Alexandr Sergejevič Puškin

4. dubna 2010 v 15:01 | La Duchesse |  Co stojí za přečtení
Alexandr Sergejevič Puškin
Bon jour, mes netopýres!
Předpokládám, že Puškina a jeho Oněgina znáte minimálně z hodin literatury a že jste pochopili, že jeho verše jsou geniální. Tenhle malý rezatý Rus ale nepřivedl na svět jenom Eugena Oněgina, ale i spoustu nádherných, byť teskných básní a myslím, že by bylo škoda je opomenout, pohřbít a vzpomínat jenom Oněgina. Posuďte sami!

Černý šál
(aneb nebožčina oblíbená morbidní "rýmovačka", pardon, Puškine. . .)

Hledím jak šílenec na černý šál,
srdce mi spaluje mrazivý žal.

Když jsem byl jinoch a neznal chuť zrad,
mladičkou Řekyni míval jsem rád.

Sladce mě hýčkala v náručí svém,
po krátkém štěstí však přišel zlý den.

Sezval jsem hosty. Když začli jsme pít,
zaklepal na dveře úlisný žid.

Zašeptal: "Ty si tu popíjíš mok
a utvé Řekyně hoduje sok."

Zlatem jsem zaplatil za onu zvěst,
sluhu jsem zavolal, zaťal jsem pěst.

Sedl jsem na koně, letěl jak blesk,
v duši jsem zatajil zlobu a stesk.

Když k domu jejímu dojel jsem pak,
vzlykl jsem, oči mi obestřel mrak.

Do temné ložnice vešel jsem sám,
ona se s Arménem líbala tam.

Nestačil pustit ji, zděšeně zbled,
když jsem mu jatagan nad hlavu zved.

Vláčel jsem po zemi bezhlavý trup,
k nevěrné milence vrh se jak sup.

Prosila, plakala. . . Vytryskla krev.
Všechnu mou lásku už zadusil hněv.

Šál jsem jí z hlavy stáh pomstou jak zpit,
otřel jsem do něho krvavý břit.

Dvě mrtvá těla můj sluha pak vzal,
do proudu srazil je z dunajských skal.

Oči žen nelíbám už od těch dob,
mé chmurné noci jsou hlubší než hrob.

Hledím jak šílenec na černý šál,
srdce mi spaluje mrazivý žal.


. . .

Tak bude to snad doposledka,
takový už je světa kruh:
učených spoustam moudrých špetka,
známých jak much - a nikde druh.

Přání

Jak pomalu se vleče každý den,
jsem vystavován stále větším strázním,
jsem každou chvíli nově podveden
a pro nešťastnou lásku snad se zblázním.
Nemluvím však, nereptám na osud,
jen tajná slza moje oči smáčí,
mám v duši stesk, mámv duši žal a stud
a útěchu si hledám v tichém pláči.
Leť, živote, zanes mě nad propast,
vždyť stejně čas jen bolest přinesl
a zemřít pro mne bude dnes už jen slast.
Jen láska ať se nepokoří smrti.

 


Komentáře

1 Elysia | Web | 5. dubna 2010 v 11:16 | Reagovat

ta je opravdu uzasna:D me morbidni ja je poteseno:)

2 La Duchesse | 5. dubna 2010 v 11:21 | Reagovat

To mě těší! (A Puškina nepochybně též:D)

3 Alex | E-mail | 19. září 2016 v 16:58 | Reagovat

Dobrý den,
mám dotaz. Kdo je autorem překladu básně "Černý šál"? Znám překlad od J.V. Junga a tento se mi líbí více.
Předem díky za odpověď.
A.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.