Všichni Verlainovi muži I. - Arthur Rimbaud

23. srpna 2009 v 16:49 | La Duchesse |  Paul Verlaine
Slíbila jsem, že napíšu článek o vztahu dvou zvláštních básníků - Verlaina a Rimbauda. Ale vzhledem k tomu, že Verlaine nemiloval pouze Rimbauda, věnuju pozornost i studentovi Létinoisovi a malíři Cazalsovi, ke kterým taky vzplanul něžným citem.
Protože je to téma dost komplikované, zpracuju ho formou otázek a odpovědí. Budete - li mít robněž nějaký dotaz, neváhejte se zeptat a já vám, pokud to bude v mé moci, odpovím.

Kdy se Verlaine poprvé s Rimbaudem setkal?
Všechno způsobil jeden dopis z Charleville, kde byl k lístku od otce Bretagne přiložen i dopis mladého Rimbauda.
List to byl dlouhý, plný rpzhořčeného bědování nad charlevillským životem.
Rimbaud píše, že jej nikdo nechápe, on cítí, že je básník, ale k tomu se potřebuje dostat do Paříže.
Požaduje rychlou pomoc, slibuje, že s ním nebudou potíže (což je zajímavá ironie osudu) a ke konci přikládá několik básní - Vyjevenci, Popravené srdce, Celníci, Sedění, Dřepění.
Verlaine je mladým "géniem" uchvácen, ale přesto neodpoví hned. Chce si zachovat odpstup a pohovořit si o tom s přáteli.Básníka by chtěl přijnout, ale nemá kam a chybí mu i prostředky. Neuplyne ani týden a Verlain
e má v rukou další dopis, ještě naléhavější - matka se rozhodla, že jej dá do internátu! Přikládá Mé malé milenky, Pařížská orgie a První přijímání.
Verlainovi přátelé neví, co si mají myslet o tom charlevillském mladíčkovi. Jedni tvrdí, že je to nový Baudelaire, další říkají, že jim nahání strach.
Bylo rozhodnuto - Paul na básníkův příjezd připravil Mathilde, Rimbaudovi odpověděl.
Kolem 15. září 1871 se vydali verlaine a jeho přítel Charles Cros Rimbaudovi naproti na nádraží. Nikoho takového tam ale neviděli a tak si šli spravit náladu alkohlem. Když se vrátili do Nicoletovy ulice, k jejich překvapení tam seděl neupravený chlapec (bez jediného zavazadla!) s rozpačitou manželkou a tchýní.



Jak Rimbaud působil na první pohled?
Jak už bylo řečeno, neupraveně. Měl rozcuchané vlasy, zmačkanou kravatu a šaty. Byl hubený, neohrabaný, mluvil přerývaně, červenal se. Dámy Mautéovy udivoval tím, že přijel s prázdnýma rukama - bez kufrů. Téměř celou dobu mlčel a odpovídal jedním dvěma slovy.

Jaký byl jejich vztah?
Verlaine byl tím, kdo následoval Rimbauda, to Rimbaud hrál ve vztahu úlohu více méně vedoucí. Choval se někdy až přezíravě a krutě, čímž si k sobě milujícího a oddaného Verlaina připoutal. Ten měl strach, že svého Arthura ztratí. Zároveň se bál o svoji rodinu (o tu stejně později přišel), Mathilde miloval, ale ta nedokázala snést, že v jejich vztahu je ještě někdo třetí - což ani není nijak udivující. Verlaine se často vracel pozdě v noci a opilý, Rimbaud byl drzý, nevychovaný a kradl, po polštáři mu lezly vši. Verlaine slíbil, že Rimbauda vyexpeduje pryč, ale nikdy to nedokázal dodržet. Vrcholem bylo, když s ním utekl do Belgie. Mathildě samozřejmě bylo jasné, že vztah Paula a Arthura překročil přátelskou mez - to byl také hlavní důvod k rozluce, kterou se Paul tolik snažil zvrátit. Mimo to svoji ženu v opilosti uhodil a zapálil jí vlasy.
Rimbaud Verlaina urážel (urážel ostatně téměř všechny) a dráždil - říkal, že je slaboch (což nebyla tak úplně lež), když se nedokáže odpoutat od panovačné Mathilde.
Verlaine byl následkem toho jako mezi dvěma mlýnskými kameny - jedním byl nevybíravý Arthur, druhým Mathilde - a nedokázal se mezi nimi rozhodnout. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby Mathilde akceptovala Rimbauda a ten zase paní Mauté. Ale taková představa je dost absurdní a neuskutečnitelná - oba si osobovali plné právo na Paula.

Jak to dopadlo?
Když měl Verlaine odjel s Mathilde z Bruselu do Nové Kaledonie, kde by začali nový život, všechno se zhroutilo - Verlaine na zastávce v Quiévrainu vystoupil, naládoval se studeným kouřetem a. . . Už se do vlaku nevrátil. Rozhodl se v pro Rimbauda. Mathilde se zhroutila. Rozluka byla na spadnutí. V žádosti o rozvod se poukazovalo na příliš důvěrné přátelství s Rimbaudovi. Verlaine se několikrát pokoušel navázat s Mathilde spojení, psal jí dlouhé dojímavé dopisy, ale odpovědi byly krátké a strohé. Mathilde už neustoupila. Bruselská příhoda ji dostatečně poučila. Verlaine se proto "oddal" nářkům, čímž rozčiloval Rimbauda, který mu dával najevo, že jeho nářky opovrhuje. Obvinil ho ze slabošství a měl ho k tomu, aby dokázal, že je chlap. Verlaine se, sužován Rimbaudovými urážkami, propadal do hluboké deprese z rozluky. Došlo to tak daleko, že si koupil pistoli a vyhrožoval sebevraždou matce, Mathildě i Arthurovi. Ten se mu ale nepřestával pošklebovat, takže ho vlastně dráždil ještě víc, a Mathilde jeho výhružky nebrala vážně.
Ve čtvrtek 10. července 1873 se Rimbaud rozhodl, že odjede do Paříže. Potřeboval peníze na vlak, ale Paul řekl, že mu žádné nedá. Na pomoc přispěchala vystrašená paní Verlainová a nabídla Arthurovi dvacet franků, proti čemuž se Verlaine rázně postavil. Arthur odvětil, že odjede klidně i bez peněz. Verlaine zamkl dveře, přistavil k nim židli a vytáhl revolver. Vystřelil. Poranil Rimbaudovi levé zápěstí, a potom se v hrůze svalil na matčinu postel a rozeštkal se. Poté vybídl postřeleného Rimbauda, aby mu vpálil kulku do hlavu. Ten den se pohádali ještě jednou.
Následujícího dne šel s matkou doporvodit Rimbauda na nádraží. Pak je ale oba rychle předešel, vytáhl revolver a namířil na Rimbauda. Ten zpanikařil a křičel běžíc v ústrety strážníkovi, že jej Verlaine chce zabít.
Tak se tedy Verlaine dostal do vězení, kde strávil téměř dva roky. V obvinění stálo: Pokuz o vrašdu.
Vzhledem k tomu, že na přátelský rozchod to všechno bylo až příliš emotivní, všechny napadlo, že šlo o rozchod dvou milenců, a tak byl Verlaine obviněn i ze sodomie.
Ve vězení vzpomínal na Rimbauda, ale poté, co z něj vyšel, už jejich vztah neměl pokračování. Napsal mu několik listů, ale na ty Rimbaud odpovídal dopisy se sarkastickým nádechem. Dlouho se ale Verlaine nechával přáteli informovat o tom, co zrovna Rimbaud dělá a kde žije.

Tak tedy končí romance dvou francouzských básníků z druhé poloviny věku devatenáctého.
Verlaine zahoří touhou i po jiných mužích, ale takový vztah, jaký prožil s Rimbaudem, už nezažije.

Příště: Lucien Létinois
 


Komentáře

1 Plague Doctor | E-mail | Web | 23. srpna 2009 v 20:21 | Reagovat

mno konečně - můj oblíbený sviňák :) - jen by mě zajílo co to je ten,,Pokuz o vrašdu.,, :D

2 undead Lord | Web | 23. srpna 2009 v 21:20 | Reagovat

Ahoj vévodkyně. Náhodou. Artur Rimbaud působí jako jeden z ještě dobře upravených hochů dnešní doby. A to vyjadřuji z jistým úsměvem.

3 La Duchesse | 24. srpna 2009 v 9:56 | Reagovat

[1]: To mu nějaký chytrák napsal do listu s proviněním poté, co postřelil Rimbauda :-)

4 La Duchesse | 24. srpna 2009 v 9:59 | Reagovat

[2]: Lorde, jsi plný předsudků. Všichni takoví nejsou. Nechci se tě dotknout, ale mám dojem, že ses životem zklamal, a proto teď nejsi schopný uznat, že tady může být i někdo, kdo nejde jenom po penězích a kdo je fracek. Nevztahuju to teď na sebe (kdyby to tak působilo), ale myslím to globálně. Svět a lidé byli vždycky jistým způsobem zkažení, to se nezmění.
Takových spratků jako byl Rimbaud je  dnes dost a bylo jich hodně i v 19. století.

5 Rusalka | Web | 24. srpna 2009 v 15:27 | Reagovat

Moc pěkně zpracovaný článek. Chtěla jsem se zeptat, neboť nemám o jejich vztahu takový "přehled" jako ty, zda si myslíš, že Rimbaud Verlaina doopravdy miloval?

Chtěla bych Ti poděkovat za Tvoje komentáře u mě na blogu. S M. jste nejspíš jediní, kdo tam občas zalétne... :-) Děkuju

6 undead Lord | Web | 24. srpna 2009 v 18:29 | Reagovat

[4]: A ty jsi plná nedorozumění dle mého názoru. Já jsem se vyjádřil o Arturu Rimbaudovi ve smyslu že působí ještě dobře na to jak se mnozí kluci tedy hoši oblékají a jak celkově vypadají i v rámci svého vyjadřování a jejich oblíbených témat a to v současné době. Takže jsem neřekl že jsou všichni kluci takoví.

7 La Duchesse | 25. srpna 2009 v 9:24 | Reagovat

[6]: No dobře, chápu, jak to myslíš, ale podle mě se to nedá srovnávat.

8 Noční Můra | 25. srpna 2009 v 10:18 | Reagovat

Slečno La Duchesse, máš naprosto úžasný blog. Už jsem ti sem napsala pár komentářů pod nickem Mononoke, který již ale nepoužívám. Také jsem si založila blog, najdeš ho na http://nocni-mura.blog.cz a chci se zeptat, jestli nechceš ''spřátelit''. Byla bych velice poctěna.

9 Rusalka | Web | 25. srpna 2009 v 11:48 | Reagovat

La Duchesse, jistě, že si mě můžeš přidat do seznamu stránek, které navštěvuješ! Je to pro mě pocta :-)
Mohla bych si Tvůj blog též přidat do oblíbených stránek?

10 NáhodnýOkoloidúci | 4. října 2011 v 22:22 | Reagovat

Je to nepochybne veľmi zaujímavý príbeh! .... smiem sa spýtať odkiaľ si čerpala informácie?

11 Nebožka | 6. října 2011 v 16:17 | Reagovat

[10]: Pierre Petitfils - Verlaine a pak od Petitfilse s Matarassem Život Rimbaudův. A pak když jsem někde něco zajímavýho četla nebo slyšela, tak jsem to porovnávala a hledala:)

12 sju | Web | 21. září 2012 v 23:13 | Reagovat

Ahoj, tyjo, super článek, máš můj obdiv:)Ted jsme se dostali s kamarádem k diskuzi o nich dvou a já jsem se dozvěděla, že o nich nic podrobnějšího nevim, tak jsem začala googlovat a narazila jsem na Tvůj blog. Smekám:)

13 Nebožka | 22. září 2012 v 16:22 | Reagovat

[12]: Děkuju převelice, moc jsi mě teď potěšila!:)

14 Wlcky | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 15:53 | Reagovat

Tak až mě bude z této látky zkoušet o literaturu, nesmím jí začít vyprávět tohle :D
Jinak hezký článek :)

15 Nebožka | 21. dubna 2014 v 23:34 | Reagovat

[14]:Proč by ne? Třeba bys dosáhla plusových bodů za znalosti bokem :)

16 Wlcky | E-mail | Web | 22. dubna 2014 v 12:23 | Reagovat

[15]: xD ale nemyslím, že by chtěla abych to rozváděla do podrobností. Asi raději chce jejich díla a tak... zítra jsem z toho zkoušená, drž mi palce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.