Moc jsem se na tenhle koncert těšila, i když jsem tam jela spíš ze zvědavosti. Přiznávám, že ani jednu z těch kapel jsem bůhvíjak neznala, ale věděla jsem, co hrají a byla jsem na to zvědavá. Možná vám to bude připadat zvláštní, ale já beru koncert jako příležitost, na které by mě měla ta která kapela přesvědčit, že ji mám mít ráda, takže jsem neváhala ani minutu a vyrazila jsem společně s Loosyth na tenhle, jak se později ukázalo, úžasný koncert.
Co mě zklamalo, byla neúčast The Birthday Massacre, protože od nich a Dope Stars Inc. jsem si slibovala nejvíc. Jejich "zástupci" Lacrimas Profundere sice nehráli špatně, ale podle mého názoru nedosahují kvalit TBM.
Ale vraťme se na začátek.
Na autobusovém nádraží jsme potkaly tři slečny, které jely rovněž na Into darkness. Asi se mi úplně rozkládá osobnost nebo co, ale udělala jsem něco, co se mi v životě nestalo. Jako bych byla někdo úplně jiný, přišla jsem k těm slečnám a sama od sebe jsem se s nimi dala do řeči. Potkaly jsme s nimi pak ještě dvakrát, a shodly jsme se na tom, že koncert stál za to.
V sedm hodin (a možná i o několik minut později) se na scéně objevili Dope Stars Inc. Ani netušíte, jak ráda bych vám sdělila, čím vším nás obšťastnili, ale bphužel neznám názvy jejich písniček. Vím pouze to, že jsou skvělí a že se mi líbí jejich hudba.
Co na DSI oceňuju je to, že nemají potřebu si hrát na nebezpečně temné hudebníky. Victor se na pódiu objevil v bílo černě pruhované mikině, na nose mu seděly brýle, zvané "masařky" a na hlavě pytlíkoidní čepička. Na žádnýho drsňáka si evidetně hrát nechtěl, za což má u mě bod navíc. Tihle kluci prostě nejsou obětí černooděneckého diktátu (ale určitě nejsou jediní).
Hrálo jim to skvěle, koncert si užili nepochybně stejně jako my všichni dole pod pódiem.
Co ale nikdy pořadatelům neodpustím, je fakt, že nechali DSI hrát mizernou půlhodnku. rozhodně by si zasloužili víc času. DSI nezklamali.
Druzí v pořadí byli Lacrimas Profundere, kteří, jak jsem se zmínila už na začátku článku, zastoupili absentéry The Birhday Massacre. Nemyslím, že by se jim to nevedlo, rozhodně se jim podařilo dostat lidi do varu (ale pořád to byl slabý odvar toho, jaké peklo rozpoutali Deathstars), ale neřekla bych, že hrají nějak objevnou muziku. Hodnotila bych je jako povedený průměr, který leckoho dokáže zaujmout, ale zbytek nechá chladným. I tak se mi ale jejich výstup docela zamlouval.
Dalším pánem na holení byla formace, kterou známe jako Diary Of Dreams. Je ki tolíto, ale podle mě byli nejslabším článkem kouzelného večera. Možná jsem od nich čekala moc, ale jejich koncert mi splývá do jedné melodie, a tak si vyvedenej nášup rozhodně nepředstavuju.
Adrian má sice velmi zajímavou barvu hlasu, ale chtělo by to skládat písničky trochu rozmanitější, protože jsou si dost podobné, v důsledku čehož nudí.
Kdo má být hlavním tahákem večera, bylo jasné už při pohledu na vstupenku. Po zhruba půlhodinovém čekání se zjevili pekelní Deathstars. Těžko popsat, jakou euforii jejich příchod na scénu vyvolal. Jakmile zazněly první tóny písničky, celý Abaton se dal pohybu, vlasy lítaly, nohy skákaly, ruce mávaly. Deathstars čile komunikovali s fanoušky, dva neposedné si dokonce pozvali do backstage (jestli ale k setkání skutečně došlo, nemám tušení).
Došlo i na přídavky, ale pak už show skončila.
A co bylo potom? Ulovily jsme s Loosyth Victora, máme s ním a plakátem fotku. Victor se mému nápadu smál a prohlásil, že je to "nice" :-)
Za pár minut potom se mě jedna slečna ptala, jestli jsem to já, nebožka, a po chvíli marného lovení si její podoby z paměti, jsem se dozvěděla, že je to Elysia. Byla jsem ráda, že jsme se potkaly, setkání sněkým, koho znám jenom virtuálně mě vždycky potěší.
Posléze jsme se s Loosyth odebraly na zastávku MHD, abychom pak čekaly asi tak šest hodin v zimě na Florenci na autobus.
Jestli nám to stálo za to? To si pište, že jo! Máme přece fotku s Victorem, plakát DSI a krásný zážitek. Oproti tomu je zima na Florenci hadra ;-)
Naprosto souhlasím! Bylo to vynikající a prostě MUSÍME jet na samostatný koncert DSI, až tedy nějaký bude:)
Z fotky a plakátu jsem taky nadšená, krása, krása:)
Jen mě po tomhle poněkud omrzeli Lacrimas Profundere, Diary of Dreams právě naopak! Stáhla jsem si od nich dnes asi 30 písniček a ještě je opravdu nemám všechny naposlouchané, ale ty, které už znám, se mi hrozně líbí. Naživo působily některé songy dost podobně, ale "namrtvo" je rozdíl znát. Nebo mám možná jen štěstí na výběr rozmanitějších písní z jejich tvorby:)
Každopádně byl to úžasný zážitek a těším se na další!