Před nějakou dobou mi kdosi v komentářích navrhl, aby psala o knížkách, které jsem přečetla. A protože já jsem o tomhle už nějakou dobu přemýšlela, tak jsem se konečně rozhodla, že jdu na věc.
Prvním pánem na holení bude kniha, která mi otevřela oči, co se devatenáctého století týče.
ZTRACENÉ ILUSE
(Honoré de Balzac)
Příběh se odehrává na začátku 19. století v malém městě, kde šlechta odmítá uznat nižší vrstvy a hledí na ně dost svrchu.
Mladý básník Lucien Chardon, lékárníkův syn, se rozhodne prorazit. Jenomže chudý mladík se těžko dostane do Paříže sám a už vůbec se tam neuživí tak snadno, jak by si možná mohl myslet.
Dostat se do Paříže mu ale místní šlechtična, do které se zamiluje. Ta ho pak také přemluví, aby do hlavního města Francie odjel, protože v Houmeau nemá žádnou šanci. Tak se naivní Lucien ocitá v Paříži a brzy zjišťuje, že dva tisíce franků, s kterými počítal na rok, mu vystačí sotva na týden, bude - li chtít na přátele své šlechtické milenky zapůsobit tak, aby jim stál alespoň za pohled. Nic se mu nedaří. Prohlédne, že jeho "kráska" je ve skutečnosti docela obyčejná čtyřicátnice, která se jenom ve společnostio unylých venkovských šlechticů jevila jako líbezná víla, a stejně tak si "Nais" brzy uvědomí, že její Lucien je pouze venkovský balík, který ji v očích pařížské šlechty tak akorát shodí. Slíbila ale, že Luciena představí své příbuzné markýze d´Espard a dodrží to. Ta se nad nešťastným hochem nakonec slituje a vezme na milost alespoň trochu.
Příběh je založen na vyprávění o tom, jak všechno vypadá lépe než ve skutečnosti, že hřejivá krása šlechticů skrývá chladné srdce a že bez peněz a kontaktů se ani v devatenáctém století nedostanete dál než za brány domovského městečka. Vedlejší linií příběhu vzestupu a pádu krásného a naivního básníka Luciena, je příběh Lucienovy sestry a přítele Davida a boj o rodinné dědictví - tiskárnu.
Můj názor:
Kniha rozhodně není určená pro ty, kteří se nedokážou prokousat dvacetistránkovým líčením historie knihtisku a rodu Séchardů. Připravte se na rozvláčné líčení i sebemenší maličkosti, která je ale většinou důležitá pro uvedení do děje a pochopení souvislostí. Postavy mnohdy pronášejí sáhodlouhé monology, často se týkající otázky peněz a politiky.
Co mám na Balzakovi ráda, je to, že dokáže krásně vylíčit atmosféru toho, jak se daná postava cítí. Lucienův příběh tak budete prožívat se vším všudy a budete nadávat na prohnilou pařížskou šlechtu.
Zkrátka je to objemná kniha, která zcela jistě zaujme ty, kteří čtou rádi a často, ale troufám si říct, že pro nečtenáře to bude dost těžký oříšek.
Upozornění:
Všechno to, co jsem tu napsala, je můj osobní názor. Proto pak můžete příběh vnímat jinak než já.
Vypadá to zajímavě. Mě jen teď čeká povinná četba a pokud tuto knihu pak někde seženu, tak si ji nejspíše přečtu. Děkuju za tip :-)