Březen 2010

"A co dělá nebožka?" "Nebožka ještě trochu žije!"

27. března 2010 v 21:27 | La Duchesse |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
(Pokud se vůbec o zdechlinách dá říct, že žijí. . .)

Bon soir, mes netopýres,
excusez - moi za to, že jsem vás teď moc neobšťastňovala články, ale nějak nebyla chuť. A já neumím, nemůžu a nechci psát nesmysly jenom proto, abych splnila nějakou hloupou kvótu.
Žiju, mám se dobře, ještě trochu dýchám, ještě jsem úplně neuhnila:)
Nebo ne. . . Mám se skvěle! Vlastně jsem se nikdy neměla líp (i když už i byly dny, kdy jsem byla víc vyspaná). Ano, už zase se opakuju, ale když má člověk dojem, že je šťastnej, proč by s tím chvilku nemohl obtěžovat svět?!

(Jsem zdechlina, o které můžete říct, že žije)


Jak byl Balzac studentem

18. března 2010 v 14:14 | La Duchesse |  Honoré de Balzac
V roce 1807, když bylo Honoréovi osm let, se jeho rodiče rozhodli, že dají synka na studie, a tak malý Honoré putoval do Vendome. Kolej ve Vendome vedli oratoriáni, kteří v ústavu zavedli téměř klášterní kázeň. Zvláštní mi připadá, že kněží, kteří byli hlavami Vendomské koleje, byli oba ženatí, ačkoliv jinak byli dost prudérní a zachovávali katolickou víru. Jak jsem už předeslala ve stručněném Balzacově životopise, studenti se z Vendome dostali "na svobodu" až poté, co dostudovali. Za celou dobu studií se se svými rodiči téměř neviděli (oratoriáni žáky nepouštěli ani na prázdniny a nebyli příliš nakloněni ani rodičovským návštěvám) a pošta příchozí i odesílaná byla bez skrupulí otevírána a kontrolována. Během jídla se nahlas předčítalo,a by nedocházelo k myšlenkovému rozptylování.
Jakýmsi rozptýlením měly být výlety do přírody:

"Několik výletů do kraje, které vypadaly takto: vedoucí, tři učitelé a čtyřiatřicet žáků. Nejpokročilejší vyrazí ve čtyři hodiny ráno, urazí pěšky čtyři míle, aby navštívili huť, sklárnu nebo observatoř; poobědvají střídmě na trávě a vrátí se pořádně unaveni."

(Na obrázku můžete vidět Balzaka asi dvacetiletého)

Kdo byl Honoré de Balzac

17. března 2010 v 19:56 | La Duchesse |  Honoré de Balzac
Honoré de Balzac je významným představitelem francouzského kritického realismu.
Vytvořil přes sedmdesát románů utvářejících celek zvaný Lidská komedie, ve kterém popisuje život, slasti a strasti soudobých lidí, ať už se jedná o básníky, loretky, hudebníky, ministry, úředníky nebo šlechtice. V řadě románů se objevují autobiografické prvky, ze kterých si tak můžeme Balzaca celkem hezky poskládat.

Honoré se narodil Bernardu - Françoisovi Balzacovi a jeho ženě Lauře (rozené Sallambier) 20. května 1799 v Toursu. Balzacovi svěřili malého Honoréa kojné ze Saint - Cyr - sur - Loire, za rok 29. září tam putovala i jeho sestra Laura. 1801 se narodila sestra Laurencie, při jejímž křtu si Balzacové osvojili šlechtický přídomek. To, že byl Honoré už jako maličký izolovaný od své matky, jí nikdy neodpustil. Ostatně, vztah paní Balzac a jejího syna nikdy nebyl moc vřelý. Matka vkládala veškeré city do svého nemanželského syna Henriho a dcery Laury. Děti Laurencie a Honoré stály trochu v pozadí.

Věčná zombie z Abbey Road

16. března 2010 v 11:01 | La Duchesse
Ne, nemám toho člověka ráda, tím se netajím. Uznávám, že asi umí zpívat a asi v sobě má něco, co se lidem líbí, když ještě hudebně žije.
Nemůžu si pomoct ale jeho současná existence na hudebním poli mi připadne jaksi vynucená, jako by se tam vyskytoval jenom proto, že už jsme na něho zvyklí a kdyby KAREL GOTT zmizel, tak už máme jenom Lucku (tu Bílou. Tu taky zrovna neuctívám a není to proto, že jsem rasistka a ona se nejmenuje Černá).
Ten člověk má sice zlato v hrdle (nebo se to aspoň říká), ale nevidím jediný důvod, proč by si už nemohl zpívat jenom doma ve sprše, i když by mi to mohlo být úplně jedno a do jisté míry taky je.
Ale moje prosby jsou asi marné aneb jak pěje sám božský Kája: je starý zručný zombie, má výcvik z Abbey Road.
Výcvik patrně má, jinak by tady ještě nestrašil, zombie jest nepochybně též, i když se její tělo skládá už jenom z rozložených not a pochybných akordů.
Asi by bylo dobré přestat se do našeho národního pokladu navážet. . . Ještě si ale neodpustím poznámku, že i když mám na jeho hudboříkanky alergii, jsem vlastně ráda, že ho máme, jinak by Česko bylo stále zemí socialistických knedlíkařů (teď jsme země knedlíků s božským Kájou). Ale jak se říká v nejlepším přestat, myslím, že totéž by platilo i pro Karlíka.

Ale víte co? Vlastně ho obdivuju, že má stále sílu sbírat Slavíky a že z toho ještě nemá psychickou újmu. A hlavně, to jsem si uvědomila až teď, zombie přece neumírají. . .

A co vy? Jaký vy máte názor na našeho Káju?

Nejkrásnější hřbitov na světě

14. března 2010 v 23:26 | La Duchesse
Říkejte si, že jsem blázen, mě je to jedno. Ale tohle je jedno z nejkouzelnějších míst na naší zemi, a na tom si stojím. Je to lvovský hřbitov (Lvov se nachází na Ukrajině), zarostlý, tajemný. . .
Tam bych chtěla být pohřbená, ale příbuzní mi řekli, že tam za mnou nikdo jezdit nebude - mimo to jsem já hloupá řekla, že musí být radost tam hnít, díky čemuž mě mají za ještě většího úchyla, než tomu bylo do té doby. Ale řekněte, nemám pravdu?


Co Lovecraft rád jedl

13. března 2010 v 16:17 | La Duchesse |  Howard Phillips Lovecraft
Každý má svoje zamilovaná jídla a pochutiny a ani u Lovecrafta tomu nebylo jinak. Podívejme se tedy na jeho mlsný zoubek. . .

Nikoho snad nepřekvapí informace, že Lovecraft miloval zmrzlinu a čokoládu. Nejvíc si pochutnal na Hersheyho čokoládě a v případě zmrzliny, neodolal kopečku vanilkové, jahodové nebo kávové příchuti. Co se týče kávy, tu měl rád i v nemražené podobě - horkou, tekoucí.
Další oblíbenou Howardovou potravinou byly všelijaké džemy a marmelády:
"Co se týče džemů a marmelád, jsem tvůj naprostý opak, mám je totiž tak rád, že si dávám na chleba vrstvu džemu tlustší než je onen krajíc a než může unést!", píše Lovecraft v dopise Vernonovi Sheaovi v roce 1931.
Co dalšího Lovecraft rád konzumoval, to byly fazole, hrášek, cibule, hlávkové zelí, tuřín, zkrátka všechnu možnou zeleninu. Zbožňoval francouzské opékané brambory a sýry - ale nesnášel rokfor a cottage (tedy tvarohový sýr).
Kdybyste mu nabídli maso, tak by se určitě znechuceně neodvrátil. Měl rád hovězí, slepici. . .
Tvrdil ale, že nemůže vystát tmavé maso. Mimo to měl rád i špagety s parmezánem.
Jiným jeho oblíbemým jídlem byly koláče, borůvkový v létě, masový (takže patrně nějaký piroh) v zimě a celoročně jedl jablečný koláč.

Na co zemřel Tutanchamon?

12. března 2010 v 12:49 | La Duchesse |  Nebožky a nebožtíci
Tutanchamona snad ani není třeba představovat, jde o nejznámější mumii starověkého Egypta a zná ji i malé dítě. Přesto si neodpustím některá fakta.
Nejprve je třeba si uvědomit, že Tutanchamon ničeho významného nedosáhl a jeho sláva je založena pouze na tom, že jeho ostatky objevil Howard Phillips Carter roku 1922.
Objev Tutanchamonovy hrobky sice přinesl spoustu vzácných předmětů a faraonovu mumii, na druhou stranu se ale neobjevily žádné písemnosti nebo něco, co by vypovídalo o životě krále.
Já se ale hodlám věnovat pouze Tutanchamonovým ostatkům, jak je tomu u mě zvykem. . .
Když Tutanchamon odkráčel do věčných lovišť (nebo lépe řečeno k bohům), bylo mu pouhých osmnáct let a měl za sebou deset let vlády. Spolu s ním byly pohřbeny i jeho dvě dcerky, které se už mrtvé narodily. Pojďme se však zaměřit na to, co nám říká Tutanchamonovo tělo, a duši nechme odpočívat!

Útržky z deníku Marie Valerie

9. března 2010 v 20:25 | La Duchesse |  Císařovna Alžběta - Sisi
Marie Valerie byla zbožňovanou dcerou císařovny Sissi a není to tak dávno, co jsem upozorňovala na knižní vydání jejího deníku. Jsou tam k nalezení zajímavé postřehy o jejím životě na císařském dvoře, a tak jsem se rozhodla se o některé z nich s vámi podělit.

1878:
V úterý mě napadlo psát si deník. A dnes s tím začnu.
Teď se musím napít. Tak na chvilku přestanu. Motti si musí jít pro svůj chleba s máslem, tak zase přestanu. Byla jsem 2 dny nemocná a ležela v posteli, předvčírem jsem dostala od své hodné maminky krásné hračky. Brzy mi bude 8 roků a jmenuji se Marie Valérie, teď slyším na Marii. Vlastně jsem ještě nebyla hotová, protože ještě chci dopsat, že mám malého bratra Feriho a ještě jednoho bratra Rudolfa, pak sestru Giselu, takže jsme celkem 4 a máme se moc rádi, jsme Marie, Gisela, Feri a Rudolf. . .

. . . Čtu knížku, která se jmenuje Le journal de Marguerit, a ona tam píše tak, jako já budu ode dneška psát.

1879:
Když jsem vešla do zámku, utíkala jsem po schodech nahoru - na chodbě stála Passy (maminčina komorná) a řekla, že mám jít za mamá, běžela jsem přes chodbu - maminka ještě nebyla hotová, zrovna cvičila, vpadla jsem dovnitř a maminka mi dala hodně moc pusinek!!!!!!!!!

Revolution action aneb třeste se, zboříme Brno!

6. března 2010 v 18:37 | La Duchesse |  Hudební festivaly, koncerty a jiné zajímavé akce
Bon soir, mí drazí netopýrci!
Pokud jste na tom stejně jako nebožátko, které nutně potřebuje rozproudit krev žilách, pak si rozhodně nenechte ujít brněnskou Revolution action, která se ponese v elektronicky industriálním duchu.
Vstupné činí pouhých 20 korun, z čehož vyplývá, že nemusíte skuhrat nad údělem nebohého chudého studenta. Zahrají nám DJ Azraelus (Cavern.cz) a DJ Disorder (Depressive Disorder). První zmíněný vám do žil napumpuje dávku synthpopu, EBM a industrialu a druhý v pořadí se vás pokusí ze zimní letargie dostat pomocí EBM setu.
Revoluce je naplánována na 20. března léta Páně 2010, místo činu se zove klub Boro, jenžto se nachází na Křenové ulici 75 ve městě Brně.

Organizátoři vzkazují, že pseudodredy a svářečské brýle nemáme zapomenout doma - takže kdo se přidá k industrial zombie bandě a půjde zničit Brno?;)


Kitty In A Casket

4. března 2010 v 22:35 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Pokud máte chuť na pořádné, úžasné psychobilly, které se pojí ještě s tisícem dalších chvalitebných přívlastků, pusťte si Kitty In A Casket. Mimochodem, tahle úžasná banda se objeví i na letošním WGT;)
Bride Of The Monster (Aaaaach! :))

Horror Express

Cannibal Paradise