Únor 2010

Godey´s lady´s book: Cvičte, slečno!

28. února 2010 v 15:46 | La Duchesse |  Sexualita, zdraví a hygiena
Godey´s Lady´s Book a domácí cvičení pro rok 1852:

Poznámka na okraj: Cvičit stažená do šněrovačky musela být docela sranda (ty ladies na obrázku nevypadají, že by se na cvičení rozšněrovaly:))

Jak se bydlelo v devatenáctém století

26. února 2010 v 17:01 | La Duchesse |  Všední život
Devatenácté století bylo stoletím velkých změn.
V důsledku průmyslové revoluce se lidé začínají stěhovat do měst, protože na vesnici je pozvolna nahrazují výkonnější stroje, celá Evropa se zmítá v revolucích a bojích za demokracii. My se ale dnes budeme zabývat především prvním zmíněným problémem, a to vlnou stěhování.
Lidé, kteří v důsledku tzv. ohrazování (což je sjednocení polností do jedné větší) o půdu nebo o práci, protože je jednoduše nahradily senzační vynálezy a oni se tak museli přesídlit do většího města, kde vznikaly nové podniky, ve kterých musel samozřejmě někdo pracovat. Právě tehdy vzniká nová společenská vrstva, která se později bude bít o svá práva, a to dělnická třída. Na konci devatenáctého století se jim podaří založit i vlastní politickou stranu, ale o tom zas někdy příště.

Dokud žili na vesnici, věděli o svých sousedech téměř všechno, znali se navzájem a potkávali se každý den. To se ale změnilo, když se přestěhovali do města. Ve velkých činžovních domech se totiž nájemníci střídali velmi rychle, a tak lidé neměli čas na to, aby se pořádně poznali. Nájemní smlouva totiž často platila jenom tři měsíce, a tak se spousta lidí stěhovala třeba čtyřikrát do roka, pokud si smlouvu neprodloužili. Problémem také bylo drahé nájemné a úroveň bytů. Leckdy se pronajímaly jenom samotné místnosti nebo jen postel k přespání.

Verlainova závěť

6. února 2010 v 20:38 | La Duchesse |  Paul Verlaine

1885
Moje závěť

Neodkazuju chudým nic, protože jsem sám chudý.
Věřím v Boha.
Paul Verlaine

Dodatek: Pokud jde o můj pohřeb, přeju si, abych byl na místo svého posledního odpočinku odvezen Lesageovým kočárem a aby mé ostatky byly uloženy v kryptě Odeonu. Protože mé vavříny nebránily nikdy nikomu spát, mohou sbory během smutečního obřadu zpívat slavnou ódu "Francie ztratila svého Morfea" na Gossecovu melodii.