Jak se bydlelo v devatenáctém století

26. února 2010 v 17:01 | La Duchesse |  Všední život
Devatenácté století bylo stoletím velkých změn.
V důsledku průmyslové revoluce se lidé začínají stěhovat do měst, protože na vesnici je pozvolna nahrazují výkonnější stroje, celá Evropa se zmítá v revolucích a bojích za demokracii. My se ale dnes budeme zabývat především prvním zmíněným problémem, a to vlnou stěhování.
Lidé, kteří v důsledku tzv. ohrazování (což je sjednocení polností do jedné větší) o půdu nebo o práci, protože je jednoduše nahradily senzační vynálezy a oni se tak museli přesídlit do většího města, kde vznikaly nové podniky, ve kterých musel samozřejmě někdo pracovat. Právě tehdy vzniká nová společenská vrstva, která se později bude bít o svá práva, a to dělnická třída. Na konci devatenáctého století se jim podaří založit i vlastní politickou stranu, ale o tom zas někdy příště.

Dokud žili na vesnici, věděli o svých sousedech téměř všechno, znali se navzájem a potkávali se každý den. To se ale změnilo, když se přestěhovali do města. Ve velkých činžovních domech se totiž nájemníci střídali velmi rychle, a tak lidé neměli čas na to, aby se pořádně poznali. Nájemní smlouva totiž často platila jenom tři měsíce, a tak se spousta lidí stěhovala třeba čtyřikrát do roka, pokud si smlouvu neprodloužili. Problémem také bylo drahé nájemné a úroveň bytů. Leckdy se pronajímaly jenom samotné místnosti nebo jen postel k přespání.


Jedním z největších problémů byl počet lidí žijících v jedné místnosti - bylo naprosto běžné, že v jednom pokoji žili tři lidé zároveň. Chyběly koupelny, záchod býval hromadný. Pro mnohé byt neznamenal jenom domov, ale zároveň i pracovní prostor, jak líčí například František Křižík:
"Sládkovi měli dvoupokojový byt s kuchyní. Většího pokoje se používalo jako krejčovské dílny, v menším bydlela rodina, to jako pán, paní a jejich tři dcerušky - školačky. V kuchyni byla služčina postel, ve které jsem měl přes den uloženou i svou peřinu a slamník. Večer jsem shodil svůj slamník pod střihačský stůl a připravil si tak skromné studentské lůžko."

Myslím, že úplný obrázek o bydlení v centru Prahy si snadno uděláte sami:
"Byl to pavlačový dům. Měl dost velký dvůr, kde byla kašna a kde stávaly ruční vozíky. Později kohosi napadlo opatřit dvůr skleněnou střechou a vzít celému přízemku dýchání. Jeden čas byly u schodiště popelnice, odpadky se kupily kolem nich a dům strašně páchl. Občas jsem si pomyslel,m jak by bylo hezké zase se do toho domu vrátit a zemřít tam, kde jsem se narodil. Když nyní vstoupím do jeho průjezdu, jsem ze své sentimentality okamžitě vyléčen.
Dům byl ze sociálního hlediska naprosto nevyhovující, jak už tomu u staveb z 19. století bývalo. Pokoje pro služebné byly sice prostorné a vysoké, ale jejich okna ústila na chodbu nebo na pavlač. Hrozný byl domovníkův byt. Byly to dvě oddělené místnosti v průjezdě, z jedné do druhé se musilo přes průjezd. Neměly vůbec okna a ve dne v noci se tam muselo svítit plynem. Záchody byly na dvoře asi 40 metrů daleko. Ve čtvrtém patře, kam vedlo 125 schodů, jsme měli prostorné místnosti, i když byly nižší než místnosti v prvních třech patrech. Byla to kuchyně, vedle ní jídelna, dále ložnice (rohová) s okny na Ferdinandovu třídu, dětský pokoj a "salon" používaný spíše jako spíž. . . Nahoře byly tři pokoje pro kupecké mládence. Domácnost vedla teta Anna, mně se věnovala slečna Anna, kupeckých mládenců bylo 7 - 9, bydlela u nás i kuchařka a panská, posluhovačka k nám docházela. V zimních měsících zavládla tma, se kterou dost neúspěšně bojovala petrolejová lampa nebo dvě stearinové svíčky. Elektriku jsem si dal zavést až za války, někdy roku 1916, kdy nebyl petrolej ani svíčky."
(MUDr. Vladimír Vondráček)
 


Komentáře

1 Elysia | Web | 26. února 2010 v 22:41 | Reagovat

takhle zit nebyl zadnej med, udelala bych malou exkurzi v case kazdymu, kdo si stezuje, ze nema to a ono a jak spatne se mu vede... pak by byl este rad, ze bydli tak jak bydli:)

2 La Duchesse | 27. února 2010 v 10:06 | Reagovat

[1]: Přesně tak. Ale na druhou stranu by bylo fajn tam poslat i ty, co mají dojem, že to byla jenom krásná doba korzetů - třeba mě před nějakou dobou:D

3 KK | 27. února 2010 v 14:58 | Reagovat

Ach, stejně to má kouzlo. Pravda, na té exkurzi by se mi asi taky nelíbilo, ale něco mě přitahuje i na tomhle skromném způsobu bydlení. Když si vezmu, jak jsou si dnes lidi vzájemně odcizení, dokonce i v rodinách mezi sebou... Taky bych je poslala žít v sedmi lidech v jedné cimře. třeba by je to stmelilo ;)

4 Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 18. března 2011 v 16:34 | Reagovat

Toto celé 19. storočie je veľmi zaujímavé, aj móda, aj o tých deťoch, teraz aj o byte...pekné. Rada si to čítam a skúša si predstavovať, ako asi mohli žiť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.