na Blog.cz

Myslím, že Jana z Pomuku/Nepomuku nemusím nijak sáhodlouze představovat, ale pro jistotu si uvedeme nějaká základní fakta.

Tak tedy, Jan z Pomuku se narodil v osadě Pomuku (dnes Nepomuku) v poněkud špatné době. Dochází ke schizmatu )rozkolu) církve, a tudíž i sporu mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Protože ve sporu šlo i místo opata v kladrubském klášteře, na které byl dosazen právě Jan a král tak neměl možnost zařídit tam místečko svému člověku, zřídit tam nové arcibiskupství a omezit tak moc církve, je možná jednou z příčin Janovy smrti i tohle nešťastné opatství. Další z teorií je ta, že Jan z Pomuku kritizoval krále a ten si to nectěl nechat líbit. A kdyby se vám nelíbilo žádné z předchozích tvrzení, existuje ještě domněnka, že Jan odmítl vyzradit královnino zpovědní tajemství a to se mu stalo osudným.

20. 3. 1393 kolem deváté hodiny večerní byl po hrozivém mučení shozen do Vltavy. Někdy v dubnu bylo jeho tělo vyplaveno a ostaky uloženy v kostele sv. Kříže v Praze (ale ten byl 1890 zbourán). 22. listopadu 1396 byl Jan přenesen do Svatovítského kostela.

Teď už ale necháme Jana umřít a podíváme se na zoubek jeho pozůstatkům.

K první exhumaci jeho ostatků došlo 15. dubna 1719. Po odsloužení mše a přísahách svědků byla odstraněna náhrobní deska - nalezly se zbytky dubové rakve se zachovalou kostrou hlavou natočeniu k východu a několika kousky černé a červené látky. Přítomní lékaři prohlásili, že kostrou nikdy nebylo pohnuto a že jednotlivé kosti jsou k sobě přižazeny tak pořádně a přirozeně, že by to žádné umění lidské ruky nedokázalo. Žebra na levé straně mokvala olejnatou šťávou, čéška pravého kolena byla odražena, levá lopatka zlomena, vzadu na hlavě hrozné rány, ale lebka zlomena nebyla. Po vyjmutí lebky při jejím naklonění vypadla z její dutiny spolu s hlínou měkká načervenalá hmota, o níž jeden z odborníků řekl, že vvzhledem k podobě, podstatě, cévnatosti, složení a červené barvě jde o jazyk; za zmínku stojí i fakt, že patro lebky bylo zničeno. Posléze byla kostra spolu s jazykem ve stříbrné schránce opět uložena do rakve.

V osmnáctém století došlo ještě k několika dalším exhumacím.

31. května 1972 byla rakev s ostatky opět otevřena a kostra předána Národnímu muzeu v Praze ke konzervaci a odbornému studiu. V září se Jan vrátil zpátky do rakve.

V 18. století byla lebka Jana z Pomuku nasazena na rákosku vyčnívající z páteře a fixována dvěma mosaznými dráty, které byly provlečeny dvěma vyvrtanými otvory v lebce - vlastně celá kostra je všelijak provázána a pospojována provázky a drátky. Co se týče jazyka, ve druhé polovině dvacátého století bylo prokázáno, že se jedná o skutečný jazyk.

Lebce chybí některé kosti nebo jsou poškozené, zuby byly do čelistí nesprávně zasazeny.

Z nálezu na páteři vyplývá, že chybí šest krčních a dva hrudní obratle.

Co se týče zranění, lebka je částečně zdeformovaná zlomeninami a hnilobnými procesy. Zlomeniny vznikly opakovanými údery snad pěstí nebo kopanci, vzniklé zranění pravděpodobně vedlo k bezvědomí. U pravé loptaky byla objevena trhlinka, již lze vysvětlit zavěšením těla za ruce svázané za zády. Na kostře se nachází i zranění pilovitým nástrojem.

Příčinou smrti bylo patrně tupé poranění lebky (odlomení obličejového skeletu), ale své určitě udělalo i pálení boků ohněm a podobně. Protože tělo vyplavalo na hladinu až za měsíc poté, co bylo do řeky svrhnuto (což není u utopenců obvyklé, většinou vyplavou za dva týdny), lze z toho usoudit, že Janovo tělo bylo do vody vhozeno již mrtvé.