Všichni Verlainovi muži II. - Lucien Létinois

19. září 2009 v 19:24 | La Duchesse |  Paul Verlaine

Během roku 1878/1879 zahořel Verlaine otcovskou náklonností ke svému
osmnáctiletému žákovi Lucienu Létinoisovi. Byl to syn rolníka z Coulommes (14 kilometrů od Rethelu, kde v té době Verlaine učil), nijak zvlášť sličné tváře a ani zvlášť inteligentní, zato byl upřímný, bezelstný a dobromyslný. Tento student se uměl bouřit, ale uměl se i podřídit, když věděl, že překročil míru.
Paula Verlaina fascinovala Lucienova prostota - nevinnost, nazýval ho "čistou lilií".
Lucien byl překvapený náklonností postaršího, ale stále duchem mladého profesora, ale nebránil se tomu. Vzniklo tak neobyčejné přátelství.

(Pokračování pod perexem)





Životopisec Pierre Petitfils se o tomto vztahuje vyjadřuje takto:
"Jejich vazba byla těsná, ale mimo běžná pravidla. Nebylo to ani přátelství ani láska, ale spíš synovská a mystická spoluvina. Lucien zaujal nevědomky ve Verlainově srdci místo jeho syna Georgese, o kterého ho připravili, a snad ho i předčil. Na místo osmletého chlapečka svěřila prozřetelnost Verlainovi jinocha, který právě dospíval do toho rozhodného období života, kdy člověk hledá smysl života a poměřuje ho s ideálem. Dobrá! Vyrve ho bezvěreckému a poživačnému světu a udělá z něho odvážného Francouze a bezúhonného křesťana. Bylo by pomýlené spatřovat v tomto trochu donkichotskému dobrodružství nějaké nezdravé pokrytectví. Řekněme, že u Verlaina z půdy potlačené citovosti (i u Platona byla krása bránou ctnosti) vyrazil květ nevinné lásky. Nejlépe to vystihuje slovo sublimace. Podobně jako byl kdysi sveden absolutnem Rimbaudovy poezie, byl nyní Verlaine sveden absolutní nevinností Létinoisovou."
Na tomto úryvku je hezky vidět, že v žádném případě nešlo o nějaký vášnivý, živočišný vztah, ale docela jednoduše o lásku, o jakou jde mezi synem a otcem.

Na konci onoho školního roku už Verlaine nestál o prodloužení smlouvy. Ke konci září 1879 se s Lucienem vypravil do Anglie s odhodláním, že si budou vydělávat výukou francouzštiny - a krom toho chtěl mít Luciena u sebe, v podstatě jej tedy adoptoval. Bohužel ale nemohli učit na stejné škole, protože nenašli místo pro dva najednou. Tak mezi sebou udržovali kontakt prostřednictvím dopisů. Jednou mu Lucien poslal svoji fotografii. Verlaine ji pak nosil dlouhá leta u sebe.

Pak nastaly Vánoce. Verlaine se hnal do Stickney, ale tam jej čekalo dvojí zklamání.
První: Lucien není jako učitel příliš oblíben, mračí se, je uzavřený a téměř se nenaučil anglicky.
Druhé: Lucien podlehl kouzlu jakési slečny, s čímž se také Paulovi svěřil. Toho skutku mu bylo upřímně líto. Verlaine přiměl s tím skonocvat a jít se vyzpovídat. . .
Tento "poklesek" ale nabyl v jeho očích přímo traguických rozměrů. Lucien - cudně nevinná a věčně kvetoucí lilie - zhřešila. Už není bez poskvrnky. . .

Na začátku roku 1880 se společně vrátili do Francie, kde zprvu trávili několik dní u Létinoisových v Coulommes. Chtěli se mu odvědčit za to, co pro jejich syna udělal. V té době si také Paul zakoupil statek v Juniville, nechal jej napsat na Létinoisovy (aby mu jej Mathilde nezabavila jako náhradu za neplacené výživné) a pak tam trávil nějaký čas. Pozoroval milého Luciena, jak chodí do kavárne, a měl upřímnou radost z toho, že je mu nablázku.

Na konci roku 1880 byl Lucien povolán na vojnu. Verlainovi se podařilo prosadit mezi jednoleté dobrovolníky. Záhy Juniville opustil, protože mu bez Luciena připadalo prázdné. Jel ho ale občas navštívit, aby se díval, jak mu to jde.

Po návratu z vojyn si Lucien našel místo učitele, ale brzy toho nechal a nastoupil na jedno úřednické místo. V té době se s Verlainem vídali každou neděli v Auteilli nedaleko Paříže.

3. dubna 1883 se Paul Verlaine dozvěděl, že Lucien dostal tyfoidní horečku. Okamžitě za ním přijel, ale to už "lilie" blouznila.
7. dubna Lucien zemřel. Jeho poslední slova byla:
"Paul!. . . Paul!. . . "
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.