Smysl života? A kdo mi řekne, co to je?

18. února 2010 v 18:00 | La Duchesse |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Bon jour, mí drazí netopýrci, přemýšlíte o tom taky? Možná je to dost hloupá otázka, ale nedá mi to.
Smysl života je cosi, co se snažím objevit celý svůj život a co mi taky tak nějak zatemnilo mysl a dlouho pak byla tma a šedo a já jsem si myslela, že tak to bude už napořád.
Moc jsem totiž přemýšlela a moc jsem byla sama. Vždycky jsem byla dítě, co si nejraději zaleze s čajem do postele a čte až do úmoru, anebo jsem pro změnu zírala na strop a snažila se přijít na to, proč tady k čertu vůbec jsem. Posledně jmenovaným jsem se zabývala nezdravě moc, tak moc, až jsem si rozjela deprese, protože jsem na nic nepřišla, tudíž jsem získala neodbytný dojem, že tady vůbec nemusím být a existuje - li Bůh, pak je lidský život nepovedeným pokusem o vtip.
Nebudu s vámi rozebírat svůj psychický stav, už jenom proto, že by vás to nejspíš ani nezajímalo a proto, že nechci, abyste měli dojem, že jsem depresivní blázen (to sice trochu jsem, ale pšt!:D).
Proč to vlastně píšu? Občas si stěžuju, že někteří lidé nemyslí, protože to buď neumí (což je dost strašlivá představa) nebo jsou na to moc líní (což je neméně přitažlivá představa). Víte, dospěla jsem k názoru, že nic se nemá přehánět, ani přemýšlení o smyslu života, protože na ten nejspíš nikdy nepřipadneme.
Teď si budu trochu odporovat, ale mám pocit, že jsem ho trochu objevila a že přece jenom můžeme něco udělat, abychom si ten život jenom bohapustě neodžili a pak marš do hrobečku (nebo do urničky, záleží na tom, co preferujete:)). Co když je úkolem člověka žít a existovat pro druhé?
Rozhodla jsem se, že to budu brát takhle, ať je to třeba sebevětší nesmysl.
Když máte rodinu, máte dojem, že vás mají rádi automaticky - a je to tak trochu pravda. Ale když se pak najde někdo, kdo vás začne mít rád jinak, tak se všechno obrátí. Aspoň mně, říkám si, že asi nejsem tak hrozná:)

Tak, das ende mrtvolným výlevům - co je podle vás smyslem života? Nic? Nebo třeba to žití pro druhé?
 


Anketa

Kterou rubriku máte nejraději?

Nebožtíky 13.6% (17)
19. století 24.8% (31)
Spisovatele 9.6% (12)
Rubriku o nebožce 11.2% (14)
Hudbu 5.6% (7)
Všechny stejně 35.2% (44)

Komentáře

1 Piru | 18. února 2010 v 20:15 | Reagovat

Život je dlouhá cesta, na jejimž konci očekáváme něco úžasnýho. Bohužel je to iracionální a ničim nepodložená představa. Jakej to má smysl, to vážně netušim... Nás učitel dějáku na základce říkal, že smyslem jeho života neni ten cíl, ale samotná cesta. Celkem to chápu - když se někomu dobře jde...

2 Elysia | Web | 18. února 2010 v 20:58 | Reagovat

zaludne tema  k zamysleni:) tuhle otazku si urcite nespocetnekrat polozil kazdej, ale nikdo nezna tu spravnou odpoved...souhlasim s tebou, ze zit se ma pro zivot a pro druhe, ale taky trochu pro sebe:) a souhlasim taky s Piru, ze cilem je samotna cesta...ono se to taky odviji podle viry cloveka, v podstate vsichni co veri na zivot po zivote budou  mit smyslem zivota konat dobro, at uz proto aby se dostali do nebe nebo meli lepsi dalsi zivot...co ale nechapu je, kdyz nekdo zije v presvedceni, ze po smrti nic neni, proste konec a tma a presto zijou nicim nevynikajici zivot, proste nechapu, proc tady potom sou...to ja bych si snazila co nejvic uzit nebo bych se rovnou zabila:D...no ale to uz je asi neco jinyho zase:)

3 La Duchesse | 19. února 2010 v 9:38 | Reagovat

[1]: Moudrý to muž. . . On asi měl tu cestu dobrou, jak říkáš, ale když je trnitá, člověk těžko může věřit v úžasnost konce. Občas o něm taky pochybuju a to si myslím, že moje cesta má tu zarostlou část už za sebou.

4 Rusalka | Web | 19. února 2010 v 16:24 | Reagovat

Pro mě jsou smyslem života mé sny. Proto nesnáším, když se mi někdo vysmívá, že nic z toho vysněného nedokážu. Je to jako by mi říkal, že tu nemusím být...
No já o tom taky dost přemýšlela a výsledkem byla deprese. Měla jsem tehdy dost těžké období a "toho špatného" se sešlo víc. Asi je mým smyslem i být tu pro ostatní, neboť to byli kamarádi, kteří mě (nevědomky) pomohli z této deprese. Hlavou mi výřily myšlenky na sebevražu, ale když jsem se jednoho dne s umělým úsměvem na tváři (abych jim nekazila radost) dívala, jak se společně smějí a žijí svůj život, uvědomila jsem si, že by je zlomilo, kdybych odešla. A teď se zuby nehty bráním, abych nad tím už nikdy do hloubky nepřemýšlela a to období se už nikdy nevrátilo a já byla šťastná.

Říkám, že smyslem života je prostě život, ikdyž je to blbost ;-)

5 Lúmenn | Web | 20. února 2010 v 22:07 | Reagovat

Já vždycky říkám, že smyslem života je žít. Ne jen přežívat a existovat, ale opravdu ŽÍT, vychutnávat si každou vteřinu na tomhle světě, s čímž souvisí i to něco po sobě zanechat - děti, které s láskou vzpomínají, básně nebo obrazy, dobře vybudovamnou firmu, založenou restauraci nebo jen kus zdi v postaveném domě. Práci našich myslí a rukou, které mění svět, naše pocity, vepsané do vztahů, které utvářejí budoucnost. Každouz vteřinou měníme dny příští a to je tak úžasné, že to má smysl dělat:) Ať už je ten smysl jakýkoli:)

6 Saxa | Web | 21. února 2010 v 12:00 | Reagovat

hmm zajímavá myšlenka:)nevim jestli to je ten pravý smysl života,ale určitě umět přežít,být dobrým člověkem,ale určitě existuje daleko větší smysl,který jsem ještě nenalezla, ráda bych ho nalezla...asi záleží také na náladě člověka..taky někdy procházím tím.. co tu vlastně dělám? proč tu jsem? musím tu vůbec být?....těžký na tohle odpovědět :)

7 La Duchesse | 21. února 2010 v 17:04 | Reagovat

Tak koukám, že se vlastně shodujeme, jenom tomu každý říkáme jinak, to je milé zjištění:)

8 Anča | Web | 26. února 2010 v 14:10 | Reagovat

Pro mě je smyslem života něco tu po sobě zanechat. Nějaký odkaz dalším generacím. Chtěla bych něco dokázat.... :) Něco, čím bych byla ostqatním nějak prospěšná, abych tu jen zbytečně nezabírala místo :) No a pak taky samozřejmě žít. Chci život prožít dobře a se vším všudy. Nechci pak v budoucnu litovat toho, co jsem všechno mohla dělat a neudělala. Žijeme jen jednou :)

9 | Web | 26. února 2010 v 15:12 | Reagovat

Jo, tak tohle přemýšlení nad nesmyslností života mám už taky za sebou. Želbůh ne jen přemýšlení. Doteď mám na smrt trochu vyšinutej názor, kterej většině lidi přijde úchylnej...

Myslím ale, že jestli má život nějaký smysl, tak je to právě jak říkáš v žití pro druhé. Chtěla bych pomáhat. Strašně moc bych chtěla. Aspoň trochu ulehčit život těmm, co neměli takový štěstí jako já...vím, že to zní jako projev Miss Amerika :D, ale já opravdu svou budoucnost ani v ničem jiným už nevidím...

10 KK | Web | 26. února 2010 v 16:19 | Reagovat

já teda smysl moc neřeším. v životě si chci užít a dělat, co mě baví, to co mě naplní, to, co se vyplatí dělat. Trochu jako rozmazlené děcko, které si prostě hraje, s čím zrovna chce. samozřejmě, že na ostatní taky občas myslím, ale jen na ty, které mám ráda, a tudíž jejich štěstí je i štěstí mé:)
Nikdy jsem neměla samaritánské tendence pomáhat druhým, ale nedávno jsem přišla na to, že je vlastně do určité míry mám taky. Chtěla bych učit na vysoké škole a tím vlastně lidem pomáhat ke vzdělání.
Takže mé pojetí smyslu života je zase podobné těm výše uvedeným.
Jen já o tom asi méně přemýšlím...
a víte vy co? Zajímalo by mě, jak by na tuto otázku odpovědel Lord Lukáš ;))

11 Blackwish | 26. února 2010 v 16:58 | Reagovat

Nemá smysl, přemýšlet o smyslu, protože to je nesmysl;)

12 veruce | Web | 5. března 2010 v 16:07 | Reagovat

Nu nad smyslem života jsem též uvažovala až moc s výsledkem nepříliš zdravého duševního stavu :) A v posledních letech jsem si řekla, že na hledání smyslu je třeba se vykašlat a hned to jde o něco líp. Mým smyslem je jak vysněná budoucnost, tak vztah s přítelem, ale i přátelé a prakticky i všední starosti. Pokud není nějaká výrazná překážka (a že jich je dost, ha) tak to jde i beze smyslu.

Aneb filozofický blábol dokončen. A vlastně tu souhlasím prakticky se všema a Blackwish to vystihla ,)

13 La Duchesse | 5. března 2010 v 23:58 | Reagovat

[12]: Hm. . . Něco na tom všem bude:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.