Verlaine vs. Philomene a Eugenie - část I.

19. listopadu 2010 v 17:24 | Nebožák |  Paul Verlaine
V době, kdy se Verlaine už odpoutal od Rimbauda a jeho žití znamenalo neustálé pendlování mezi alkoholem a nemocnicemi, seznámil se s Philomene Boudin (zvanou Ester) a následně Eugenií Krantz.


Stalo se tak roku 1887 v jakési putyce.
Bylo to v jedné dost mizerné putyce, kde popíjel u pultu. V sousední místnosti se tancovalo za doprovodu harmoniky. Najednou se otevřely dveře a objevila se asi třicetiletá holka. Se silným severským přízvukem zvolala: "Panebože, to je vedro! Šéfe, něco k pití!" Byla oblečená do žerzejového živůtku a do sukně s krátkými záhyby. TVář měla hladkou, ale dost vulgární.
"Vy jste ze severu?," ptal se Verlaine. "Já jsem tam hodně žil."
"Tak zaplatíš prcka a napijem se na náš kraj!"
A pak jsme si povídali, že by toho bylo na sto svazků, pokračuje Verlaine v Elegiích. Okamžitě se uvedla jako "dobrá, prostá holka z ulice". Byla veselá, bez komplexů, upřímná, bez zábran. Chlubila se, že má hodně milenců a hodně peněz (ve skutečnosti se po příchodu ze svého kraje stala prostitutkou a nemohla se z toho dostat).







Ještě několikrát se sešli a pak musel Verlaine opět do Broussaisovy nemocnice. 20. září si dali několik podpůrných zelených a pak se pod obraz zpitý Verlaine domotal do nemocnice.
Znovu se Philomene objevuje na scéně za dva roky, o čemž víme díky Verlainově zmínce v dopise Cazalsovi. Během následujícího pobytu v nemocnici ho Philomene navštěvuje.

Posléze s Philomene bydlí v hotelu des Mines. Jeho družka ale neustále vyžaduje pozornost, a tak se Verlaine nechal docela dobrovolně zotročit, což se projevilo třeba zákazem styků s Cazalsem (Philomene ho totiž neměla ráda a on pro změnu nemohl ani cítit ji). Existují dohady, že se Philomene pokusila neúspěšně Cazalse svést, jenomže jemu se zdála vulgární a nakonec "patřila" Verlainovi. Tato dáma se vůbec netajila se svými dalšími milenci. Paul tedy celkem pochopitelně žárlil a snažil se ji dostat do téže situace tím, že se on sám ukazoval s grisetkami.
A takhle to vlastně jejich vztah fungoval celou dobu. Verlaine ale jakoby nechápal, že Philomene ho jednoduše využívá, podle dochovaných pramenů naivně věřil, že s ní bude mít "prima domácnost." Dokonce kvůli ní chtěl úplně opustit literární kruhy.
Přestože se několikrát pohádali (pokusil se vzepřít jejím tendencím ho oškubat o veškeré peníze, leč neúspěšně). Verlaine se proto rozhodl pro peníze k nakladateli posílat jakousi Eugenii Krantz, aby Philomene zatnul tipec. A tak už je ve Verlainově příběhu i Eugenie.

Mezi pěknou Philomene a malou, celkem nehezkou Eugenií byl propastný rozdíl. Však taky Verlaine Eugenii později označil za "podařenou mužatku."

Philomene byla holka ze severu, nenucená, usměvavá, smyslná, vznětlivá, ale ne mstivá. Měla dobré srdce a byla citově založená. Protože se ráda oblékala, potřebovala hodně peněz. (. . .)
Ve srovnání s ní vypadala Eugenie, omezená šereda, jako strašák. Nebyla jen lačná po penězích, byla chamtivá. Střízlivá, vypočítavá, zlomyslná, uměla být velice zlá. Byla to neoblomně panovačná žena se smyslem pro pořádek, jakou Verlaine potřeboval, aby mohl vést spořádaný, pracovitý a spořivý život. Obě dvě se na něho přilepily, protože byl slavný. (. . .) Jedna i druhá brzy objevily jeho slabou stránku, potřebu mateřského citu.

Dřív se potřeboval uvolnit z povinností a řádů (a to měla na starosti Mathilde), k čemuž mu "posloužil" Rimbaud, podobně nyní potřeboval Philomene i Eugenii zároveň.
Jenomže ani jedna z nich nesnesla, aby měla u Paula náhradnici. A tak se Verlaine neustále scházel a rozcházel s jednou nebo druhou. Když se Philomene dozvěděla o Eugenii,  začala samozřejmě zuřit, ale jakmile se její Paul ocitne opět v nemocnic, dělá, jako by se nic nestalo. Když se zase jednou pohádali, nechal u ní Verlaine své rukopisy, knihy a nějaké osobní věci, což se mu brzy vymstilo. Philomene je totiž odmítla vydat zpátky.

"Vrátit laskavě poštou portrét mé matky i ostatní věci, navzdory tomu, co vyžaduje tvůj milánek nebo tvůj špína chlap (Philomenin milenec a nejspíš i pasák). Do prdele. PV."

Jakmile Cazals ty nejdůležitější věci vymohl, potkal Verlaine Eugenii - ta, když zjistila, že je situace příznivá, mu sdělila, že u ní má vždycky dveře otevřené. A tak ten kolotoč pokračuje dál.
Ty dvě se navzájem obviňují z všelijakých krádeží a plivou se na sebe.

Text psaný kurzivou je citace z knihy Verlaine, Pierre Petitfils, Čs. spisovazel

Pokračování příště.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.