Co je to archeologie, to asi všichni víte. Howarda Cartera a jeho objev určitě taky znáte. Ale archeologie je něco mnohem víc než Tutanchamonova mumie. . .
TAK CO, PROČ A KDY?
Asi tak jako předchůdcem dnešního člověka byl Homo Sapiens
(dnes jsme Sapiens krát dva), byl předchůdcem této nádherné vědy řecký historik Thúkydidés (žil na přelomu 5. a 4. století před naším letopočtem). Snažil se totiž zjistit, odkud se vzali první obyvatelé
Egejských ostrovů a šel na to tak, že zkoumal jejich hroby. Od Horatia zase víme, že existovali lidé, kteří sbírali etruské sošky, takzvané tyrrhena sigilia. A jen tak mimochodem, v 9. století našeho letopočtu už Číňané sepisují katalogy starožitností a nalezených předmětů.
A CO BYLO DÁL?
Ve středověku zájem o antiku opadá - byla považována za pohanskou kulturu. V zemi lidé hledají tak akorát relikvie, a pokud žádnou nenajdou, tak si ji jednoduše zfalšují. Teprve v 15. století, v době, kdy vzkvétá humanismus, se lidé zase začínají zajímat o své kořeny a antické umění.
Pak jejich zájem zase o něco upadá a o starožitnosti se zajímají antikváři (prameny hovoří asi o polovině 17. století). V té době zkoumá Ole Worm původ Seveřanů na základě
stratigrafie (tedy půdního průzkumu) a stačil také založit své vlastní museum.
V 18. století jsme zase o něco blíž - 1732 je založena Londýnská společnost milovníkůumění, jejímž hlavním předmětem zájmu bylo Řecko, Turecko a Blízký Východ a své poznatky neváhají publikovat. Roku 1784 je pro změnu na světě Společnost pro studia asijských dějin a památek, umění, věd a literatury. Začínají vykopávky na římských pahorcích (konkrétně 1720 na Palatinu), později se na popud Karla Bourbonského zkoumá Herculaneum a Pompeje. Do této doby rovněž řadíme počátky etruskologie - za jejího otce je považován Luigi Lanzi. Thomas Rempster vydává spis De Etruria Regali a Johann Joachim Wickelman se pokusil o systematickou periodizaci antického umění.
Ovšem teprve v 19. století se začíná archeologie rozvíjet jako svébytná věda. Věděli jste, že už na počátku devatenáctého věku byly pravěké dějiny rozděleny na dobu kamennou, bronzovou a železnou a že už se tehdy používalo slovo paleolot a neolit? Mimo jiné byla popsána mykénská ("objevena" Heinrichem Schliemannem, hledačem Tróji a nálezcem
Agamemnónovy zlaté posmrtné masky) a mínojská kultura. V roce 1822 rozluštil pan Champollion hieroglyfické písmo z Rosettské desky, došlo k objevu asyrské civilizace a Alexander von Humboldt si vzal na paškál původní americké obyvatelstvo.
K objevu Tutanchamovy fascinující hrobky nám už nezbývá mnoho. Stalo se tak v roce 1922, když Howard Carter už snad ani nedoufal a lord Carnarvon už pomalu a jistě ztrácel trpělivost.
Jestliže jsem doteď psala o klasické archeologii (čili tou, která se zabývá především antikou a starověkými civilizacemi), tak je teď na čase zmínit, že v šedesátých letech minulého století se dostává ke slovu takzvaná New Archaelogy. To už je ta nejmodernější archeologie, kterou zatím máme. Přebírá totiž metody antropologických analýz a přibližuje se exaktním vědám (například chemie je dnes naprosto nepostradatelná).
Ale pozor, archeologové dnes zkoumají i ty nejnovější půdní vrstvy, a dokonce preventivně zasahují na staveništích. Inu, jistota je jistota. . .
momentálně jak již víš studuji několik s tím spjatých oborů a nedávno jsem si dokonce ve škole ošahal pár antických mincí a úlomek římského náhrobku :)