Fjodor Michajlovič Dostojevskij se představuje

18. října 2010 v 20:41 | Nebožka |  Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Jeden z nejvýznamnějších ruských realistických spisovatelů se narodil 11. listopadu 1821 v Moskvě.

Jeho otcem vojenský lékař, člověk pověsti dost neslavné - byl prchlivý, krutý, snad i duševně vyšinutý. Pro jeho chování jej nakonec zabili jeho vlastní nevolníci. Protože se mu podařilo koupit malý statek s několika dušemi (nevolnická pracovní síla), získal postupně titul šlechtice. Přesto ale malý Fjodor vyrůstal spíš v bídě a ve strachu z otce, přece jenom nevlídné prostředí vojenské nemocnice nemůže na dítě působit nějak radostně.
Naproti tyranskému otci byla jeho matka mírná, mužem usoužená a silně nábožensky založená žena. První knihou kterou Fjodor četl, tak byla Bible - ta byla jeho nejoblíbenější knihou až do smrti (a to bylo 9. února 1881).
Paní Dostojevská zemřela v roce 1837 na tuberkulózu a Fjodor se svým bratrem byli posláni na Vojenské inženýrské učiliště v Petrohradě.
Za dva roky ovšem svoji ženu Marii následoval i Michajl. Fjodor osiřel.
Nikoho snad nemůže překvapit, že intelektuálně a citově založeného Dostojevského vojačina nebavila. Mnohem radši četl Shakespearovy hry, Balzakovy nebo Hugovy příběhy, studoval Pascala. . . Poté, co učiliště dokončil, odešel do výslužby, aby se věnoval literární tvorbě.

V roce 1845 napsal svůj první román Chudí lidé. Když jej ukázal vůdci realistické školy (myšlen směr, ne škola jak ji známe dnes) Vissarionu Bělinskému, ten prý vykřikl: Nový Gogol povstal!

Za tři roky byl Fjodor Michajlovič Dostojevskij zatčen a odsouzen za spiknutí k trestu smrti. Fjodor totiž začal navštěvovat kroužek utopických socialistů - petraševců, který ovšem car považoval za podvratný. Trest smrti byl nakonec těsně před vykonáním trestu zmírněn za čtyřletý žalář; všechno ovšem bylo chladně vykalkulováno tak, aby byli odsouzenci co nejvíc zdeptáni.
(Více se dozvíte v některém z dalších článků). Z káznice v Osmku byl roku 1854 převezen do vyhanství na Sibiři, kde sloužil jako voják. Tady se seznámil s Marií Dmitrijevnou Isajevou (ta mimochodem byla modelem pro postavu Katěriny Ivanovny ve Zločinu a trestu). V roce 1857 se vzali (ovšem nejdřív musel zemřít Mariin manžel).

Otřesné zážitky z káznice jeho tvorbu ovlivnily dost výrazně. Patrné je to například v knihách Zápisky z mrtvého domu nebo Ponížení a uražení. Takřka psychologickým rozborem člověka se zabývá v knihách Zločin a trest a Běsi (později se obrátil na druhou stranu a revoluce zatracoval, v Běsech kritizuje revoltující mládež a nazývá ji nihilisty).

V roce 1859 se vrátil do Petrohradu a se seznámil s Apollinarií Suslovou. Když v roce 1864 jeho žena zemřel, byl Fjodor otřesen a jako by toho bylo málo, následovala zpráva o skonu jeho bratra. Dostojevskij upadl do hlubokého zármutku. Později ještě navíc Apollinaria odmítla jeho nabídku k sňatku. Nicméně i přesto, že mu tím zlomila srdce, brzy se zahojilo. Roku 1866 totiž potkal dvaadvacetiletou slečnu Annu Grigorjevnu Snitkinu. Předtím, než se vzali (1876), jí nadiktoval své dílo Hráč.

V roce 1881 zemřel, měl podlomení zdraví, problémy s plícemi a navrch ještě epilepsii. Byl pohřben v klášteře Alexandera Něvského v Petrohradě a na pohřeb mu přišlo asi čtyřicet tisíc lidí.
 


Komentáře

1 asenath | Web | 18. října 2010 v 22:20 | Reagovat

aaa...oblíbený pán :)

2 Zlomený meč | Web | 19. října 2010 v 10:09 | Reagovat

Nedávno (cca půl roku zpátky) jsem od něj četl Bratři Karamazovi a úplně nechutně mě to chytlo, měl jsem to přečtený během několika dní :)
Žít v tý době, navíc v Rusku, to musel bejt fakt masakr o_O

3 Nebožka | 20. října 2010 v 17:05 | Reagovat

[2]: Já bych tam asi dlouho nepřežila jakožto slabá žena.

4 Michal | E-mail | Web | 4. září 2012 v 0:47 | Reagovat

Celkom pekný sumár, škoda chýb (Biedni ľudia vyšli v roku 1845, Apolinaira nebola vzor pre Katerinu Ivanovu, to bola skôr Marija Dmitrijevna a s Annou sa zoznámil v roku 1866).

5 Nebož | 5. září 2012 v 12:58 | Reagovat

[4]: Chyb? Čerpala jsem z životopisu od Radegasta Parolka, od kterého jsem očekávala, že to tam bude mít správně. Hm. Děkuju za upozornění, upravím to:)

6 Wildes | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 13:02 | Reagovat

Tak jsem dneska objevila tvůj blog nevěděla jsem, pod který článek ti napsat, tak píšu sem), ještě si tady asi počtu, především mě zaujalo to, že máš ráda stejnou literární éru jako já, což je pro mě překvapivé, protože málokdo mně sedne, co se literárního vkusu týče...

7 Nebožka | 29. listopadu 2012 v 21:32 | Reagovat

[6]: To mě těší, protože taky neznám tolik lidí, co by tuhle éru nepovažovali za nudnou povinnou školní četbu!

8 Wildes | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 21:53 | Reagovat

[7]: No, tak to určitě a zrovna moje milovaná dekadence připadá skoro všem ujetá a těžkopádná :(.
Někdy mám pocit, že si to myslí i antikvariáty a knihkupectví, protože uspokojit můj literární vkus nebývá jednoduché :D

9 Nebožka | 1. prosince 2012 v 18:14 | Reagovat

[8]: Ujetá je, ale přesně tím způsobem, který se mě, a zjevně i tobě, tak líbí. Ale v antikvariátech jsem zatím sehnala skoro všechno, co jsem chtěla. Balzaka moc lidí asi neloví:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.