Bon jour, mí drazí netopýrci, přemýšlíte o tom taky? Možná je to dost hloupá otázka, ale nedá mi to.
Smysl života je cosi, co se snažím objevit celý svůj život a co mi taky tak nějak zatemnilo mysl a dlouho pak byla tma a šedo a já jsem si myslela, že tak to bude už napořád.
Moc jsem totiž přemýšlela a moc jsem byla sama. Vždycky jsem byla dítě, co si nejraději zaleze s čajem do postele a čte až do úmoru, anebo jsem pro změnu zírala na strop a snažila se přijít na to, proč tady k čertu vůbec jsem. Posledně jmenovaným jsem se zabývala nezdravě moc, tak moc, až jsem si rozjela deprese, protože jsem na nic nepřišla, tudíž jsem získala neodbytný dojem, že tady vůbec nemusím být a existuje - li Bůh, pak je lidský život nepovedeným pokusem o vtip.
Nebudu s vámi rozebírat svůj psychický stav, už jenom proto, že by vás to nejspíš ani nezajímalo a proto, že nechci, abyste měli dojem, že jsem depresivní blázen (to sice trochu jsem, ale pšt!:D).
Proč to vlastně píšu? Občas si stěžuju, že někteří lidé nemyslí, protože to buď neumí (což je dost strašlivá představa) nebo jsou na to moc líní (což je neméně přitažlivá představa). Víte, dospěla jsem k názoru, že nic se nemá přehánět, ani přemýšlení o smyslu života, protože na ten nejspíš nikdy nepřipadneme.
Teď si budu trochu odporovat, ale mám pocit, že jsem ho trochu objevila a že přece jenom můžeme něco udělat, abychom si ten život jenom bohapustě neodžili a pak marš do hrobečku (nebo do urničky, záleží na tom, co preferujete:)). Co když je úkolem člověka žít a existovat pro druhé?
Rozhodla jsem se, že to budu brát takhle, ať je to třeba sebevětší nesmysl.
Když máte rodinu, máte dojem, že vás mají rádi automaticky - a je to tak trochu pravda. Ale když se pak najde někdo, kdo vás začne mít rád jinak, tak se všechno obrátí. Aspoň mně, říkám si, že asi nejsem tak hrozná:)
Tak, das ende mrtvolným výlevům - co je podle vás smyslem života? Nic? Nebo třeba to žití pro druhé?
Život je dlouhá cesta, na jejimž konci očekáváme něco úžasnýho. Bohužel je to iracionální a ničim nepodložená představa. Jakej to má smysl, to vážně netušim... Nás učitel dějáku na základce říkal, že smyslem jeho života neni ten cíl, ale samotná cesta. Celkem to chápu - když se někomu dobře jde...