Honoré de Balzac - Ztracené iluse

28. srpna 2009 v 16:35 | La Duchesse |  Literatura 19. století
Před nějakou dobou mi kdosi v komentářích navrhl, aby psala o knížkách, které jsem přečetla. A protože já jsem o tomhle už nějakou dobu přemýšlela, tak jsem se konečně rozhodla, že jdu na věc.
Prvním pánem na holení bude kniha, která mi otevřela oči, co se devatenáctého století týče.

ZTRACENÉ ILUSE
(Honoré de Balzac)

Příběh se odehrává na začátku 19. století v malém městě, kde šlechta odmítá uznat nižší vrstvy a hledí na ně dost svrchu.
Mladý básník Lucien Chardon, lékárníkův syn, se rozhodne prorazit. Jenomže chudý mladík se těžko dostane do Paříže sám a už vůbec se tam neuživí tak snadno, jak by si možná mohl myslet.
Dostat se do Paříže mu ale místní šlechtična, do které se zamiluje. Ta ho pak také přemluví, aby do hlavního města Francie odjel, protože v Houmeau nemá žádnou šanci. Tak se naivní Lucien ocitá v Paříži a brzy zjišťuje, že dva tisíce franků, s kterými počítal na rok, mu vystačí sotva na týden, bude - li chtít na přátele své šlechtické milenky zapůsobit tak, aby jim stál alespoň za pohled. Nic se mu nedaří. Prohlédne, že jeho "kráska" je ve skutečnosti docela obyčejná čtyřicátnice, která se jenom ve společnostio unylých venkovských šlechticů jevila jako líbezná víla, a stejně tak si "Nais" brzy uvědomí, že její Lucien je pouze venkovský balík, který ji v očích pařížské šlechty tak akorát shodí. Slíbila ale, že Luciena představí své příbuzné markýze d´Espard a dodrží to. Ta se nad nešťastným hochem nakonec slituje a vezme na milost alespoň trochu.

Příběh je založen na vyprávění o tom, jak všechno vypadá lépe než ve skutečnosti, že hřejivá krása šlechticů skrývá chladné srdce a že bez peněz a kontaktů se ani v devatenáctém století nedostanete dál než za brány domovského městečka. Vedlejší linií příběhu vzestupu a pádu krásného a naivního básníka Luciena, je příběh Lucienovy sestry a přítele Davida a boj o rodinné dědictví - tiskárnu.

Můj názor:
Kniha rozhodně není určená pro ty, kteří se nedokážou prokousat dvacetistránkovým líčením historie knihtisku a rodu Séchardů. Připravte se na rozvláčné líčení i sebemenší maličkosti, která je ale většinou důležitá pro uvedení do děje a pochopení souvislostí. Postavy mnohdy pronášejí sáhodlouhé monology, často se týkající otázky peněz a politiky.
Co mám na Balzakovi ráda, je to, že dokáže krásně vylíčit atmosféru toho, jak se daná postava cítí. Lucienův příběh tak budete prožívat se vším všudy a budete nadávat na prohnilou pařížskou šlechtu.
Zkrátka je to objemná kniha, která zcela jistě zaujme ty, kteří čtou rádi a často, ale troufám si říct, že pro nečtenáře to bude dost těžký oříšek.

Upozornění:
Všechno to, co jsem tu napsala, je můj osobní názor. Proto pak můžete příběh vnímat jinak než já.
 


Komentáře

1 Rusalka | Web | 28. srpna 2009 v 17:00 | Reagovat

Vypadá to zajímavě. Mě jen teď čeká povinná četba a pokud tuto knihu pak někde seženu, tak si ji nejspíše přečtu. Děkuju za tip :-)

2 Cut Wrists | Web | 29. srpna 2009 v 9:51 | Reagovat

čtu ráda a často a knih mám tolik, že už je nemám kam dávat! tohle mi přijde jako zajímavej kousek, kterej by podle mě stálo za to přečíst si. takže se po něm určitě poohlédnu! =)

3 Lukas | Web | 29. srpna 2009 v 13:50 | Reagovat

Zdravím Anežko. Tak jest, šlechta a tedy aristokracie byla mnohdy skutečně spíše falešná a prohnilá. No vlastně podobně jako dnešní lidé současnosti a to nemusí býti ani aristokraté. Víš já jsem ve svém životě také udělal hodně blbostí ale dokážu uznat své chyby když cítím že někdo ke mně přistupuje s citlivostí a taktností a navíc mne dopředu neodsuzuje na věky věků. Jde tedy i u dnešních lidí o úhel pohledu a jak se na konkrétního člověka kdo dívá a také nepochybně o schopnost odpouštění a tolerance. Ale je jasné že když někdo opakovaně dělá skutečně velké špatné věci a navíc se tím chlubí tak tam skutečně omluvu nelze nacházet. Dokonce mne zklamaly tehdejší dámy v devatenáctém století které se opět podobně jako v současnosti nechávají ovlivnit nekalostmi a sexuálním chtíčem v rámci nevěry a to opakovaně a ani necítí politování nad svými činy. Já osobně bych na jejich místě se alespoň snažil dělat co nejméně chyb ve svém životě a cítil bych se politování hodný. Jako dáma bych tam však vynikla mnohem lépe i když bych opět pro mnohé v té společnosti byla takovou naivní a takzvaně lidově řečeno zpátky. Ale jako dáma bych měla větší šance nalézt pravou Lásku kterou tak dlouho a marně i v současnosti hledám.

4 La Duchesse | 29. srpna 2009 v 13:57 | Reagovat

[3]: Lukasi, to se mýlíš. Mnohem větší šanci nalézt lásku máš teď. Tehdy (kdybys byl ta žena) by tě provdali za někoho, koho bys třeba ani nechtěl a nikdo by se s tebou nebavil. Tehdy nikoho nezajímalo, co si myslíš doopravdy.

5 Lukas | Web | 29. srpna 2009 v 14:27 | Reagovat

[4]: Já jsem to nemyslel jako že bych přesně musel žít v tom devatenáctém století ale že kdybych tam žil jako dáma s tou svobodou tak jako v současnosti tak bych se choval mnohem lépe než mnohdy ty tehdejší dámy. Já vím jak to myslíš a že to myslíš dobře ale jen jsem to porovnával jak bych se v té době zachovával jako dáma já. I kdyby mě provdali za někoho koho bych nemilovala. Já to chápu jak to myslíš. Ale já jsem tím také chtěl zdůraznit to jak se mi nelíbí mnohé chování které je mnohdy otevřeně špatné. A s tím jsem také osvětlil to že jako dáma bych měla i lepší myšlenky ve svém životě a spousty věcí by se pohnulo celkově k lepšímu. Však i celková má komunikace s lidma o čemž jsem přesvědčen už teď. Spousty problémů jsou totiž způsobených tím že jsem uvnitř žena.

6 Lokusta | E-mail | Web | 8. září 2013 v 9:13 | Reagovat

Balzac je pre mňa pán spisovateľ. Zbožňujem jeho texty, čo veta, to premyslený krok. Dokáže popísať veci spôsobom, ktorý dokonalo sedí na román, vôbec neviem o to nikom, kto by ho z môjho pohľadu prekonal, hoci aj Stendhal má čo ponúknuť. Čo sa týka tohto konkrétneho diela, tak Luciena zbožňujem. Je to taký trpák. :D A tiež som sa zadúšala šťastím, keď som tam videla postavy z Otca Goriota a nie len z neho. Čítala si aj "pokračovanie" Šťastie a bieda kurtizán?

7 Nebožka | 16. září 2013 v 22:25 | Reagovat

[6]: Čítala! Mým snem je přečíst si celou Lidskou komedii, mám na Balzaka stejný náhled jako ty. Teď zrovna čtu Venkovany, to je plný balzakovské společenské pitvy. Za chvíli to budu mít dočteno, tak se o tom asi rozepíšu.
Taky Modesta Mignonová mě nadchla, Farář z Toursu...
Vůbec celý jeho dílo je fascinující, to, kolik toho dokázal pojmout (a zároveň se to skládá do snad všeříkajícího obrazu), jaký přehled měl.
Těší mě, že ještě další lidi k němu chovají takovou lásku!

8 Lokusta | E-mail | Web | 18. září 2013 v 7:19 | Reagovat

[7]:Aj ja ju mám v pláne celú prečítať. :D Len je veľký problém zohnať všetky tie knihy. V kníhkupectvách samozrejme nula bodov a dokonca aj vo väčších knižniciach sa diela od neho iba opakujú, tak hľadám po rôznych antikvariátoch a knižniciach, ktoré patria menším mestám, to je paradoxne väčšia šanca naraziť na niečo, čo som ešte nečítala.

9 Nebožka | 22. září 2013 v 0:12 | Reagovat

[8]: Balzaka mě nikdy nenapadlo hledat v klasickým knhkupectví,taky chodím do antikvariátů - celkově mám ráda antikvární úlovky, protože často krásně voní. To dneska snad ani nikdo nevydává. Což je převeliká škoda.

10 Nebožka | 22. září 2013 v 0:13 | Reagovat

Toho Balzaka, že nikdo nevydává, to jsem měla na mysli.

11 Ančí | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 0:29 | Reagovat

Literatura je jedna z věcí, která mě drží při životě! Úžasná Balzacova kniha je Lilie v údolí. Fakt přečtěte!

12 Nebožka | 13. prosince 2013 v 18:28 | Reagovat

Mám ji už, žel stále nepřečtenou. Tak snad brzy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.