Jaké to bylo být dítětem v 19. století

21. září 2010 v 18:52 | Nebož |  Všední život
Pokud si říkáte, že dnes se děti nemají bůhvíjak dobře a nebo si nedejbože myslíte, že vás vaše maminka nemá dostatečně ráda, pak byste se patrně měli vrátit do doby před dvěma sty lety. Možná byste byli překvapení (možná taky ne, ale to už je vedlejší.)
Dnešní děti si vlastně nemají na co stěžovat - až na výjimky jim rodiče dávají najevo, že je mají rádi a mají s nimi blízký vztah. Tak to ale nebylo vždycky. Tak například do 12. století se prakticky neobjevují vyobrazení dětí jako takových - to, co tehdy malíř nazval dítětem, byl malý Ježíšek, ovšem bez jakéhokoli atributu dětství. Teprve kolem 15. století už děti začínaly vypadat jak měly a citový vztah rodičů k dětem, jak jej známe dnes, se začal výrazněji objevovat v 19. století.

Právně se za dítě počítaly pouze děti do 7 let věku, od 8 do 14 let byly tzv. nedospělé, období mezi 15 až 24 let bylo obdobím dospělosti a teprve od 24 let byl dotyčný právně zletilý.

Ale pojďme hezky popořádku: když maminka porodila, novorozeňátko bylo preventivně plesknuto přes zadeček, bylo řádně umyto - to znamená, že se vyčistily veškeré tělní otvory a pak došlo k první koupeli, která mimochodem i symbolizovala očištění od dědičného hříchu. Ani voda po koupeli nezůstala nevyužita: vodu po chlapečkovi bylo dobré vylít na zelený drn, aby zdravě rostl a byl silný, a vodu po děvčátku po jabloňový štěp, to aby bylo krásné.
Nezbytnou součástí byl i křest. Za křestního kmotra byly často žádány osobnosti z nejbližšího okolí a tato žádost se zpravidla neodmítala. Takový kmotr pak provázel dítě vlastně celým jeho životem - obdarovával jej v den svátek, narozenin a jiných událostí a v případě osiření dítěte, se měl stát jeho poručníkem.


Pokud tedy zamýšlený kmotr souhlasil, mohlo se po šestinedělí přistoupit ke křestní hostině. Miminko mělo vyšívanou hedvábnou košilku s čepečkem a povijan, což se nezřídka dědilo.
Děťátku se dostalo cti mít vlastní kolébku,
v níž ještě asi měsíc odpočívalo pevně stažené do povijanu, jenžto se mělo za to, že tato procedura je dobrá na narovnání a zesílení končetin. Podobně jako křestní šaty i ty kojenecké se celkem často dědily a všelijak přešívaly. Mimochodem, na sklonku 19. století bylo celoevropským módním trendem pořizovat dětem námořnické oblečky. V druhé polovině
se objevují plenkové kalhotky.
Malé děti tehdy vypadaly vlastně všechny stejně, holčičky i chlapečci měli dlouhé vlasy a šatičky, takže občas bylo těžko rozpoznatelné, jakého pohlaví ono dítě je. A některým tatínkům se tohle androgynizování (ano, můj neologismus) pochopitelně nelíbilo. Když děťátko oslavilo třetí nebo čtvrté narozeniny, maminka mu začala měnit garderóbu.
Děti se dlouho nosily na vycházku v tzv. tragmantelu, speciálním plášti pro tento účel. Kočárkům se začalo fandit až později v osmdesátých letech. A když byly dětičky doma, aby neutekly, tak je maminka přivázala ke kusu nábytku aneb prostě pověsila za povijan na skobu.

Jestliže maminka kojila, po odstavení začala dítě krmit oslazeným ředěným mlékem a řídkou obilninovou kaší. Tahle fáze byla asi nejkrizovější, protože neupravené mléko mohlo děťátku spíš uškodit. Za zmínku stojí fakt, že kojení se v průběhu tohoto století ve vyšších vrstvách skoro nepraktikovalo, bylo to považováno za něco vulgárního, takže se děti dávaly ke kojné, což ovšem nemusela nutně být ta nejlepší volba. Středostavovské maminky kojily a kojnou využívaly, pokud byly slabé či nemocné.
Kromě toho tehdy starší děti dostávaly několikrát lžíci rybího tuku proti křivici a držela se zásada "tlusté dítě, zdravé dítě".

Mazlení se tehdy taky moc nepěstovalo. Dětem se zpívalo, vyprávěly pohádky, ale vrcholem něhy bylo políbení na čelo po večerní modlitbě. Dobrá matka by neměla dopustit, aby z jejího dítěte vyrostl zhýčkanec. Do počátku minulého století si rodiče a děti ve vyšších kruzích vzájemně vykali. V druhé polovině se objevuje vykání rodičům a tykání dětem ve středních vrstvách. Děti si nehrály s panenkami a vojáčky tak dlouho, jak jsme byli zvyklí my. Když trochu povyrostly, na hračky se začalo prášit. Starší děti začaly pomáhat v domácnosti a hlídat mladší sourozence. Chlapci asi v sedmi letech nastupovali do školy, zatímco děvčata zůstávala doma. Jen ta ze zámožnějších rodin později mohla vstoupit do kláštera nebo nějakého ústavu.
 


Komentáře

1 Blackwish | Web | 21. září 2010 v 20:49 | Reagovat

Zajímavé:) klidně toho napiš i víc:)

2 Elysia | Web | 22. září 2010 v 13:44 | Reagovat

jak uz sem tu myslim jednou psala, nechtela bych zit v 19. stoleti, ted k tomu dodavam, nechtela bych tam byt ani jako dite:D

3 Nebožka | 22. září 2010 v 17:16 | Reagovat

[1]: Je to v plánu, ale to ještě nemám zpracovaný.

[2]: No ale zas to asi bylo lepší než žít jako dítě někdy o sto let předtím a ve čtyřech nosit krinolínu. Brr:D

4 ♣Alenka♣ Ashley Tisdale | Web | 22. září 2010 v 17:40 | Reagovat

tento článek mě vážně zaujal

5 Tajemná Temnota | Web | 22. září 2010 v 19:01 | Reagovat

A pak proč byli ti lidi kdysi tak "divní". No když se o ně takle "starali"..

6 Nebožka | 23. září 2010 v 16:48 | Reagovat

[5]: Svým způsobem jsou lidi divní v každé době, když se na to díváš s odstupem:)

7 Jane | Web | 23. září 2010 v 17:06 | Reagovat

Hmmm.... Je TOLIK důvodů, proč bych v tý době nechtěla žít, a tohle je jeden z nich. Já říkám, že jsem se narodila o čyřicet let později, než jsem měla...

8 Tajemná Temnota | Web | 23. září 2010 v 17:07 | Reagovat

Když ti to nic neříká tak to ani nečti.

9 Seanínel | Web | 24. září 2010 v 0:07 | Reagovat

Tohle je ještě celkem únosné, mnohem lepší než malé holčičky ve stažených zmenšeninách šlechtického oblečení. Ale myslím si, že kdybychom nějakému dítěti či jeho rodičům, z 19. století chtěli trochu vnutit náš způsob vychovávání a péče o dítě, brali by to jako na výsost neúnosné. Žili tak a tak byli vychováváni, bylo to pro ně zcela normální, jako pro nás náš život dnes. Vsadím se, že oni by zase nechtěli žít v naší době. Jinak velice zajímavé 19. století mám moc ráda :-)

10 Nebož | 24. září 2010 v 13:29 | Reagovat

[9]: Přesně tak, tak to chodilo vždycky.

11 Anča | Web | 24. září 2010 v 17:50 | Reagovat

jiná doba, jiný mrav. rozhodně souhlasím se Seaníel, oni na to byli jednoduše zvyklí, nic jiného neznali a přlišlo jim to tudíž normální. žít tehdy, také by mi to přišlo zcela normální...protože ale žiji dnes, jakožto zhýčkanec si říkám, že jsem ráda, že jsem se nenarodila v 19. století :D

12 Blackwish | 28. září 2010 v 21:49 | Reagovat

[3]: tož to se už těším;))

13 veruce | Web | 28. září 2010 v 22:07 | Reagovat

Tyhle články od tebe mám asi nejradši, vždycky se něco dozvím :)

14 Nebožka | 29. září 2010 v 16:04 | Reagovat

[13]: Jee, to mě velice těší:)

15 SiriusNoir | Web | 7. října 2010 v 16:29 | Reagovat

Docela síla, pro dnešní dobu většina z toho naprosto nepředstavitelné.

16 lenka | E-mail | 9. listopadu 2011 v 14:31 | Reagovat

ahoj prosim tě jaké máš zdroje informací? píšu do školy seminárku z 19.st. a hodilo by se mi to ;-) moc dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.