Vždycky jsem chtěla být stejná, teď chci být jiná.

25. listopadu 2010 v 19:01 | Nebožák |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Tak mě to tak dneska ráno napadlo, když jsem šla do školy. A vlastně ani nevím proč. Možná ve mně ta tma vyvolala nějaký pochybný vzpomínky či co, ale tak mi to najednou vytanulo v mysli, a já si říkala, že jsem vlastně ráda, že jsem to, co jsem.

A možná jsem dospěla k důležitýmu bodu života.

Vždycky jsem měla dojem, že jsem pro ostatní nějak méněcenná, že si mě prostě kvůli něčemu nemůžou vážit, že pro to nemám předpoklad.
Pak jsem přešla k teorii, že je to tím, že jsem prostě hrozná (prosím všechny relativně normální lidi: tuhle teorii NIKDY neuznejte za svou, je to nesmysl).
Dělala jsem všechno pro to, abych se zbytku světa vyrovnala. Bylo mi asi třináct a já mluvila vulgárně jenom proto, abych jim dokázala, že i holka, co chodívala do náboženství (ač nerada), může být na jejich úrovni. Samozřejmě že to nemělo absolutně žádný smysl.
Neuměla jsem se bránit, neuměla jsem jim vrátit to, co mi jistým způsobem ubližovalo (například debilní vtip typu: Jsi ošklivá jak noc. A to mi věřte, že to pubertální holka dlouho nemůže dostat z hlavy:)). Když jsem chtěla, řekli mi: Vždyť přece víš, že je to vtip.

Pak už mi to bylo jedno. Nechtěla jsem být stejná. Tak jsem si vyrobila vlastní svět. Ne, nejsem autista nebo něco podobného, jenom si ráda vytvářela imaginární příběhy, přemýšlela jsem, co budu, až budu velká (to přemýšlím doteď. Ovšem pokud vůbec někdy velká budu).

Možná jsem teď dospěla do nějakýho rovnovážnýho bodu. Nechci být vyloženě mimoň, ale už se nechci měnit jenom proto, aby mě někdo milostivě uznával. Ne, na to ať svět rovnou zapomene.

A patrně jsem teď vytvořila velký blábol, ale od toho tenhle blog mám a momentálně je mi dobře, protože jsem se vykecala. Zas jednou.
Vždyť sama jsem jeden velký blábol;)
A svět je velký blábol taky.
 


Komentáře

1 Zlomený meč | Web | 25. listopadu 2010 v 21:18 | Reagovat

Kdybys byla v nějakým solidním RPGčku (Baldurs Gate, Planescape: Torment atd) tak bys za tohle sebepoznání dostala minimálně 1000 XP ;-)
Tak, a teď kdo je tady mimoň :D
Né, teď vážně. Mít rád sám sebe je důležitý. Respekt sám k sobě je prostě v životě potřeba. *palec nahoru*

2 Nebožka | 26. listopadu 2010 v 21:58 | Reagovat

[1]: RPG? Proč co kdo za co? Neznám:D

3 Zlomený meč | Web | 27. listopadu 2010 v 10:34 | Reagovat

Role Playing Game :D PC či desková hra, kde máš možnost vytvořit si svoji vlastní postavu na základě herních pravidel B-):D
Někdy koukni na http://www.csfd.cz/film/253864-gamers-dorkness-rising-the/ a třeba pochopíš xD

4 Nebožka | 27. listopadu 2010 v 11:06 | Reagovat

[3]: Aha, myslela jsem, že je to komplikovanější:D

5 veruce | Web | 27. listopadu 2010 v 21:02 | Reagovat

Tyjo, zrovna jsem u sama u sebe o tomhle tématu přemýšlela a došla jsem k podobnému závěru jako ty. Nu, jakmile nechci být úplně stejná/úplně jiná, zdá se mi život o něco snažší :)

6 Saxa | Web | 28. listopadu 2010 v 10:16 | Reagovat

podle mě žádný blábol, je vidět že to máš v hlavě srovnaný ;) já mám taky dost často ty stavy že jsem k ničemu a že mě nikdo nepotřebuje..tak jsem přemýšlela co udělat  aby to byl opak, ale došla jsem k názoru že se nehodlám přetvařovat a měnit se k vůli lidem kteří za to někdy ani nestojí.prostě být sám sebou je nejlepší :)

7 Nebožka | 28. listopadu 2010 v 12:10 | Reagovat

[6]: Přesně tak. Sice uznávám, že je občas fajn lidem vyjít trochu vstříc, ale ne tak, aby mě samotné to bylo nepříjemný.

8 Kjaernes | Web | 29. listopadu 2010 v 22:24 | Reagovat

Někdy si říkám, že by mi to už mělo začít být taky jedno, a že bych se měla spokojit s tím jaká jsem a být za to ráda. A to se někdy i povede, někdy jsem ráda za to jaká jsem, jsem ráda za to, že nejsem jako ostatní... ale někdy se stane, že se vše otočí a já se oproti ostatním cítím úplně bezvýznamnou...
Je fajn, že ty v tom máš jasno, a snad ti to tak i vydrží. ;-) Taky doufám, že mi někdy zůstane v palici to jaká jsem vyjímečná. :-D

9 Nebožka | 30. listopadu 2010 v 11:22 | Reagovat

[8]: Já si ani nemyslím, že jsem výjimečná, ale snažím se o tom ostatní přesvědčit:D

10 Kjaernes | Web | 2. prosince 2010 v 18:35 | Reagovat

[9]: Vyjímečná nebo výjimečná, to mi nikdy nešlo. :-D To já i někdy mám takové pocity, ale není to namyšlenost. Ale občas je dost těžké se mnou vydržet. :-D

11 Eve Seanínel | Web | 7. prosince 2010 v 19:08 | Reagovat

Budu se opakovat, rozhodně to blábol nebyl... Být jiný, neznamená být špatný a to já vím moc dobře, puberta je děsná věc, někdo jako by z ní nevyšel nikdy a jiný je z ní skoro venku až moc brzo a to je ještě horší. Podle mě je to super, že si k tomuto stanovisku došla. Puberťáci jsou strašný trdla a kdo je jiný a vymyká se, hned je jeho osud u nich zpečetěn, bohužel se mezi takovýma teď momentálně pohybuju, a už jsem vyškolená, když hulí frajersky před školou radši vypnu hlasivky a zrak pomyslně a je mi to jedno, když mají nemístné poznámky, buď si jich nevšímám a nebo zaargumentuju. Já jsem hrdá na to že jsem jiná, došlo mi to před půlrokem..:-)

12 Elysia | Web | 15. prosince 2010 v 13:58 | Reagovat

tohle je asi normalni vyvoj, kazdej chce byt nejdriv stejnej aby ho uznavali, pak se snazi byt jinej aby ho uznavali a nakonec prijde na to, ze ho budou ostatni uznavat jen kdyz bude sam sebou...bohuzel i kdyz si tohle clovek uvedomi neni to vzdy tak lehky, ale aspon uz vi v cem je problem a muze se snazit s tim neco delat:)

13 Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 18. března 2011 v 15:47 | Reagovat

Jé, taká som bola aj ja....nadávala som, fujha neviem čo (nie, netvárim sa ako anjel, aj teraz si zanadávam, ale v oveľa menšom počte, to ma musí naozaj niečo veľké vytočiť), chcela som byť ako všetci.
Potom som sa nejak začala odlišovať a stále sa odlišujem, aj keď ma nebaví furt priťahovať pohľady 99% populácie. Čo už.

14 Nebožka | 18. března 2011 v 16:06 | Reagovat

[13]: To je úděl, se kterým asi budeš muset smířit. Nic jinýho se s tím nejspíš ani udělat nedá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.