrý pocit!
Nakopnout někoho mezi nohy není až taková věda, ale mít pod kontrolou svoje tělo a vědět, co dělat v ohrožení, to se vždycky hodí. I když mě patrně žádnej Salaščenko, Niedermann, ani Magge Lundin ohrožovat nebude;)
Ale člověk nikdy neví.
Na druhém místě by se patrně umístilo CANTERVILLSKÉ STRAŠIDLO.
To především kvůli tomu, jak se marně snaží někoho děsit a nejde mu to (já se ale nikoho děsit nesnažím, aby bylo jasno:)), je nepochopen společností (jako já), protože má holt jiný životní cíle (v mým případě to bylo osvobození z tělocviku a smrt infarktem, protože to je rychlý).
Navíc je to taky nebožtík, muhah!
Třetí místo jsem zatím neobsadila. Každopádně až bude vhodný kandidát, dám vědět a nominuju ho.
Lisbeth je úžasná, též jsem si jí oblíbila. Vlastně jsem si oblíbila celou trilogii Milénium (v knižním podání) :)
Filmy špatné sice nebyly, ale už neměly takové kvality jako knižní předloha (ale tak to bývá skoro u všeho).