Když jsem asi před dvěma lety psala o tom, jaká jsem a co mě zajímá, byla jsem trochu jiný člověk než jsem teď. Proto jsem se rozhodla o sobě napsat něco aktuálnějšího.
Předtím jsem byla děvče s dlouhou černou sukní poslouchající Epiku a spol. a s neléčenou depresí.
Teď jsem děvče s obojkem a s léčenou depresí - už se nešklebím, teď se směju. Šklebím se pouze na děti v tramvaji, když se ony šklebí na mě.
Myslím, že jsem už zas trochu jiný člověk. Už nemám panickou hrůzu z lidí, nebojím se zeptat se někoho úplně cizího, kolik je hodin a když se na mě někdo usměje, netvářím se vyděšeně. Pořád jsem uzavřená, je možná těžké poznat, co si v té své pomatené hlavě vlastně myslím. Ale MLUVÍM. A když je řeč o něčem, co zbožňuju (například nějaká mnou vrcholně milovaná kniha), je velice těžké mě umlčet.
Ráda se směju, a to zejména morbidním vtipům. Například tenhle je aktuálně můj oblíbený:
Sedí kanibalové u ohně a povídají si, co kdo za dnešní den sežral. Najednou se uvidí vracejícího se kamaráda s urnou a říkají: "Jeee, ty máš instant!"
(Ano, je to strašně blbý a primitivní, ale je to rozkošný vtip!)
Mám sklony k nihilismu a na dotaz, jak se mám, zpravidla odpovídám: Ještě žiju.
Miluju hudbu. Ovšem nemyslete si, že mám bůhvíjaký přehled o klasické nebo mainstreamové hudbě. Mám několik svých vyvolených a ty poslouchám pořád dokola. Pokud objevím něco nového, poslouchám to rovněž.
Mezi ty privilegované patří například: All Gone Dead, The Creepshow, Kitty in a casket, Zombie Girl, Psyclon Nine, Tactical Sekt, staří Sex Gang Children, The Horrorpops, Zombina and the Skeletons, Hocico, Chants of Maldoror, Nurzery (rhymes). . . Tedy terorizující EBM nebo terorizující kytary.
Zbožňuji, uctívám a čichám (ano, čtete dobře) knihy a nejradši je nakupuju v antikvariátu, baví mě totiž přemýšlet nad jejich příběhy. Sbírám Balzakovy knihy a snažím se, aby každá byla z jiné edice a jiného roku, chtěla bych shromáždit všechny díla z Lidské komedie (ne všechna vydání, jenom chci mít Lidskou komedii kompletní).
Mezi mé literární modly patří Honoré de Balzac, Ladislav Fuks, J. H. Krchovský, Charles Baudelaire, Michajl Fjorodorovič Dostojevskij, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Guy de Maupassant, Gustave Flaubert, Thomas Hardy, Alexandr Sergejevič Puškin, Ignát Herrmann, Chaim Potok, Stendhal - čtu skoro výhradně literaturu 19. století, což souvisí s mým zaujetím pro tuto dobu. Mimo to sním o tom, že si jednou vyzkouším deformační korzet - je to moje masochistická touha, mám ráda utažené věci (ale do masochisty mám dost daleko).
Ano, nosím černé oblečení, ale to ještě neznamená, že jsem černá vdova. Stejně tak mám ráda fialovou barvu. Mám ráda pánský styl (kalhoty skoro nenosím, uznávám sukně) čili kostýmkoidní věci, nepřežiju bez obojku (nemá to žádný zvláštní smysl, prostě mám ráda utažený krk) amiluji své glády. Plánuju zakoupení vojenské lodičky (čapky). A k tomu ráda působím jako zombie.
Mám trochu zvrácený smysl pro estetiku, líbí se mi umění s MÍRNÝM sexuálním podtextem (víceméně BDSM) a odkazující na pomíjivost světa (tedy smrtelnost). Pro zajímavost, markýze de Sade jsem ještě nečetla a ani nevím, jestli se mi chce. Stačilo mi přečtení jednoho odstavce.
Co se týče mé osobnosti jako takové, prý si na mě člověk musí nejdřív zvyknout. Když jsem se ptala proč, dozvěděla jsem se, že ne každý hned pochopí mé morbidní vtípky (ty mimochodem souvisí s mým životním mottem Memento mori). Myslím, že jsem dost empatická
(a to až nezdravě), mám sklony řešit dřív problémy jiných, pak své vlastní. Sebe odsunuju do pozadí a radši si pláču pod dekou. Snažím se s každým vyjít a neodsuzovat lidi podle prvotního dojmu (ale nejsem naivní, vím, že se mi to občas nedaří). Nemám ráda vulgární lidi, protože komunikovat se dá i jinak. Ale ruku na srdce, když se mi něco nepodaří, taky si zanadávám.
Nevím, co dalšího bych na sebe ještě prozradila. Máte - li nějaký dotaz, sem s ním!
Ať staré nebo nové já, nic to nemění na tom, že si myslím, že jsi úžasná! :)
A konečně někdo, kdo má takový vášnivý vztah ke knihám :)