Leden 2011

Manželství je prý jako prostituce. . .

31. ledna 2011 v 11:15 | Nebož |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
To bylo tak. Once upon a time šla jedna malá Nebožka koupit tatínkovi s rýmou citrony a samé zdravé věci, dokonce měla dobrou náladu a skákala do a ze schodů a smála se na svět.
Vlezla do Alberta, trochu se zhrozila těch front, ale statečně vyrazila mezi regály s ovocem a zeleninou. Když stála u regálu s novinama, tak TO uviděla a musela si doslova pošoupnout brejle a přiblížit se k tomu, aby věřila svým vlastním očím.

Maxim měl na titulní straně napsaný, že "manželství je horší než prostituce" a cosi v tom smyslu, že to je už lepší se praštit pumpičkou přes jisté partie mužské části těla (vážně se mi nechce to citovat) a ať si to dotyčný velmi rychle rozmyslí žádat nějakou slečnu o ruku.

V tu chvíli jsem měla chuť vrazit do jejich pitomé redakce a rozmlátit jim dveře, všem jim ukousnout hlavu a zapálit to tam.
Jistě, že mě to může být vlastně ukradený, nemám nikoho, kdo by mě případně chtěl žádat o ruku (a to by si asi naběhl, chudák:D) a následně si to pod vlivem téhle papírové kraviny rozmyslel, ale tak neskutečně mě to vytočilo. Jestli něco vážně, ale vážně nenávidím, tak je to demence takových debilních časopisů.

Jestli to s takovou výchovou chlapů půjde dál, tak se rovnou můžu rozloučit s tím, že si najdu někoho, kdo bude intelektuálně na výši a bude mě ctít.

(Maxime, maximálně´s mě naštval. Kdybych se nerozhodla, že nebudu vulgární, tak sakruju až do nebes. Pokud by někdo měl někoho praštit, tak to budu já za tyhle sexistický bláboly. A ta tvoje debilní rada, kde najít povolný holky. . . Nakopat, nakopat, nakopat!)

Nejsem zas až tak starosvětská, že bych přímo lpěla na požehnaném svazku manželském (i když mi to přijde pěkný), ale tohle staví mě a další ženy do role (podle některých plátků) asexuálních tyranek se smetákem, který nemají na práci nic jinýho než buzerovat chudáky chlapy.

Aaaargh!


(JAK PROSTITUCE???!!!)

Číst klasiku je sranda, děti!

30. ledna 2011 v 22:52 | Tamto |  Literatura 19. století
Pokud si říkáte, že klasická literatura je k uzoufání nudná, tak musím důrazně protestovat. Buď mám poněkud podivný smysl pro humor nebo je špatně něco jiného, ale při čtení Červeného pokoje od A. Strindberga jsem smála. Já se prostě nemohla udržet. Ten jeho sžíravý humor je tak fantastický, že si to neodpustím a několik perliček tady vypíchnu.
(A zároveň se ukáže, jak je to s tím mým smyslem pro humor:))

V devět hodin stál ve Vládní před mohutným čtyřposchoďovým domem, jehož průčelí bylo od sklepa až po střechu pokryto nápisy. Křesťanská knihtiskárna akc. spol., 2. poschodí, Dědictví oveček Božích, redakce, mezzanin, Poslední soud, expedice, 1. posch., Polnice míru, expedice, 2. posch., Dětské noviny, redakce: Ostříhej mé beránky, 1. posch., Ředitelství Křesťanských modliteben akc. spol. Trůn milosti, obstaráváme výplaty a poskytujeme půjčky na první hypotéky nemovitostí, 3. posch., Přistup k Ježíši (!), 3. posch. Pozor! Spolehliví komisionáři obdrží práci proti záruce. Orel, misijní akc. spol., vyplácí zisk za rok 1867 za úrokový kupón, 2. posch. Zpěváci Křesťanské mise Zululu, kancelář.

Šicí spolek Mravenci přijímá dary v přízemí.

Když této mety dosáhne, zastaví se, vytáhne z kapsy kapesník a vestoje se vysmrká. Pak se rozhlédne po zástupu naslouchajících lavic a stolků a řekne něco významného, například: "Pánové, teď jsem se vysmrkal!", načež si sedne a pohrouží se do prezidentského klidu, který by mohl být spánkem, kdyby nebyl bděním.

Dva starší poslanci ze stockholmské lavice vedou mladého pána, dle vzezření nováčka, až k řečníkovi, aby si to podivné zvíře prohlédli. Chvilku se mu dívají rovnou do obličeje zjistí, že je směšný, a otočí se k němu zády.

Kdosi měl dokonce dost odvahy prohlásit, že zájmy vlasti nutno pěstovat, zatímco jiní mínili, že je nutno je ostříhat, někteří měli za to, že visí na vlásku a poslední řečník měl za to, že visí na niti.

Podotýkám, že toto říká muž (ženy tam tolik vtipností neříkají):
"Prosím tě, jen žádné diskuse, žádnou logiku! Radši pokračuj! Přišlo jich tedy všech pět, maminka a tvých pět sester!"
"Je tvá matka pyšná? Uráží se snadno? Jak víš, moc nerad se někoho dotknu! Musíš mi říct, jaká jsou její slabá, citlivá místa, protože bych se jí nerad dotkl."

Mohla bych pokračovat donekonečna. Jestli je Strindberg v něčem mistr, tak je to právě strefování do hlouposti a povýšenosti lidí.

Nejmilejší překvapení!

28. ledna 2011 v 15:20 | Neb.
(Patetičtěji už to nazvat nešlo:))

Musím se pochlubit, pač mě to téměř dojalo.
Není to milý? Že si kvůli MNĚ někdo dá takovou práci, aby mě potěšil!
Má to na svědomí jedna z nejmilejších a mě to tak udělalo radost, že to sem musím zaspamovat.
Blahopřání pro Nebožátko

Mí oblíbení literární hrdinové

26. ledna 2011 v 22:10 | Ne, bože! |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Když jsem si dneska tak četla v tramvaji cestou do divadla, tak mě napadlo, že by možná nebylo úplně špatný si tak nějak projet svoje oblíbený literární postavy, který mě nějak ovlivnily a zanechaly v mé paměti nějakou stopu.
Četla jsem toho spoustu (použiju cimrmanovský obrat - "To neznamená, že bych se tím chtěl(a) nějak chlubit. . . To je prostě fakt!":D), ale to ještě neznamená, že všechno ve mně zanechalo nějakou nesmazatelnou vzpomínku. Těch vyvolených je pár - jak jsem teď po dopsání článků zjistila, jsou dva.

A cenu za nejoblíbenějšího hrdinu získává. . .

Vrrrodino!

22. ledna 2011 v 20:32 | Neb Ož |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Ano, poslední dobou se to tady hemží plácaninama o tom, co zrovna dělám. Jednoduše je to proto, že s každým "obornějším" tématem ztratím několik hodin studiem, výtahů a skládáním nějakýho slušnýho textu. Nehledě na hledání v knihovně a překladů z internetu. Bůh je velký, já ne (nějak jsem si vzpomněla na tenhle film s Audrey Tautou).

Každopádně dneska je jeden z dnů, kdy všechny moje nesnesitelné vlastnosti vylezly na povrch a celý den terorizovaly moji rodinu (která je teď bohudíky z domu!, nic ve zlým, rodino). Všechny moje sžíravý sarkastický tendence vylezly na povrch, takže jsem neustále někomu něco odsekávala, dělala z něj idiota (to občas dělám s chutí, ale dneska to bylo nějak samovolný) a měla chuť všechny odexpedovat na pól. Uznávám, že to ode mě nebylo hezké, ale úplně všichni mi lezli na nervy. Znáte ten pocit, kdy máte chuť všem, kdo vám vlezou na oči, hodit na hlavu slupku od banánu a zamčít je někde na druhé straně světa? Tak asi tak.

Nicméně náladu mi spravil fim Sexcapades ("krátké erotické filmy z let 1902 až 1955"). Když jsem si ho nadšeně koupila, moje matka naznala, že má perverzní, úchylné dítě. To ostatně říká dost často, ale neřekla bych, že se to nějak moc zakládá na pravdě. Je to asi tak jako, když já jí neustále předhazuju, že je STRAŠNÁ! A ať se nad sebou zamyslí, že je hříčka příroda a tak dál.
Mimochodem, moje matka to dovedla k dokonalosti, když mi po Silvestru sdělila, že se jí po nás stýskalo. Prý to asi bylo tím, že jí nikdo neříkal, že je strašná a hrozná a nesnesitelná s takovou upřímností a láskou jako já. Tehdy mě skutečně pobavila.
Jednou sem dám všechny její vtipnosti.

Tento článek nemá vyšší smysl. Jenom vám měl dát najevo, že má Nebožka i několik dost odporných vlastností (někdy sepíše i ódu na sebe samu, nebo to můžete udělat vy, chachá:D) a její matka je prostě otřesná! (Promiň, mami, ale kdybych to sem nenapsala, tento článek nebude tak vtipně vypointovaný).

Hádavá.
Tvrdohlavá.
Sarkastická.
Musí mít neustále poslední slovo.
Vztahovačná.
Samorychlonasrávací, když jí někdo někdo říká místo Dobré ráno! něco jako Vstávej, potřebuju kafe!
Cholerická.
V případě samorychlonasrání má sklony k agresivitě.
Po samorychlonasrání nastává záchvat sebemrskačství.

Das Ende.

Ne. Dospěla jsem k názoru, že potřebujete hned slyšet, že jsem také milá, přátelská, vstřícná (ne ve vztahu k mytí nádobí), tolerantní, povzbuzující, naslouchavá, obětavá, přemýšlivá.
A taky staromilecký nihilista se sklonem k sebeobětování.

Už mlčím, chápu, že vás to asi moc nezajímá.

Psy´Aviah

20. ledna 2011 v 17:19 | Nebožka
Tak zas jednou nějakou elektroniku. Psy´Aviah je belgická industrial EBM trojka a je naprosto skvělá. Abych vám mohla ty písničky, co zbožňuju, zprostředkovat, nahrála jsem je na YouTube a teď zjistila, že je tam pak nějakou dobu za koncem písničky neplánované ticho. V Movie Makeru to vycházelo akorát, tak já nevím, co jsem udělala blbě (možná je to mojí počítačovou negramotností). Prostě až uslyšíte ticho, tak to vypněte:D


Blackhole
Má absolutně nejmilovanější, má nádherný text.


All About You
aneb ať žije robot voice!



Kavárnička, kavárna. . . !

12. ledna 2011 v 14:48 | Nebožka, časopis ĎaS |  Kultura
Narozdíl od všudypřítomných krčem zažily kavárny svůj velký vzestup od poloviny 19. století. Totiž - aby byly mohly vzniknout kavárny, bylo nejdřív potřeba objevit Ameriku a kávovník. Nebudeme se pouštět tak hluboko do historie, zaměříme se na zlatý věk kavárenský.

Kavárna v 19. století znamenalo něco trochu jiného než dnes. I tehdy to bylo místo rozmanitých setkávání, pozorování, seznamování nebo jenom zamyšleného sezení. Před sto padesáti lety kavárny připomínala pokojík s vůní tabáku, kde jste se mohli ohřát při učení, v případě, že jste student.

Proč je nyní živo v kavarnách? Poněvadž se tam hosté přicházejí ohřát. Vstupné se nevybírá, host si dá kávu a posedí 3 - 4 hodiny. Akademická mládež si bere do kavárny přednášky. V místnostech univerzit se netopí a doma si nemají čím posvítit.

Kavárny se postupně vyvinuly do dvou typů: jedním z nich byly velkokavárny pařížského typu zřizované v luxusnějších čtvrtích, spojené třeba i s hudební produkcí nebo hrou (například Grand Café Parisien u Palais Royal). Na takových místech bylo možné zahrát si kulečník, zatančit si. . . Naproti tomu existovaly kavárny poněkud menší, zakouřenější, typické pro vídeňské prostředí.

To nejlepší na kavárně je její nezávazný charakter. Právě tam jse sousčástí společnosti a nikdo mě nezná. Někdo mluví, ale já nemusím naslouchat. Pozoruji jednoho po druhém a rozumím jim. Pro mne jednají jako komedianti. Když ten první vzbudí mou nelibost, uchopím klobouk a jdu dál, do daší kavárny.

Není tajemstvím, že kavárna byla často zároveň kanceláří básníků. Seděli tu od rána do večera obloženi svými papíry nebo novinami, a pokud jste jim něco chtěli, věděli jste, kde je najít.
Pokud jste chtěli být ve společnosti a zároveň se od ní oprostit, pak byla kavárna ta pravá volba. Mohli jste si zde dát schůzku s přítelem, řešily se tu politické debaty a scházely se tu intelektuální kroužky. Mimochodem, všimněte si těch zvláštních výrazů kavárenských povalečů. Spousta z nich má před sebou absinth a hledí němě kamsi do prázdna, tak nějak neučitě. Absinth, mana prokletců, ano, i to byla kavárna. Království zelené víly a doutníkového krále.

Pod perexem několik dobových maleb.

Je libo rozcvičku?

6. ledna 2011 v 19:54 | Nebožka
Kamarád nedávno postoval na Fejsbůček takové vtipné video a komentoval to jako cybergoth morning workout. Ve skutečnosti jde o skupinu cybergoths tancujích na Ext!ze na Amphi festu.
Myslím, že tohle by mohla být jedna z možností, jak mě přimět cvičit (škoda, že těch příležitostí je tak málo).

Tož pobavte se taky:)