A tak zas jednou blablabla. . .

2. června 2010 v 16:32 | La Duchesse |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Nemám teď momentálně žádný inteligentní nápad na inteligentní článek, takže se dnes dozvíte leda tak (ne)inteligentní nebožčiny postřehy z několika předchozích dnů. Ne, to opravdu není pokus sem potají zavést deníček a vypisovat, co jsem jedla a kdo se na mě podíval (nehledejte v tom výsměch deníkům).
ALE! Přišla jsem na něco, co mám potřebu sdělit světu, i přestože jsem na to vlastně nepřišla až teď, věděla jsem to dávno.
Jsem na stejné úrovni jako feťák. Když nemám, co bych měla mít, tak jsem s prominutím na sračky a celý svět má jiný rozměr. Hlava mi sice sedí na krku, ale mentálně je někde úplně jinde. Jsem ospalá. Několik dnů nemám svoji "drogu" a všechno se mi sype. Když se mi pak konečně dostane do trávicího traktu to, co tam mělo být už dávno, tak jsem za dvě hodiny (!) někdo úplně jiný. Hlava funguje, spát se mi nechce, svět už se nemračí, já netrápím ostatní, to oni trápí mě. . .
Není to úchylný?
Žiju si vesele, žije se mi hezky, ale podmíněně.
Bože, skoro mě to až děsí. . .
Ale přitom jsem za to vlastně ráda. Už nikdy nechci znovu.
 


Anketa

Nebožka je zvědavá zdechlinka a zajímá ji, jestli čtete její články do konce?

Jistěže! 71.4% (80)
Někdy je jenom přelétnu očima, ale většinou je čtu celé. 8.9% (10)
Záleží na tématu. 7.1% (8)
Přečtu si pár řádků a napíšu komentář. 1.8% (2)
Těžko odpovědět, jsem tu poprvé. 6.3% (7)
Ne. 4.5% (5)

Komentáře

1 Meluzína | Web | 2. června 2010 v 16:53 | Reagovat

Spousta lidí se stále za něčím žene a dokud to nemá, neni jim dobře, nejsou veselí a tak. U mě je to to samé. Myslím, že je to dobře, jde na tom vidět ta chuť žít, která u mě bývala často mizerná. Akorát škoda, že jsi neuvedla přesnější příklad předmětu tvé touhy, líp by se komentovalo:-)

2 Channah | Web | 2. června 2010 v 17:23 | Reagovat

Já denně musím vypít minimálně sedm šálků kávy, že mám z toho halucinace je vedlejší to že bez nich jsem jako králík po první ráně je problém :D
Co je ta tvá droga?? :D

3 Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 2. června 2010 v 23:02 | Reagovat

Nevím, nemyslím si, že jsi jako feťák, prostě jen jsi na tom tak, jak na tom jsi.
Ona to ale vlastně není droga. I když, asi bych nebyl rád, kdybych na tomhle byl závislý.
A ano, Tvoje články čtu do konce. :-)

4 La Duchesse | 2. června 2010 v 23:09 | Reagovat

To není touha, ale zoufalá potřeba. Nejde o nic romantického, ale o neromantická antidepresiva:)

5 KK | Web | 3. června 2010 v 1:18 | Reagovat

[4]: já myslela že mluvíš třeba o čokoládě XD já teda ze prvé antidepresiva považuji ZA VELICE ROMANTICKÁ a za druhé jsem je nikdy ani nezkoušela na pár dní vynechat (když je nemám den, tak nic nepoznám, maximálně divný pocit okolo žaludku, ale to si spíš sugeruju)... Můžu se zeptat, co bereš?
Ale máš trpkou pravdu v té tučně psané větě třetí od konce. Podmíněně. To mě taky děsí.

6 KK | Web | 3. června 2010 v 1:20 | Reagovat

... btw... Prozac Nation...docela pěknej film o naší droze ;)

7 La Duchesse | 3. června 2010 v 16:23 | Reagovat

[5]: Já to neměla asi pět dní, protože jsem blbá a nedošlo mi, že už to nemám, takže jsem se dočkala abstinenčních příznaků:D
Setralini hydrochloridum je účinná látka:)
A díky za tip na film!

8 Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 3. června 2010 v 23:33 | Reagovat

[7]: Ten film se Ti bude docela těžko shánět. Aspoň já jsem s tím měl docela problémy.

9 Lukáš | Web | 4. června 2010 v 17:35 | Reagovat

Zdravím vévodkyně. Nemyslím, že by tvůj článek byl neinteligentní. Tvá potřeba něco sdělit (jako třeba tvé dojmy a pocity) je naprosto v pořádku a normální. Mimochodem "tou drogou" máš na mysli co prosím ?

10 Lukáš | Web | 4. června 2010 v 17:39 | Reagovat

[4]: Omlouvám se...už to tady vidím (to co si myslela tou "drogou"). No...takové citlivé informace není moudré dávat veřejně dostupné. Ale je to samozřejmě tvoje věc.

11 Lili | Web | 4. června 2010 v 18:20 | Reagovat

[8]: Já ho našla na torrentech vmžiku

12 Dalarius et Laixi | E-mail | Web | 5. června 2010 v 11:41 | Reagovat

[11]: Hmmm, tak je jasný< že já, když něco hledám, tak stojí snad všechno proti mě, ale když hledá to samý někdo jinej, úplně stejně jako já, tak to jde v klidu. Experimentálně dokázáno.
Nechápu, co jsem v minulých životech komu tak strašnýho udělal, že teď za to musim trpět.

13 Lúmenn | Web | 6. června 2010 v 2:47 | Reagovat

Podmíněné chvilky štěstí...šest let mýho života tak vypadalo:) Nehledě na to, že moje tělo proti tomu bojovalo a účinky stále klesaly, dávky se zvyšovaly, tělo trpělo, měnily se druhy a skladba dávek...už na to nechcu vzpomínat. Každopádně je to za mnou. Jsem "čistá" a svou radost i smutek prožívám nepodmíněně. Je to těžký, ale jde to...ovšem první krok musí člověk udělat až když si je naprosto jistý, že to dokáže, jediný chybný krok a pád do propasti se bude dát zastavit jen těžko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.