Listopad 2009

Suicide Commando

30. listopadu 2009 v 18:13 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Elektronická láska na první poslech, hudba, která nebožku nutí začít si poskakovat na zastávce, i když to (zatím) nerealizuje.


↑Die Motherfucker DIE!


↑ Moje oblíbená :-)

Těžba pazourku v mladším neolitu

29. listopadu 2009 v 15:42 | La Duchesse |  Jak se žilo nebožtíkům, než umřeli
Myslím, že nejsem jediná, komu se vybaví pazourková sekyrka, když se řekne pravěk. V období neolitu se kámen používal jako základní surovina pro výrobu zbraní nebo jiných nástrojů, a neojoblíbenějším "materiálem" byl právě pazourek pro svoji tvrdost, schopnost udržet si dlouho ostrost a snadné zpracování.

Jak se pazourek získával? Někdy se stalo, že pračlověk našel kýžený kámen na zemi, ale ve většině případů se pazourek doloval, protože tak se daly získat větší valouny. Těžilo se buď z povrchových dolů, kdy stačilo vyhloubit mělkou jámu, anebo z větších hloubek, a to pomocí kamenných seker a různých špičáků z paroží. Bylo nutné nejprve z dolu odstranit křídovou hlušinu a po dosažení pazourkové žíly došlo k ražení chodeb do všech stran od místa nálezu. Pomocí špičáku se vytahovaly pazourkové valouny z mělké křídy na povrch zemský. Pak už stačilo jenom kladivem otlouct zbytky hlíny a křídy a nahrubou pazourek otlouct. Takto zpracovaný pazourek se posléze buď prodal nebo zpracovával dál.

Zajímavé je to, že v dolech se často objevují kosterní pozůstatyk rituálních obětí, což svědčí o tom, že těžba pazoruku neměla ryze praktický význam, ale také náboženský.
↑ Jeden z nejznámějších dolů - polské Krzemionki


Pardonnez - moi. . .

20. listopadu 2009 v 20:40 | La Duchesse |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Hluboce se omlouvám všem, kdo marně čekají na nový článek. Ani netušíte, jak ráda bych, ale nejde to.
Jaksi mi uletěly myšlenky, nedokážu se soustředit na nějaké smysluplné psaní. Nebojte se, není to proto, že by se mi vrátila deprese, právě naopak. . . :-)

Ale slibuju, že se pokusím něco vyplodit.

Příliš dlouho

16. listopadu 2009 v 17:18 | La Duchesse |  Literární pokusy, omyly a výkřiky
Nebožka doma vyhrabala jednu báseň, kterou složila asi před půlrokem.
Pamatuje si, jak seděla u stolu, koukala do stěny a spřádala v duchu slova následující pseudobásně.


Příliš dlouho žila jsem
Příliš dlouho bděla jsem
Proto teď vznáším se
Nehmotná nad zemí
Proto teď lehávám
Hnijící pod zemí

. . . tak takhle to dopadá, když nebožka nemůže najít smysl bytí. Ne že by ho snad našla, ale už nesmutní, už nepláče, už neteskní. Snaží se žít a zatím se jí to daří.

Žijte, mrtvosti si užijete víc než dost :-)

Carpe Noctem vol. 2

10. listopadu 2009 v 19:54 | La Duchesse |  Hudební festivaly, koncerty a jiné zajímavé akce

Sobota 7. listopadu a následně i ranní hodiny nedělní, to byla jedna z nejlepších "chvílí" mýho života.
Ne proto, že bych vyspávala do růžova, ale protože jsem se konečně dočkala dlouho očekávané akce - Carpe Noctem. A teď k věci. . .

Kolem sedmé hodiny večerní se to kolem brněnského Metro Music Baru začalo černat - to se scházeli goths na Carpe Noctem.
Všechno to vypuklo o něco později, než v plánovaných sedm hodin, takže první kapela - Jerusalem - začala hrát někdy třičtvrtě na osm. Kdybych měla zhodnotit jejich vystoupení, řekla bych snad jen to, že hudebně mi zas až tak originální nepřipadli a myslím, že jsem nebyla jediná. Nemůžu ale popřít, že se nepochybně snažili a hráli po svým, a to je lepší, než kdyby se snažili mermocí kopírovat třeba Sisters of mercy.
Po Jerusalem nastoupili úžasní električtí Tear. Co se týče kapel, pro mě to byl vrchol večera. Tear dovedli nádherně rozproudit krev v žilách většiny zúčastněných. Tahle banda mě naprosto dostala.
Třetím pánem na holení byla hypnotická darkwave formace L´ahká múza. Téhle kapele se podařilo rozdělit návštěníky na dva tábory: na ty, co křičeli "Proboha, dost!", a ty, co toužili po přídavcích.
Múza nakonec přidala dvě další písničky, dostala od pořadatelů (nemýlím - li se) narozeninový dort k dvacetiletému výročí své hudební existence, a pak to zabalila.

Ne že by se mi vystoupení "živých" kapel nelíbilo, ale after party mě bavila nejvíc. Co mě ale zamrzelo, byl fakt, že kolem půlnoci a jedné nastal odliv návštěvníků. V praxi to znamená, že zkoukli lightstick show, zapařili na pár písniček a uháněli na rozjezd nebo jiné dopravní prostředky.
Ještě nikdy mi čas neutíkal tak rychle. Co všechno nám Azraelus (rozuměj, pan DJ) zahrál, si už nepamtuju, ale určitě tam byli Depeche mode, Joy Division a Nurzery (rhymes). Za NR jsem mu neskonale vděčná, protože speciálně na to jsem se moc těšila. Nicméně po čtvrté to ztichlo. . .

Celá akce byla úžasná, krásně jsem si ji užila (čemuž nasvědčuje i to, že jsem se vrátila v sedm ráno. . . ), jenom je škoda, že se nás tam "nevlnilo" víc. . . Mluvila jsem s lidma, na který jsem se těšila nebo jsem se těšila, že se s nima konečně seznámím.
Těším se na další!

(Co se týče fotky, ano, byla jsem střízlivá :-))

Jak vypadaly klobouky v 19. století

7. listopadu 2009 v 15:00 | La Duchesse |  Kultura
V tehdejší době žena bez klobouku téměř nemohla existovat, proto vám přináším ukázku tehdy módních klobouků.

↑ Kloboukářka (1829)

↑ Vlevo rok 1830, vpravo rok 1848


Chants of Maldoror

7. listopadu 2009 v 14:12 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Naprosto úžasná, dokonalá, krásná death rocková hudba, to jsou Chants of Maldoror.


↑ Spectre (Love is dead)


↑ Cruel with us


↑ The Innocents

Jak to vypadalo v Novgorodu v době středověké

7. listopadu 2009 v 13:08 | La Duchesse |  Jak se žilo nebožtíkům, než umřeli

Založila jsem novou rubriku, která se nebude zaměřovat na nebožtíky jako takové,
ale spíš se bude soustředit na archeologii.

Vykopávky v Novrogorodu začaly v roce 1929 a do roku 1951 se staly takřka pravidelnými. A co že je to tam v Rusku tak zajímavé?
Místo je lákavé především tím, že se zde nacházejí zachovalé středověké domy - tedy jejich části jako jsou stěny, dřevěné konstrukce - a ulice dlážděné kulatinou, kůže, dřevěné předměty, hudební nástroje
i hračky.

Co se týče se na struktury "města", mnohé stavby se zaměřogvaly na kožedělnou výrobu, další na klenoty, obuv nebo na užitkové předměty. Novgorod byl totiž napojen na obchodní síť protiínající severní Evropu a vedla až k Indickému oceánu.

A jak se v Novgorodu bydlelo? Domy byly ze dřeva, takže šlo o jakési sruby, a je dost možné, že měly více pater - mohly mít dvě nebo i tři. Sruby byly od sebe oddělny dvorky,
které byly ohraničeny plotem z dřevěných kůlů,
takže byl vymezen i prostor ulice.

Blog má opět nový kabátek!

3. listopadu 2009 v 17:30 | La Duchesse
Poladila jsem ho do nostalgické podzimní hnědé, tak doufám, že vás nezklamal. Místo Marie Nikolajevny teď na vás hledí Sarah Bernhardt.

Podzimu zdar!

(Mimochodem, taky u vás sněží?)

Odpočívejte v pokoji, myslíme na vás. . .

2. listopadu 2009 v 15:40 | La Duchesse |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Předpokládám, že všichni víte, že dnes uctíváme památku zemřelých.
Chtěla bych, aby za ně lidé zapálili svíčku, na chvíli se odpoutali od reality a chvíli si vzpomněli na všechny ty, co jim byli drazí, třebaže je ani nezažili.
Věřím, že spousta jich dnes skutečně zajde na hřbitov, a doufám, že to není jen tak z povinnosti, protože svět jistě ještě tak příšerně zkažený není.
Co se týče mých čtenářů, jsem si téměř jistá, že je dnešní den nenechá chladnými.
Víte, jakou radost tím nebožtíkům způsobíme, jestliže si na ně vzpomene, třeba se i usmějeme na nebe a řekneme: Mám tě rád(a)?

A ještě dodateček:
Možná že to vnímám moc citlivě, ale pro mě je to jeden z nejdůležitějších svátků v roce, proto se tím tak zabývám, proto píšu tenhle článek, třebaže se vám možná bude zdát trochu pomýlený. . .

Aneb jak říká mé okolí:
Ty máš dneska svátek, viď nebožko?