Říjen 2009

Objevena mumie!

31. října 2009 v 15:34 | La Duchesse
Dělníci na Karlovarsku objevili při práci mumii zabalenou v rubáši. Co je na této mumii ale zvláštní, je fakt, že žena byla pohřbena neobvyklým způsobem - stranou od ostatních hrobek v kostele Nejsvětější trojice a s hlavou obrácenou k východu, což odporuje křesťanským tradicím pohřbívání.
Vzhledem k tomu, že kostel byl dokončen až v roce 1728, žena mohla být pohřebna nejdřív onoho roku.

Není to fascinující? Já jsem vyloženě nadšená, že "mám další předmět" ke sbírání informací :-)

Jak vnímám smrt

30. října 2009 v 12:51 | La Duchesse |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Dlouho jsem o tom přemýšlela a nakonec jsem dospěla k tomuto závěru: po smrti to bude takové, jaké si to vysním.
Podle mě nemá posmrtný svět jednotnou podobu, stejně jako každý umírající nevidí tunel se světlem na konci. Myslím, že se to zjednodušeně řečeno řídí heslem "Jaký si to uděláš, takový to máš."
To je taky jeden z důvodů, proč smrt nevnímám jako něco negativního. Samozřejmě, že mě to bolí, když mi odejde někdo blízký, jistěže pro něj pláču. . . Ono to totiž chvíli trvá, než si človějk zyvkne na to, že toho druhého už TADY nemá. Ale on přece nemusel umřít. . . Když na něj budeme myslet a vzpomínat, nezemřel, stále žije. A co na tom, že fyzicky už tady není.
Když si vysníte, že ve vašem mrtvém světě budou jezdit kolesky a potkáte Baudelaira, proč by se to nemohlo stát? Tohle je podle mě ráj, ne zahrada se zvířaty a boží milostí. . .
Nevěřím na nebe a peklo. Nevěřím na očistec. Peklo a očistec vnímám jako nástroj církve, která si potřebovala nějak udržet svoje ovečky. Mimochodem, víte, že očistec církev vymyslela až ve středověku?
Mám svůj mrtvý svět, kde jezdí kočáry, kde se šněruju do korzetu, kde rozprávím s Baudelairem a čtu knihy psané švabachem.
Mám strach z umírání, ale ne ze smrti. A co vy?

Into Darkness Tour - fotografie

27. října 2009 v 17:49 | La Duchesse
Pamatujte, že se jedná o "laické" fotografie, kvalita není nijak valná :-)

DOPE STARS INC.

Nebožka v temnotě aneb jak bylo na Into Darkness Tour

27. října 2009 v 17:41 | La Duchesse

Moc jsem se na tenhle koncert těšila, i když jsem tam jela spíš ze zvědavosti. Přiznávám, že ani jednu z těch kapel jsem bůhvíjak neznala, ale věděla jsem, co hrají a byla jsem na to zvědavá. Možná vám to bude připadat zvláštní, ale já beru koncert jako příležitost, na které by mě měla ta která kapela přesvědčit, že ji mám mít ráda, takže jsem neváhala ani minutu a vyrazila jsem společně s Loosyth na tenhle, jak se později ukázalo, úžasný koncert.

Co mě zklamalo, byla neúčast The Birthday Massacre, protože od nich a Dope Stars Inc. jsem si slibovala nejvíc. Jejich "zástupci" Lacrimas Profundere sice nehráli špatně, ale podle mého názoru nedosahují kvalit TBM.
Ale vraťme se na začátek.

Na autobusovém nádraží jsme potkaly tři slečny, které jely rovněž na Into darkness. Asi se mi úplně rozkládá osobnost nebo co, ale udělala jsem něco, co se mi v životě nestalo. Jako bych byla někdo úplně jiný, přišla jsem k těm slečnám a sama od sebe jsem se s nimi dala do řeči. Potkaly jsme s nimi pak ještě dvakrát, a shodly jsme se na tom, že koncert stál za to.


Jak byla nebožka na Crematory

19. října 2009 v 15:39 | La Duchesse
Musím se s vámi podělit o svoje zážitky, nemůžu si to nechat pro sebe.

Pěkně popořadě: předpokládám, že jste si všimli, že v menu přibyl odstaveček "Kde mě můžete v nejblížší době potkat?" a že na prvním místě byl zapsaný koncert Crematory 17. října v brněnské Flédě.
Protože Crematory je můj metalový sen, kterého se nemíním jen tak vzdát, nemohla jsem si jejich koncert nechat ujít. Crematory je jedna z mála metalových kapel, co zbožňuju, i když jsem se přesunula už punkovějším věcem - tedy death rocku. Abych vás dlouho neobtěžovala výčtem svého hudebního vývinu, sdělím snad jenom to, že Crematory je melodicky laděná death metalová banda ze sousedního Německa. A je naprosto úžasná.

Koncert se rozjel v devět večer, kdy se na scéně objevila tuzemská symfonická metalová kapela Interitus. Musím uznat, že jim to šlo dobře. A hlavně, jeden z nich měl úžasný kilt. Být chlap, tak si ho taky pořídím. A ten člověk s úžasným kiltem /něco mi říká, že se jmenuje Roman?) mi hodil trsátko. Takže mám první trsátko ve sbírce, což mě přivádí k myšlence, že Stichovo trsátko by se taky hodilo. . . Interiťákům to hezky šlapalo, takže to byla milá a svižná předehra.
Co jsem ocenila, bylo to, že ani Crematory ani Interitus si neladili půl veřera zvuk, ale měli to nachystaný. To se mi často nestává.


Skeletal Family

17. října 2009 v 12:01 | La Duchesse
Úžasná goth rocková banda, která nás svojí hudbou oblažuje už pěkných pár let. . .


↑ Známá Promised Land


↑ Just A Friend


↑ Restless



Korzety 19. století

15. října 2009 v 17:42 | La Duchesse |  Kultura
Zatím jsem se zmohla pouze na článek, vycházející z jiného, a ještě docela stručný. Proto se dnes zaměřím na korzety devatenáctého století, ty jsou totiž téměř symbolem té doby.


Jak to bylo před tím?
Přechůdci korzetů se objevují už v neolitu. Obrázky vyrté do kosti nám ukazují ženu staženou do vzířecí kůže, sešité šlachami ptáků. V antice ženy nosily řadu kožených pásků, postupně utahovaných.
Korzety dnešní podoby se objevily až v patnáctém století, kdy se ideálem krásy stala žena, jež měla siluetou připomínat přesýpací hodiny. Živůtky se prokládaly dřevem, velrybími kosticemi i železem.
O sto let později už byla na světě i krinolína, a kolem roku 1670 se korzetiérství stalo kvalifikovaným krejčovským oborem. V osmnáctém století se jako váztuř upřednostňovaly velrybí kostice, korzetům přibyla ramínka a nosila se na spodní košilce.
Během Velké franouzské revoluce se móda na čas uvolnila, nosily se jen jakési předchůdkyně podprsenek.
Na počátku 19. století se znovu začínají nosit deformační korzety a nastává jejich zlatá éra.

19. století aneb "zlatá éra korzetu"
Násilné stahování do šněrovačky je asi to první, co vás napadne, když se řekne devatenácté století.
Poté, co ustoupila empírová móda, se objevila i krinolína - což je široká obručemi vyztužená sukně, kterou jistě znáte už z dob baroka a rokoka, pro které je typická.
Móda obrovité sukně kontrastující s uzounkým pasem se brzy rozšířila po celé Evropě. Jenom tak pro zajímavost: dočetla jsem se, že v letech 1854 až 1866 se ba krinolíny spotřebovalo tolik drátu, že by se jím Země dala třináctkrát omotat.

Ignát Herrmann - Vdavky Nanynky Kulichovy

10. října 2009 v 17:09 | La Duchesse |  Literatura 19. století

Dneska vám chci představit jednu z těch knížek, které jsem přečetla doslova jedním dechem. Nanyku, jak téhle knížce přezdívám, jsem nedala z ruky, dokud jsem ji nedočetla a myslím, že vy na tom budete podobně ;-)

Děj se odehrává v sedmdesátých letech předminulého století. Nanynka Kulichová, dcera domovníka Kulicha, už chodí nějakou dobu ze šití nějak později, což se vysvětlí tím, že má chlapce - učitele Jindřicha Nováka. Stáváme se tak svědky roztomilých příprav na svatbu, všelijakého pletichření a dohazování. Paní domácí (nepleťte si s paní domovníkovou) by ráda provdala svoji uvadající dceru Klotyldu (podotýkám, že slečny Klotyldě je asi sedmadvacet let), takže se ji snaží dohodit starému mládenci Dundrovi. Klotylda je ale zamilovaná do úředníka, kterého její matkajako ženicha zamítla, protože nebyl dost nóbl. . . A tím to zdaleko nekončí, ještě tu máme slečnu Agátu, švadlenku Betynu, umělce Přetrhla a další zajímavé postavičky, bez kterých by to nebylo ono.

Nanynku vám doporučuji už z toho důvodu, že Herrman je jeden z nejlepších autorů českého realismu, má smysl pro humor, krásně dokáže popsat pocity té které postavy. . . A navíc poznáte, jak probíhá svatba v devatenáctém století.


Před 160 lety a dvěma dny zemřel náš drahý Poe

9. října 2009 v 21:00 | La Duchesse
Vzpomeňme proto na tohoto úžasného spisovatele, zakladatele detektivky, tvůrce tajuplného Havrana. . .
Poe patří ke spisovatelům, jejichž jméno by nemělo upadnout v zapomnění. . .

Snad se tam nahoře máš hezky, Edgare! :-)


Na výstavě Bodies ukradena plíce!

7. října 2009 v 17:20 | La Duchesse
Na španělské výstavě Bodies byl nějaký návštěvník tak fascinovaný levou plící kuřáka, že si ji prostě ukradl. Zjevně si chtěl sám prozkoumat, co kouření s lidskou plící. . . Neskutečné!

(Že by to byl pachatel, když tak utíká? ;-))

Všichni Verlainovi muži III. - Frédéric August Cazals

7. října 2009 v 16:36 | La Duchesse |  Paul Verlaine
Poslední z Verlainových lásek (mluvíme - li o mužích) byl mladý dekandetní umělec Cazals.
Poprvé se setkali v roce 1886, Cazalsovi bylo tehdy jednadvacet let, byl zarytým dekadentním básníkem, hudebníkem a malířem. Jeho vzhled byl více než zajímavý - oblékal se podle módy z roku 1830, nosil výrazný monokl, přes čelo mu spadala hustá černá patka.
Oba měli těžký život, ale dokázali si z něj tropit žerty, a tak se brzy sblížili. Netrvalo dlouho a Verlaine brzy zahořel láskou k mladému umělci. Tomu ale bylo něco takového proti mysli, takže je pojilo pouhé přátelství. Paul Verlaine si k Frédéricovi vypěstoval vztah podobný tomu, jaký měl
k Lucienu Létinoisovi - téměř otcovsky láskyplný.
Byl to právě Cazals, kdo namaloval posmrtný Verlainův portrét, vytvořil spousty básníkových karikatur a kdo jej navštěvoval, když nemocný Paul ležel v nemocnici.

Obrázek sem bohužel přidat nemůžu, není k dispozici, prahnete - li po tom, spatřit Cazalsovu podobiznu, pak vám doporučuju knihu od Pierra Petitfilse - Verlaine.

Sex Gang Children

6. října 2009 v 15:55 | La Duchesse
SGCh tady prostě nemůže chybět. Vynikající gothic rocková kapela.
Poslechněte, podělte se o názor ;-)



↑ Salamun Child


↑ Gioconda Smile





Fjodor Michajlovič Dostojevskij a jeho Zločin a trest

5. října 2009 v 13:15 | La Duchesse |  Literatura 19. století

Druhá knížka v pořadí, kterou vám doporučuji k přečtení. Má poutavý příběh a je psaná tak dobře, že vás bude bavit až do konce. Tedy doufám ;-)

Děj:
Přenesme se do Petrohradu první poloviny 19. století. Student Raskolnikov, který sem přišel
za vzděláním, přerušil svá studia kvůli nedostatku peněz, je zadlužený u domovnice a ví, že jeho matka se sestrou kdesi na vesnici jsou na tom dost podobně, takže si musí peníze opatřit sám.
Začne se v něm ale probouzet myšlenka, že jsou lidé, jejichž život nemá absolutně žádnou cenu, že si žít ani nezaslouží a že připravit je o žití není tak hříšné, jak by se mohlo zdát. Raskolnikov si s touto myšlenkou začne pohrávat a nakonec ji uskuteční. Ještě před tím se ale seznámí s opilcem Marmeladovem, úředníkem, který v kanceláři příliš dlouho nevydržel, a ten mu vypráví o své andělské dceři Soněčce. Raskolnikov se do Soni zamiluje.
O něco později se Raskolnikov vypraví ke své bytné, vraždu pečlivě naplánovanopu, sekeru v záňadří. Mezitím do bytu ale přijde sestra domovnice, a tak Raskolnikovovi nezbývá, než ji o život připravit také.

Císařovna Alžběta, zvaná Sissi

5. října 2009 v 13:12 | La Duchesse |  Osobnosti věku devatenáctého
Alžběta patří taky k osobnostem 19. století, takže ji přesunuju do této rubriky.



Žofie Chotková

5. října 2009 v 13:10 | La Duchesse |  Osobnosti věku devatenáctého
Žofie patří taky k sobnostem 19. století, takže ji přesunuju do této rubriky.


Filmoví duchové

2. října 2009 v 18:14 | La Duchesse
Našla jsem na Youtube zajímavé video obsahující údajně skutečné duchy. Posouzení tohoto videa nechám na každém z vás, ale řekla bych, že u většiny se jedná o mystifikaci, co myslíte?