Číst klasiku je sranda, děti!

30. ledna 2011 v 22:52 | Tamto |  Literatura 19. století
Pokud si říkáte, že klasická literatura je k uzoufání nudná, tak musím důrazně protestovat. Buď mám poněkud podivný smysl pro humor nebo je špatně něco jiného, ale při čtení Červeného pokoje od A. Strindberga jsem smála. Já se prostě nemohla udržet. Ten jeho sžíravý humor je tak fantastický, že si to neodpustím a několik perliček tady vypíchnu.
(A zároveň se ukáže, jak je to s tím mým smyslem pro humor:))

V devět hodin stál ve Vládní před mohutným čtyřposchoďovým domem, jehož průčelí bylo od sklepa až po střechu pokryto nápisy. Křesťanská knihtiskárna akc. spol., 2. poschodí, Dědictví oveček Božích, redakce, mezzanin, Poslední soud, expedice, 1. posch., Polnice míru, expedice, 2. posch., Dětské noviny, redakce: Ostříhej mé beránky, 1. posch., Ředitelství Křesťanských modliteben akc. spol. Trůn milosti, obstaráváme výplaty a poskytujeme půjčky na první hypotéky nemovitostí, 3. posch., Přistup k Ježíši (!), 3. posch. Pozor! Spolehliví komisionáři obdrží práci proti záruce. Orel, misijní akc. spol., vyplácí zisk za rok 1867 za úrokový kupón, 2. posch. Zpěváci Křesťanské mise Zululu, kancelář.

Šicí spolek Mravenci přijímá dary v přízemí.

Když této mety dosáhne, zastaví se, vytáhne z kapsy kapesník a vestoje se vysmrká. Pak se rozhlédne po zástupu naslouchajících lavic a stolků a řekne něco významného, například: "Pánové, teď jsem se vysmrkal!", načež si sedne a pohrouží se do prezidentského klidu, který by mohl být spánkem, kdyby nebyl bděním.

Dva starší poslanci ze stockholmské lavice vedou mladého pána, dle vzezření nováčka, až k řečníkovi, aby si to podivné zvíře prohlédli. Chvilku se mu dívají rovnou do obličeje zjistí, že je směšný, a otočí se k němu zády.

Kdosi měl dokonce dost odvahy prohlásit, že zájmy vlasti nutno pěstovat, zatímco jiní mínili, že je nutno je ostříhat, někteří měli za to, že visí na vlásku a poslední řečník měl za to, že visí na niti.

Podotýkám, že toto říká muž (ženy tam tolik vtipností neříkají):
"Prosím tě, jen žádné diskuse, žádnou logiku! Radši pokračuj! Přišlo jich tedy všech pět, maminka a tvých pět sester!"
"Je tvá matka pyšná? Uráží se snadno? Jak víš, moc nerad se někoho dotknu! Musíš mi říct, jaká jsou její slabá, citlivá místa, protože bych se jí nerad dotkl."

Mohla bych pokračovat donekonečna. Jestli je Strindberg v něčem mistr, tak je to právě strefování do hlouposti a povýšenosti lidí.
 


Komentáře

1 Bára | 31. ledna 2011 v 16:42 | Reagovat

Lezu jsem už docela dlouho,ale až dneska jsem se rozhodla že dám o sobě vědět- ahoj:D a pokuď máš podivný smysl pro humor tak v tom nejsi sama, smála jsem se i já :D (jo jinak super blog)

2 Zlomený meč | Web | 31. ledna 2011 v 16:50 | Reagovat

Hum. Ale tak jo, dá sa, ale na Hlavu XXII to nemá :D (I když Heller nejni klasik, že)

3 Nebožka | 31. ledna 2011 v 20:00 | Reagovat

[1]: Juj, děkuju za uznání, to vždycky potěší:)

[2]: Hlava XXII? Was ist das?:D

4 Zlomený meč | Web | 31. ledna 2011 v 22:12 | Reagovat

ONA NEZNÁ HLAVU XXII!! NA HRANICI S NÍ!!

5 Nebožka | 1. února 2011 v 16:59 | Reagovat

[4]: NEŠIKANUJ MĚ! ZNÁM SPOUSTU JINEJCH VĚCÍ! (aspoň vím, co je to Sachr!)

6 Zlomený meč | Web | 3. února 2011 v 10:10 | Reagovat

Ale Heller není nějakej dortík! To je PAN Spisovatel s velkým S!

7 Nebožka | 3. února 2011 v 20:23 | Reagovat

[6]: Sachr má taky velký S!

8 Lúmenn | Web | 7. února 2011 v 21:21 | Reagovat

Ehm, možná jsem divná já...ale moc jsem se nesmála...trochu jsem se uchechtla u pár odstavců *stydí se* :)

9 Nebožka | 8. února 2011 v 18:38 | Reagovat

[8]: Nebo máme obě dvě specifický smysl pro humor!

10 Lokusta | E-mail | Web | 8. září 2013 v 9:07 | Reagovat

Klasická literatúra určite nie je nudná, hoci priamo nemusí byť ani vtipná, hlavné je, keď sa do nej človek začíta, že sa mu z tých textov nezdvíhajú vlasy na hlave. Človek sa poučí a obzvlášť autori, ktorých tu ty sama ponúkaš sú majstri pera.
A neodpustím si poznámku na vyššie uvedené komentáre: Ty FAKT nepoznáš Hellera? o.O Ja len, že je to naozaj divné, keď čítaš Strindberga.

11 Nebožka | 16. září 2013 v 22:28 | Reagovat

[10]: Teď už ho samozřejmě znám, ale tehdy mi to jméno nic neříkalo, tehdy jsem ho ještě neměla v zorným poli. Možná proto, že jsme ho doma v knihovně, která je jinak docela velká, neměli, nikdo o něm v mým okolí nikdy nemluvil a nepoštěstilo se mi na něho natrefit dřív :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.