na Blog.cz

V roce 1807, když bylo Honoréovi osm let, se jeho rodiče rozhodli, že dají synka na studie, a tak malý Honoré putoval do Vendome. Kolej ve Vendome vedli oratoriáni, kteří v ústavu zavedli téměř klášterní kázeň. Zvláštní mi připadá, že kněží, kteří byli hlavami Vendomské koleje, byli oba ženatí, ačkoliv jinak byli dost prudérní a zachovávali katolickou víru. Jak jsem už předeslala ve stručněném Balzacově životopise, studenti se z Vendome dostali "na svobodu" až poté, co dostudovali. Za celou dobu studií se se svými rodiči téměř neviděli (oratoriáni žáky nepouštěli ani na prázdniny a nebyli příliš nakloněni ani rodičovským návštěvám) a pošta příchozí i odesílaná byla bez skrupulí otevírána a kontrolována. Během jídla se nahlas předčítalo,a by nedocházelo k myšlenkovému rozptylování.

Jakýmsi rozptýlením měly být výlety do přírody:

Vytvořil přes sedmdesát románů utvářejících celek zvaný Lidská komedie, ve kterém popisuje život, slasti a strasti soudobých lidí, ať už se jedná o básníky, loretky, hudebníky, ministry, úředníky nebo šlechtice. V řadě románů se objevují autobiografické prvky, ze kterých si tak můžeme Balzaca celkem hezky poskládat.

Honoré se narodil Bernardu - Françoisovi Balzacovi a jeho ženě Lauře (rozené Sallambier) 20. května 1799 v Toursu. Balzacovi svěřili malého Honoréa kojné ze Saint - Cyr - sur - Loire, za rok 29. září tam putovala i jeho sestra Laura. 1801 se narodila sestra Laurencie, při jejímž křtu si Balzacové osvojili šlechtický přídomek. To, že byl Honoré už jako maličký izolovaný od své matky, jí nikdy neodpustil. Ostatně, vztah paní Balzac a jejího syna nikdy nebyl moc vřelý. Matka vkládala veškeré city do svého nemanželského syna Henriho a dcery Laury. Děti Laurencie a Honoré stály trochu v pozadí.

Říkejte si, že jsem blázen, mě je to jedno. Ale tohle je jedno z nejkouzelnějších míst na naší zemi, a na tom si stojím. Je to lvovský hřbitov (Lvov se nachází na Ukrajině), zarostlý, tajemný. . .

Tam bych chtěla být pohřbená, ale příbuzní mi řekli, že tam za mnou nikdo jezdit nebude - mimo to jsem já hloupá řekla, že musí být radost tam hnít, díky čemuž mě mají za ještě většího úchyla, než tomu bylo do té doby. Ale řekněte, nemám pravdu?

Každý má svoje zamilovaná jídla a pochutiny a ani u Lovecrafta tomu nebylo jinak. Podívejme se tedy na jeho mlsný zoubek. . .

Nikoho snad nepřekvapí informace, že Lovecraft miloval zmrzlinu a čokoládu. Nejvíc si pochutnal na Hersheyho čokoládě a v případě zmrzliny, neodolal kopečku vanilkové, jahodové nebo kávové příchuti. Co se týče kávy, tu měl rád i v nemražené podobě - horkou, tekoucí.

Další oblíbenou Howardovou potravinou byly všelijaké džemy a marmelády:

"Co se týče džemů a marmelád, jsem tvůj naprostý opak, mám je totiž tak rád, že si dávám na chleba vrstvu džemu tlustší než je onen krajíc a než může unést!", píše Lovecraft v dopise Vernonovi Sheaovi v roce 1931.

Co dalšího Lovecraft rád konzumoval, to byly fazole, hrášek, cibule, hlávkové zelí, tuřín, zkrátka všechnu možnou zeleninu. Zbožňoval francouzské opékané brambory a sýry - ale nesnášel rokfor a cottage (tedy tvarohový sýr).

Kdybyste mu nabídli maso, tak by se určitě znechuceně neodvrátil. Měl rád hovězí, slepici. . .

Tvrdil ale, že nemůže vystát tmavé maso. Mimo to měl rád i špagety s parmezánem.

Jiným jeho oblíbemým jídlem byly koláče, borůvkový v létě, masový (takže patrně nějaký piroh) v zimě a celoročně jedl jablečný koláč.

Tutanchamona snad ani není třeba představovat, jde o nejznámější mumii starověkého Egypta a zná ji i malé dítě. Přesto si neodpustím některá fakta.

Nejprve je třeba si uvědomit, že Tutanchamon ničeho významného nedosáhl a jeho sláva je založena pouze na tom, že jeho ostatky objevil Howard Phillips Carter roku 1922.

Objev Tutanchamonovy hrobky sice přinesl spoustu vzácných předmětů a faraonovu mumii, na druhou stranu se ale neobjevily žádné písemnosti nebo něco, co by vypovídalo o životě krále.

Já se ale hodlám věnovat pouze Tutanchamonovým ostatkům, jak je tomu u mě zvykem. . .

Když Tutanchamon odkráčel do věčných lovišť (nebo lépe řečeno k bohům), bylo mu pouhých osmnáct let a měl za sebou deset let vlády. Spolu s ním byly pohřbeny i jeho dvě dcerky, které se už mrtvé narodily. Pojďme se však zaměřit na to, co nám říká Tutanchamonovo tělo, a duši nechme odpočívat!

V úterý mě napadlo psát si deník. A dnes s tím začnu.

Teď se musím napít. Tak na chvilku přestanu. Motti si musí jít pro svůj chleba s máslem, tak zase přestanu. Byla jsem 2 dny nemocná a ležela v posteli, předvčírem jsem dostala od své hodné maminky krásné hračky. Brzy mi bude 8 roků a jmenuji se Marie Valérie, teď slyším na Marii. Vlastně jsem ještě nebyla hotová, protože ještě chci dopsat, že mám malého bratra Feriho a ještě jednoho bratra Rudolfa, pak sestru Giselu, takže jsme celkem 4 a máme se moc rádi, jsme Marie, Gisela, Feri a Rudolf. . .

. . . Čtu knížku, která se jmenuje Le journal de Marguerit, a ona tam píše tak, jako já budu ode dneška psát.

Když jsem vešla do zámku, utíkala jsem po schodech nahoru - na chodbě stála Passy (maminčina komorná) a řekla, že mám jít za mamá, běžela jsem přes chodbu - maminka ještě nebyla hotová, zrovna cvičila, vpadla jsem dovnitř a maminka mi dala hodně moc pusinek!!!!!!!!!