Tutanchamona snad ani není třeba představovat, jde o nejznámější mumii starověkého Egypta a zná ji i malé dítě. Přesto si neodpustím některá fakta.
Nejprve je třeba si uvědomit, že Tutanchamon ničeho významného nedosáhl a jeho sláva je založena pouze na tom, že jeho ostatky objevil Howard Phillips Carter roku 1922.
Objev Tutanchamonovy hrobky sice přinesl spoustu vzácných předmětů a faraonovu mumii, na druhou stranu se ale neobjevily žádné písemnosti nebo něco, co by vypovídalo o životě krále.
Já se ale hodlám věnovat pouze Tutanchamonovým ostatkům, jak je tomu u mě zvykem. . .
Když Tutanchamon odkráčel do věčných lovišť (nebo lépe řečeno k bohům), bylo mu pouhých osmnáct let a měl za sebou deset let vlády. Spolu s ním byly pohřbeny i jeho dvě dcerky, které se už mrtvé narodily. Pojďme se však zaměřit na to, co nám říká Tutanchamonovo tělo, a duši nechme odpočívat!
Tělo Tutanchamona bylo podrobeno několikerému zkoumání, protože smrt teprve osmnáctiletého krále vzbouzela domněnky u jeho nedobrovolném odchodu.
Analýza rentgenového snímku odhalila odštěpek kosti v králově lebce - odborníci se ale shodli, že v tom to případě jde o posmrtné poškození, ve kterém má patrně prsty balzamovač.
Co už ale stojí za pozornost, je fakt, že v místě napojení krku na lebku je viditelná potemnělá oblast. Protože je hustota kostí různá, výzkumníci to v podstatě uzavřeli s tím, že se ještě nemusí jednat o nějaký neobvyklý jev, i když existuje reálná možnost, že tento úkaz značí místo krvácení, které patrně způsobil silný úder do hlavy. Protože se místo případného nárazu nachází na tam, kde by jen těžko mohl být úder způsoben pádem, stále ještě je třeba počítat s možností, že krále někdo praštil a mělo to následky do té míry trvalé, že nešťastník vypustil duši.
Další ohledání ukázalo, že se nad potemnělou oblastí lebky nachází ještě místo, které vypadá jako sraženina - tedy částečně zahojený pozůstatek onoho poranění hlavy.
Jiným podstatným údajem je fakt, že králův hrudník je poškozen, což u mírumilovně zahynuvších mumií nebývá úplně obvyklé - stále ale může jít o posmrtné poškození.
Díky moderním výzkumným metodám a technologiím - v tomto případě šlo o zkoumání DNA - vědci dospěli k závěru, že Tutanchamon trpěl Marfanovým syndromem (protáhlá kostanatá postava, tenké končetiny a drobné prsty). Vzhledem k tomu, že Tutanchamon podlehl sněti ze zlomené nohy, je jasné, že měl nějakou nehodu. To, že navíc stonal na malárii, mu taky nedodalo na zdraví, a tak se není čemu divit, že nám náš milý faraon odešel na věčnost tak brzy.
Zde se díváte do tváře podobence faraona Tutanchamona.
Vrahem je vždycky zahradník.