Ten titulek nemá žádný hlubší význam, vlastně jde o to, že si připadnu vyloženě vyflusnutě (teda jako by the zombies ate my brain:)). Jsou dny, kdy do školy nemám skoro nic a pak dny, kdy se toho musím naučit docela dost. Kupříkladu zítra mám devět hodin v tahu. Z toho ráno dvě hodiny biologickýho semináře, kde by se hodilo umět pohyby a vodní režim rostlin a houby (což mě absolutně nebaví), následně francouzština, se kterou si zrovna netykám, posléze druhá biologie na buňky.
Pokoušela jsem se to teď poctivě učit, ale nějak u toho usínám. Znáte ten stav, jak koukáte do papíru a začnou se vám ty písmenka mlžit a vy myslíte na úplně jiný věci? Tak přesně toto nastalo. Takže teď mám občerstvovací přestávku, kterou využívám k tomu, abych vám sdělila, že intelektuálně trpím, protože mě děsí představa, že se to zítra nepovede (disfemismus).
Děťátka, asi umírám na přemíru vzdělávání:D
Ale! Co mě velice těší, je to, že mě večer čeká a) kabátění v divadle (dělám uvaděčku a hrozně mě to baví) a b) po hodinové službě si někde, jak doufám, najdu flek a budu koukat na Cimrmana a jeho Záskok.
Už aby to bylo.
No a hlavní smysl článku spočívá patrně v tom, že má blogová pasivita vyplývá z nutné intelektuální aktivity, za což se omlouvám se slibem, že se brzo zas k něčemu dokopu. Na plánu jsou Verlainovy milenky.
(Toto je zmiňovaná písnička o nebožačce, co přišla o mozek.)
Jojo, tohle znám, potkalo mě to, když jsem se učila o svaťáku :D Občerstvovací pauza na to celkem platí, tak ať zítra uspěješ! :)