Jsem jiná. Tak znovu.

9. října 2010 v 18:41 | Nebožátko |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Když jsem asi před dvěma lety psala o tom, jaká jsem a co mě zajímá, byla jsem trochu jiný člověk než jsem teď. Proto jsem se rozhodla o sobě napsat něco aktuálnějšího.
Předtím jsem byla děvče s dlouhou černou sukní poslouchající Epiku a spol. a s neléčenou depresí.
Teď jsem děvče s obojkem a s léčenou depresí - už se nešklebím, teď se směju. Šklebím se pouze na děti v tramvaji, když se ony šklebí na mě.

Myslím, že jsem už zas trochu jiný člověk. Už nemám panickou hrůzu z lidí, nebojím se zeptat se někoho úplně cizího, kolik je hodin a když se na mě někdo usměje, netvářím se vyděšeně. Pořád jsem uzavřená, je možná těžké poznat, co si v té své pomatené hlavě vlastně myslím. Ale MLUVÍM. A když je řeč o něčem, co zbožňuju (například nějaká mnou vrcholně milovaná kniha), je velice těžké mě umlčet.

Ráda se směju, a to zejména morbidním vtipům. Například tenhle je aktuálně můj oblíbený:
Sedí kanibalové u ohně a povídají si, co kdo za dnešní den sežral. Najednou se uvidí vracejícího se kamaráda s urnou a říkají: "Jeee, ty máš instant!"
(Ano, je to strašně blbý a primitivní, ale je to rozkošný vtip!)

Mám sklony k nihilismu a na dotaz, jak se mám, zpravidla odpovídám: Ještě žiju.

Miluju hudbu. Ovšem nemyslete si, že mám bůhvíjaký přehled o klasické nebo mainstreamové hudbě. Mám několik svých vyvolených a ty poslouchám pořád dokola. Pokud objevím něco nového, poslouchám to rovněž.
Mezi ty privilegované patří například: All Gone Dead, The Creepshow, Kitty in a casket, Zombie Girl, Psyclon Nine, Tactical Sekt, staří Sex Gang Children, The Horrorpops, Zombina and the Skeletons, Hocico, Chants of Maldoror, Nurzery (rhymes). . . Tedy terorizující EBM nebo terorizující kytary.

Zbožňuji, uctívám a čichám (ano, čtete dobře) knihy a nejradši je nakupuju v antikvariátu, baví mě totiž přemýšlet nad jejich příběhy. Sbírám Balzakovy knihy a snažím se, aby každá byla z jiné edice a jiného roku, chtěla bych shromáždit všechny díla z Lidské komedie (ne všechna vydání, jenom chci mít Lidskou komedii kompletní).
Mezi mé literární modly patří Honoré de Balzac, Ladislav Fuks, J. H. Krchovský, Charles Baudelaire, Michajl Fjorodorovič Dostojevskij, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Guy de Maupassant, Gustave Flaubert, Thomas Hardy, Alexandr Sergejevič Puškin, Ignát Herrmann, Chaim Potok, Stendhal - čtu skoro výhradně literaturu 19. století, což souvisí s mým zaujetím pro tuto dobu. Mimo to sním o tom, že si jednou vyzkouším deformační korzet - je to moje masochistická touha, mám ráda utažené věci (ale do masochisty mám dost daleko).

Ano, nosím černé oblečení, ale to ještě neznamená, že jsem černá vdova. Stejně tak mám ráda fialovou barvu. Mám ráda pánský styl (kalhoty skoro nenosím, uznávám sukně) čili kostýmkoidní věci, nepřežiju bez obojku (nemá to žádný zvláštní smysl, prostě mám ráda utažený krk) amiluji své glády. Plánuju zakoupení vojenské lodičky (čapky). A k tomu ráda působím jako zombie.

Mám trochu zvrácený smysl pro estetiku, líbí se mi umění s MÍRNÝM sexuálním podtextem (víceméně BDSM) a odkazující na pomíjivost světa (tedy smrtelnost). Pro zajímavost, markýze de Sade jsem ještě nečetla a ani nevím, jestli se mi chce. Stačilo mi přečtení jednoho odstavce.

Co se týče mé osobnosti jako takové, prý si na mě člověk musí nejdřív zvyknout. Když jsem se ptala proč, dozvěděla jsem se, že ne každý hned pochopí mé morbidní vtípky (ty mimochodem souvisí s mým životním mottem Memento mori). Myslím, že jsem dost empatická
(a to až nezdravě), mám sklony řešit dřív problémy jiných, pak své vlastní. Sebe odsunuju do pozadí a radši si pláču pod dekou. Snažím se s každým vyjít a neodsuzovat lidi podle prvotního dojmu (ale nejsem naivní, vím, že se mi to občas nedaří). Nemám ráda vulgární lidi, protože komunikovat se dá i jinak. Ale ruku na srdce, když se mi něco nepodaří, taky si zanadávám.

Nevím, co dalšího bych na sebe ještě prozradila. Máte - li nějaký dotaz, sem s ním!
 


Komentáře

1 l | 9. října 2010 v 22:08 | Reagovat

Ať staré nebo nové já, nic to nemění na tom, že si myslím, že jsi úžasná! :)
A konečně někdo, kdo má takový vášnivý vztah ke knihám :)

2 Lili | Web | 9. října 2010 v 22:08 | Reagovat

Výše zmíněný komentář mám na svědomí já. Jenom jsem nějak selhala ve vyplňování informací.

3 Nebožka | 10. října 2010 v 12:07 | Reagovat

[2]: Jej, to je od tebe hezké:)

4 Zlomený meč | Web | 10. října 2010 v 20:49 | Reagovat

To čichání ke knížkám jsem kdysi dělával taky, přestal jsem až tehdy, když mi někdo řekl, že je to FAKT MOC nehygienický xD
A ten obojek... eh... zkoušela jsi někdy třeba šálu? :D

5 Nebožka | 11. října 2010 v 15:57 | Reagovat

[4]: Je to nehygienický, ale lepší než oblizovat nákupní košík:D
A co se týče šály, zkoušela, ale to není ono. Navíc šála je lidem jedno:D

6 LadyDracula | E-mail | 11. října 2010 v 18:20 | Reagovat

Páni v některých věcech se s tebou naprosto ztotožnuji..máš skvělý hudební styl,ačkoliv některé z kapel mi moc nesednou,ale to už je otázka vkusu:)Vím,že jsi sice řekla at se zeptáme na cokoliv nicméně nevím zda-li tato otázka patří sem..pokud se ti nebude chtít odpovídat nemusíš, pochopím to ...chci se zeptat ohledně těch depresí,co tě k nim přivedlo,jaký byl podmět?..Děkuji za případné zodpovězení dotazu a přejí hezký večer:)

7 Vinter | Web | 11. října 2010 v 19:51 | Reagovat

Jo, tak s těmi knihami jsme na tom stejně :) Taky ráda prolézám antikvariáty.
Každopádně zajímavý výběr autorů :) Z 19. století mám nejraději Björnsona, Zolu a Čechova :)

8 Zlomený meč | Web | 11. října 2010 v 21:16 | Reagovat

[5]: Tak nákupní košík jsem ještě nikdy neoblizoval, je to dobrý?:D
Počkat, takže nosíš obojek, abys ostatní "šokovala" ? :O

[6]: Co já vím, tak deprese je spíš nemoc, tzn. k těm tě nic nepřivede. Nebo se mejlím? O_o

9 veruce | Web | 11. října 2010 v 21:42 | Reagovat

Povahově bychom si asi sedly, si myslím :)

A vůně starých knih, je prostě vůně starých knih :))

10 LadyDracula | 11. října 2010 v 21:55 | Reagovat

[8]: Ano,ale jedna z příčin deprese,může být reakce na určitou událost,pak  se taky může jednat o nějakou nemoc,(např,nádor),co by depresi mohlo spustit,ale v tomto případě bych se k tomuhle moc nepřikláněla,je mi jasné,že asi Nebožce není příjemné to tady takhle rozebírat,ale reagovat sem musela..ale třeba se mýlím já..

11 Plague Doctor | Web | 12. října 2010 v 17:43 | Reagovat

pražský antikvariáty jsou zlo - nikdy se mi z nich nechce vylízt a často tam nechám vše co mám :D ... btw: když Sada ne,proč nezkusit pana Sacher-Masocha ? Je to spíše filosofické a není v tom nic (zas tolik) pohoršujícího ...

12 Nebožka | 12. října 2010 v 19:31 | Reagovat

[6]: K depresím mě možná dovedlo to, že jsem moc přemýšlela o smyslu života. Zjistila jsem, že moje existence asi žádný smysl nemá, a tak se to rozjelo naplno. Ale nějaký tendence k úzkostem jsem měla už předtím.

[8]: Neoblizovala jsem ho, četla jsem, že je to nejoblíbenější místo bakterií. A obojek nosím samozřejmě proto, že jsem se do něj prostě zamilovala. Tamto byl pouze pokus o cosi vtipného:D

[11]: Tak o tom jsem v životě neslyšela, nicméně děkuju za tip, podívám se po tom;)

13 LadyDracula | 12. října 2010 v 19:39 | Reagovat

[12]: Chápu,moc děkuju za zoodpovězení otázky:)A drž se!

14 Zlomený meč | Web | 12. října 2010 v 20:08 | Reagovat

[12]: Šmarjá :( Význam života... lidi jsou zvyklí- lampička= světlo, kniha= četba, hrnek= na kafe atd. Všechno má svůj pevný účel, jenže lidský život přece není TAK jednoduchý, aby se dal jenom tak z ničeho nic rozlousknout, no ne? A i kdyny, tak že není žádný smysl života ještě neznamená, že nemá smysl ten život žít.
No, to by asi bylo na delší debatu, ale snažím se tě prostě povzbudit :)
Viz. http://media.photobucket.com/image/eat%20reproduce%20survive/murfaroo/eatsurvivereproduce.jpg?o=1 :)

[12]: Aha, já si právě nebyl jistej jestli... no nic :D A má ten obojek i nějaké praktické využití? Oo

15 Nebožka | 13. října 2010 v 16:37 | Reagovat

[14]: No když jsi pořád sám doma, máš pocit, že nikomu za nic nestojíš, tak se ti chce zkusit přijít na smysl života;)
Obojek nemá praktické využití, leda tak mi o trochu míň táhne na krk. . .

16 Luz | Web | 13. října 2010 v 17:36 | Reagovat

Pěkný článeček, Nebožko, vypadá to, že máme povahově docela dost společného, až na ty morbidní záliby, ty mě už poněkud přešly. Mám totiž pocit, že když se v tom moc vyžívám, tak tím spíš mě to uvrhuje do deprese, a musím se snažit tomu moc nepodléhat, abych vůbec v tomhle světě mohla nějak fungovat.  

[14]: To je dobrý obrázek :D Holt už to tak je, že my lidi máme daleko složitější mozek než zvířátka a nějaký smysl si proto prostě vynalézt musíme, abychom se z toho života nezbláznili.

17 Zlomený meč | Web | 13. října 2010 v 21:31 | Reagovat

[15]: No tak to právě nesmíš být sama doma! Proč jsi sama doma? Pak tě nemaj napadat takový myšlenky, děfče nešťastný :)
Pořád říkám, že co se táhnutí na krk týče, šála je lepší :D
[16]: Já mám jenom strach, že až na ten smysl života někdo objektivně přijde, tak že vyjde najevo, že to za tu námahu vlastně vůbec, ale vůbec nestojí :D

18 Plague Doctor | Web | 13. října 2010 v 22:23 | Reagovat

[12]: osobně doporučuji Venuši v kožichu - nedávno ji měli v LK (mimochodem taky moc dobrá písnička od VU - jestli znáš reklamu na mattonku,znáš i ji :)

19 Nebožka | 14. října 2010 v 17:11 | Reagovat

[17]: Zapomněla jsem použít minulý čas;)

20 Saifles | 14. října 2010 v 19:55 | Reagovat

Rozhodl jsem se rozbit tuto intelektualni debatu dalsim, ne zas tak morbidnim, ale o to blbejsim vtipem"

Rodice poslou spat sveho syna. Asi po pul hodine se z pokoje zacnou ozyvat divne zvuky a tak si reknou, ze se pujdou podivat co se tam deje. Kdy otevrou dvere uvidi sveho syna obleceneho v kozenem oblecku (s dirami na vsech intimnich mistech) jak se mlati bicikem a placa po zadku. Rychle zavrou a maminka rika. " Za tohle ho musime ho nejak potrestat" a otec na to " Zmlatit ho asi nema cenu co"...

21 Zlomený meč | Web | 14. října 2010 v 21:24 | Reagovat

[19]: Ha! Takže teď už potřebu přijít na smysl života nemáš? :)

[20]: Vtip je dobrej, ale nejsem si jistej, jak zapadá do kontextu článku, ledažeby... *fantazie pracuje* :D

22 Nebožka | 15. října 2010 v 13:42 | Reagovat

[20]: Hehehe:D

[21]: Mám, ale snažím se ovládat. Proto jsem se uchýlila k teorii nihilismu. Zatím to funguje:)

23 Fée | Web | 17. října 2010 v 11:05 | Reagovat

Myslím, že ať se měníš jakkoliv, nepřestanu tě obdivovat. Lidí jako jsi ty je málo a tvé zapálení pro historii je příkladné. A propos, máš skvělý hudební vkus :)

24 Nebožka | 17. října 2010 v 11:48 | Reagovat

[23]: Děkuji ti, nesmírně mi lichotíš:)

25 Lúmenn | Web | 19. října 2010 v 19:06 | Reagovat

Jo, čichat ke knihám...naprosto ti rozumím:) A jinak samozřejmě všichni víme, že jsi šílená morbidní osůbka - ale to je právě na tobě to skvělý!:)

26 Nebožka | 20. října 2010 v 17:17 | Reagovat

[25]: Och!:) (Nicméně ráda o sobě plácám, tak jsem vás chtěla zpravit o tom, že jsem se zas posunula do trochu jiné dimenze:D)

27 Chloë Noir | Web | 28. října 2010 v 9:53 | Reagovat

Heh..miestami som mala pocit, že píšeš o mne :D Každopádne, v nietorých veciach ako pozerám, sme si podobné...A som rada, že nie som jediná kto "čichá" knihy, lebo podľa mnasú staré knihy prijemné pre akýkoľvek ľudský zmysel :D

28 Nebožka | 28. října 2010 v 14:40 | Reagovat

[27]: Ano, ano! Pro každý smysl!

29 Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 18. března 2011 v 15:22 | Reagovat

Parádne!
Mám teraz jedno jediné želanie - vidieť ťa niekde, keĎ vyzeráš ako zombie, alebo v tých fajn oblečeniach z 19. storočia.
Milujem!

30 Nebožka | 18. března 2011 v 16:14 | Reagovat

[29]: Minimálně budu na Zombie Walku jakožto dobrovolná oběť k sežrání:D

31 Plyšáčik | 21. března 2011 v 14:27 | Reagovat

[30]: Zombie Walk je ale v Prahe, že? Tam sa nechystám ďalšie storočie (ja by som rada do Prahy, ale nejak mi to moje tri eurá vo vrecku nedovoľujú).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.