Září 2009

Žofie Bavorská

28. září 2009 v 12:35 | La Duchesse |  Osobnosti věku devatenáctého

Kdo?
Žofie byla bavorskou princeznou, roku 1824 provdanou za arcivévodu Františka Karla (otce Františka Josefa) a zároveň tolik obávanou tchýní císařovny Sissi.
Narodila se roku 1805, zemřela 1872.

Osud?
Žofie Františka Karla téměř neznala, takže se rozhodně nedá říct, že by jejich manželství mělo základ v nějaké spalující vášni. Byla manželem zklamaná - uvedl se jí tak, že jí sdělil, že státní záležitosti je nebaví, on miluje lov a jeho největší vášní je projíždět Vídní ve šestispřeží a zdravit chodce). František Karel byl tedy tak trochu suchar. Žofie se do něj nikdy nezamilovala, považovala jej za otce svých dětí a hlupáka.
Zpočátku si Žofie připadala ve sešněrovaném vídňském prostředí připadala osamocená. Přestože byla nenápadná, chytrosti, ctižádosti a energie jí nechybělo. Díky tomu si také vybudovala silné postavení u dvora, my ji známe jako schopnou manipulátorku (vzpomeňte si na její vliv za vlády Franze Josefa, to byla dokonalá šedá eminence). Známý je rovněž fakt, že její syn Franz Josef na ni dal víc než na vlastní ženu Alžbětu.
Z osamění ji pak vytrhlo seznámení s maldým Františkem Zákupským - byl o šest let mladší (v době setkání mu bylo třináct) a vytvořil si k ní silné citové pouto. Dokud byl dítě, nikomu to nebadilo, ale když František dospěl v muže a stále uctově líbal ruku své drahé Žofii, začaly se šířit klepy, že jejich vztah není tak nevinný. Tuto fámu vydatně podpořil i fakt, že Žofie konečně porodila (po šesti letech marné snahy). Syn Franz Josef byl ale jako stařec podobný otci Františku Karlovi, takže byl nesjpíš jeho skutečným synem. František Josef byl tedy prvním synem Žofie a Františka Karla, následoval potomek Ferdinand Maxmilián, Karel Ludvík, Marie Anna a nakonec Ludvík Viktor.
Zemřela v roce 1872 (bylo jí šedesát sem let). Předtím ještě stihla (ač neúmyslně) rozbít manželství císaře Franze Josefa, což je skutek, který se jí připisuje snad nejčastěji.

Zajímavosti?
Když si měla Žofie brát Františka, bylo jí řečeno, že o city zas tolik nejde. Porodí mu pár dětí, začne tahat za nitky v politice, dosadí si manžela na trůn a bude císařovna. Pak se jí bude žít dobře. Pravdou ovšem je, že císařovnou se nikdy nestala, tento úděl připadal až její snaše Alžbětě.
Mimo jiné proslula svými dokonalými loknami. Jejich tvar udržoavla pomocí otřesně páchnoucí pomády z morku kostí, vajec, chřestu a peruánského balzámu.

Žofie Bavorská a František Karel na stáří

Marie Anna Savojská

21. září 2009 v 15:46 | La Duchesse |  Osobnosti věku devatenáctého

Kdo?
Dcera piemontského a sardinského krále Viktora Emanuela I. se narodila roce 1803 (pro nedočkavce: zemřela roku 1884) a čestné místo v nové rubrice věnované zajímavým lidem z 19. století jí bylo přiděleno proto, že se pečlivě starala o svého psychicky nemocného manžela Ferdinanda Dobrotivého.

Její osud?
Ferdinandův otec František první potřeboval oženit svého syna, ale ten se k tomu příliš neměl, takže mu nevěstu našel sám. A tou ženou byla právě Marie Anna.
V té době jí bylo sedmadvacet let, byla velmi zbožná a v důsledku tohoto se chystala vstoupit do kláštera. Tento její plán ale nevyšel a ona byla místo toho 12. února v Turíně roku 1831 v zastoupení provdána za rakouského následníka trůnu - slabomyslného Ferdinanda.
Dovedete si jistě představit, jaký to pro ni byl šok, když se za ním pak vydala do Vídně a naproti jí vyšel pajdavý Ferdinand s vejčitou hlavou a vysokým čelem. Nebohá Marie Anna se roztřáska po celém těle a zbledla.
Spojení to bylo vskutku zajímavé - podivínský Ferdinand a nepříliš hezká Marie Anna s předkusem, špičatou bradou a naprostým nedostatkem vkusu (ale podle mého mínění nebxyla zas tak strašně ošklivá, co myslíte?)
Byla to ale hodná, pečlivá žena, která se těšila, že bude mít děti, ale nakonec měla jen jediné - Ferdinanda (jak se vtipně vyjádřil autor Toulek českou minulostí). Na manželské povinnosti samozřejmě nedošlo, korunní princ by toho patrně ani nebyl schopen.
Celých třicet se mlčky a odevzdaně starala o svého manžela.
Zemřela devět let po Ferdinandovi.

Zajímavosti?
Věděli jste, že Marie Anna byla poslední českou korunovanou královnou?
Za zmínku stojí i to, že národ český ji měl velmi rád právě pro její vlídnost a dobrosrdečnost.
Zároveň je pozoruhodné, že přes půl století žila v německy mluvícím prostředí, nikdy se tento jazyk nenaučila, a komunikovala tak pouze francouzsky nebo italsky. Ferdinand I. Dobrotivý jí tedy dělal tlumočníka (dokud neumřel - kdo jí tlumočil poté, to jsem bohužel nezjistila).


Všichni Verlainovi muži II. - Lucien Létinois

19. září 2009 v 19:24 | La Duchesse |  Paul Verlaine

Během roku 1878/1879 zahořel Verlaine otcovskou náklonností ke svému
osmnáctiletému žákovi Lucienu Létinoisovi. Byl to syn rolníka z Coulommes (14 kilometrů od Rethelu, kde v té době Verlaine učil), nijak zvlášť sličné tváře a ani zvlášť inteligentní, zato byl upřímný, bezelstný a dobromyslný. Tento student se uměl bouřit, ale uměl se i podřídit, když věděl, že překročil míru.
Paula Verlaina fascinovala Lucienova prostota - nevinnost, nazýval ho "čistou lilií".
Lucien byl překvapený náklonností postaršího, ale stále duchem mladého profesora, ale nebránil se tomu. Vzniklo tak neobyčejné přátelství.

(Pokračování pod perexem)




Jak George Sand vypadala

15. září 2009 v 17:33 | La Duchesse |  George Sand
↑ Mladá George


Kdo byla George Sand?

15. září 2009 v 17:13 | La Duchesse |  George Sand
Amandine - Lucie - Aurore Dupin se narodila 1. července 1804. Byla to spisovatelka a dramatička, která prosazovala zrovnoprávění žen s muži - proto si jako pseudonym zvolila jméno George (česky Jiří) Sand. Svoje okolí vyváděla z míry tím, že nosila kalhoty a mluvila o sobě v mužském rodě, což bylo tehdy naprosto neslýchané. Obhajovala právo žen na svobodný citový život a sociální spravedlnost, byla jednou z prvních žen, která odešla od manžela, a to za svojí láskou Julesem Sandeauem.
Posléze prožila kromě jiných vášnivý vztah s Alfredem de Musset a Frédérikem Chopinem. George ale rozhodně nebyla žena, která byla utekla z citově chladného manželství za svým milencem, aby s ním dožila. Vystřídala několik partnerů - ale o tom více až v podrobnějším životopise, který na sebe nenechá dlouho čekat.

Zemřela 7.6 1876 v Nohandu ve Francii.

Muž z Bockstenu

4. září 2009 v 20:14 | La Duchesse |  Nebožky a nebožtíci
Stalo se to v červnu 1936. Thure Johansson tehdy při vláčení rašeliniště narazil na kosti zamotané v látce. A potom, potom spatřili lebku muže s polodlouhými kudrnatými vlasy. . .

Lebka byla ve velmi dobrém stavu, takže se původně myslelo, že jde o oběť nějaké nedávné vraždy, a tak přivolali doktora a policii.
Když tělo otočili, zjistili, že muž má dubovým kůlem probodnuté srdce, ze zad mu trčel březový kůl, třetí prošel vedle pánve a čtvrtý jen protrhl šatstvo.
Záhy bylo všem jasné, že jde o nebožtíka, jehož duše dlí na věčnosti už pěkných pár set let - jednalo se o člověku, který žil a zemřel v době středověké.

TĚLO
Nebožtík byl pravák asi 170 až 175 cm vysoký, nebyl to žádný velký svalovec a měl počínající "panděro", budeme - li se držet hovorové mluvy.
Stále ale není jasné, jak muž zemřel. Jedni tvrdí, že byl zabit třemi ranami tupým předmětem do hlavy, jiní zase že k poranění došlo až v bažině.
Vědci se domnívají, že zemřel v rozmezí let 1350 až 1370, ale to pochopitelně nemůže být stanoveno úplně přesně.

Na tomto nálezu je také zajímavé mužovo odění:
Podle jeho kápě lze usuzovat, že to byl člověk spíš majetný a s dobrým společenským postavením, což také podprují i jeho delší vlasy. Prý by mohlo jít o verbíře do armády nebo výběrčího daní.
Otec Thura Johanssona si pak vzpomněl, že kdysi slyšel legendu o náhončím do armády zabitém místními rolníky. Aby v noci nevstal z hrobu, prokláli ho kůly. Tohle vyprávění se ale nepodařilo podložit důvěryhodnými fakty.

O příčinách bockstenského nebožtíka tedy můžeme pouze spekulovat. Nezdá se, že by příčinou vraždy byla loupež, protože to by zloději ukradli kromě peněz a jiných cenností i oděv, boty, opasek a nože, věci v té době velmi cenné. Druhá polovina 14. století však byla doba plná neklidů, a tak nelze vyloučit náboženský nebo politický motiv vraždy.


No není to prostě fascinující? Doufám, že taky jednou něco takového objevím. . .

Další nebohé řádky

1. září 2009 v 18:11 | La Duchesse
Ráda bych předeslala, že jsem tohle stvořila ve stavu, kdy mi můj ošklivý druh (vnitřní hlas) zase rval do hlavy, že to tady nemá smysl.
Dneska mám dobrou náladu (navzdory tomu, že je 1. září), protože mám konečně Eugena Oněgina. Juch!

Tak tedy:

Proč truchlím
Proč tíží mě žal
Ptáte se, co mi osud vzal?

Pak slyšte, co vám vyprávím
Že není to poprvé
Co tímhle peklem procházím

Mé slzy proto smáčí zem
Že netuším
Proč už tu ZASE sem?!

(Aneb ať žije chuť do života. . . )