Jak Rimbaud potkal Verlaina - část první

28. července 2010 v 12:21 | La Duchesse

Když se tehdy sedmnáctiletý Rimbaud zmínil panu Bretagneovi o tom, že jej pomalu opouští síla psát verše, vzpomněl si ten dobrosrdečný muž, že se přátelil s básníkem Paulem Verlainem, když byl zaměstnán v Dehéeově cukrovaru ve Fampoux (rodina Dehée tvořila Paulovu přízeň z matčiny strany), a tak jej napadlo, že by se snad v téhle věci dalo něco podniknout. Arthur se rozhodl, že Verlainovi pošle své básně a ihned zmermomocnil svého přítele Ernesta Delahaye, který měl krásný rukopis, aby přepsal šest jeho básní. Sám pak napsal dlouhý dopis, v němž se vyznal ze svých ideálů, to doplnil několika slovy i pan Bretagne a zásilka byla odeslána Verlainovu nakladatelu Lemerrovi. Když po čtyřech dnech stále nepřicházela odpověď, napsal Arthur ještě jeden dopis, tentokrát naléhavější, a přiložil Mé milenky, Paříž se opět zalidňuje a První přijímání.
Dovedete si jistě představit neutuchající radost a nadšení Rimbaudovo, když konečně přišla odpověď. Verlaine prý potřebuje čas na přípravu Rimbaudova ubytování.
18. dubna 1873:
"Přijeďte, drahá, velká duše, voláme Vás, čekáme Vás."

Následujícího dne naskočila ta velká, neposedná duše do vlaku a ujížděla směrem k Paříži.
Verlaine mu šel na nádraží naproti ještě s přítelem Charlesem Crosem (nevlastním bratrem jeho ženy Mathilde), ale nějak se to vyvedlo tak, že se potkali až u Verlainů v saloně. Rimbaud tam seděl s Paulovou ženou a její matkou, paní Mauté, a na jejich dotazy odpovídal převážně jednoslabičně.
Dá se předpokládat, že Mathilde z něj nijak nadšená nebyla. Ve svých Pamětech ho později popsala takto:
"Byl to velký a silný chlapík, v obličeji ruměný, venkovský člověk. Vypadal jako studentík, co příliš rychle vyrostl, kalhoty mu byly krátké a zpod nich vykukovaly modré bavlněné ponožky, které mu vlastnoručně upletla maminka. Vlasy měl naježené, kravatu jako špagát, zevnějšek nedbalý."
Jako byl Verlaine udiven tím, koho to před sebou vidí, tak byl zklamán Rimbaud. Představoval si Verlaina jako básníka žijícího si po svém, ne jako muže s rodinou na krku - rozhodl se, že mu ukáže i jinou stránku života. Chodili spolu na dlouhé procházky, občerstvovali se pivem, a zatímco Rimbaud líčí Verlainovi svoje plány a vize, ten mu nadšeně naslouchá a přitakává.

Na začátku října byl Rimbaud uveden mezi parnasistní básníky - ti si říkali Oškliví dobráci. Poté, co jim přečetl svůj Opilý koráb, sklízí úspěch, který ale mizí stejně rychle, jako nastal. Netrvá ti dlouho a poetové jej považují za vyšinutce, posunujícího poezii na nebezpečné scestí. Někdy v této době byl také pořízen známý Rimbaudův portrét od Étienna Carjata, jenž v té době fotografoval všelijaké význačné osobnosti (později se rozkmotřili kvli tomu, že Rimbaud přerušoval recitaci básní a nereagoval na výzvy ticha, následovala hádka a rvačka). Koncem měsíce se Arthur přestěhoval, jelikož se vracel pan Mauté, a ten by zajisté nesnesl přítomnost zavšiveného básníka v domě. Mimo jiné se začíná projevovat jeho vliv na Verlaina, často se spolu vrací opilí a Paul pak mívá agresivní sklony.
Tehdy vzniká Kruh cifiks, což je kroužek parnasistních přátel; prolévají si hrdlo absinthem, kouří doutníky a cizí jim není ani hašiš. Klubovní knihou bylo Album cifiksovské, kam přátelé přispívali různými verši, úvahami, kresbami; několik příspěvků je i od Rimbauda. Na konci téhož roku byl ale z klubu vyhoštěn pro své nepřípustné chování a zlomyslné žertíky, souběžně s touto událostí je Verlaine v Belgii, protože potřebuje vydělat peníze, jež stála Rimbaudova přítomnost. Přestože v tomto období Arthur tvoří velmi málo, vzniká tolik známý sonet Samohlásky a Večerní modlitba.

V lednu 1872 vzniká pod rukou Fantine - Latoura obraz Roh stolu. Malíř měl v úmyslu vyobrazit velikány poezie, jako byl Victor Hugo, Leconte de Lisle, Francois Coppé nebo Theodor de Banville. Komplikace, které tento ušlechtilý nápad provázely, ale nakonec způsobily, že se mistr musel omezit pouze na "momentku" z večeře Ošklivých dobráků.

Krize u Verlainů se prohlubuje; Paul už zašel příliš daleko, když kvůli studené kávě přiškrtil Mathilde a synkem mrštil na postel. Mathilde odjela i s malým Georgesem do Périgueux a odmítala se vrátit, dokud se Verlaine nezbaví toho klíštětě Rimbauda.

_________________________________________________________________________________

Další část článku se objeví, až se nebožátko vrátí z Rumunska, čili tak za dva a půl týdne.
Mezitím žijte s rozumem!;)
 


Komentáře

1 Lukáš | Web | 31. července 2010 v 15:39 | Reagovat

Zdravím "vévodkyně". Stále kombinuješ zvláštním způsobem staré a nové ideály. Zvláštní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.