
V roce 1807, když bylo Honoréovi osm let, se jeho rodiče rozhodli, že dají synka na studie, a tak malý Honoré putoval do Vendome. Kolej ve Vendome vedli oratoriáni, kteří v ústavu zavedli téměř klášterní kázeň. Zvláštní mi připadá, že kněží, kteří byli hlavami Vendomské koleje, byli oba ženatí, ačkoliv jinak byli dost prudérní a zachovávali katolickou víru. Jak jsem už předeslala ve stručněném Balzacově životopise, studenti se z Vendome dostali "na svobodu" až poté, co dostudovali. Za celou dobu studií se se svými rodiči téměř neviděli (oratoriáni žáky nepouštěli ani na prázdniny a nebyli příliš nakloněni ani rodičovským návštěvám) a pošta příchozí i odesílaná byla bez skrupulí otevírána a kontrolována. Během jídla se nahlas předčítalo,a by nedocházelo k myšlenkovému rozptylování.
Jakýmsi rozptýlením měly být výlety do přírody:
"Několik výletů do kraje, které vypadaly takto: vedoucí, tři učitelé a čtyřiatřicet žáků. Nejpokročilejší vyrazí ve čtyři hodiny ráno, urazí pěšky čtyři míle, aby navštívili huť, sklárnu nebo observatoř; poobědvají střídmě na trávě a vrátí se pořádně unaveni."
(Na obrázku můžete vidět Balzaka asi dvacetiletého)