Srpen 2009

Jak Arthur Rimbaud vypadal

31. srpna 2009 v 18:21 | La Duchesse |  Arthur Rimbaud
↑ Fotografie, kterou už znáte. Vpravo je Arthur, vlevo jeho bratr Frédéric.

↑ Rok 1872

O životě Arthura Rimbauda

29. srpna 2009 v 13:55 | La Duchesse |  Arthur Rimbaud
Jean - Nicolas Arthur Rimbaud se narodil 20. října 1854 v Charleville Vitalii Cuif a Frédéricu Rimbaudovi - kapitánu dělostřelectva. Matka byla docela panovačná žena - Rimbaud o ní napsal: "neoblomnější než třiasedmdesát správních úředníků s olověnými přilbami". Rimbaud měl o rok staršího bratra Frédéricam sestru Vitalii (1858) a Isabelle (1860).
V roce 1861 byl Arthur zapsán do Rossatova ústavu, což byla škola, kam chodily "lepší děti". Paní Rimbaud v té době byla už bez manžela, a tak aby zachránila pověst rodiny, šířila o sobě zvěst, že je vdova. O čtyři roky později vstupuje s bratrem Frédéricem do charlevillské koleje. Matka nebyla spokojená s náboženskou výchovou v Rossatově ústavu.

V roce 1866 jde malý Arthur k prvnímu svatému přijímání (viz obrázek - Arthur je ten, co sedí). Dobové svědectví říká, že Arthur "byl čisťoučký, dost vytáhlý, napomádovaný, s rovnou pěšinkou, v naleštěných botkách, s dokonalým uzlem na kravatě pod naškrobeným širokým límcem, ohrnutým na ramenou." Další svědectví nám popisuje, jak vypadaly výpravy rodiny Rimbaudovy do kostela: "Vepředu dvě holčičky, Vitalie a Isabelle, držící se za ruku, v druhé řadě chlapci, rovněž držící se za ruku; paní Rimbaud uzavírala pochod v předepsané vzdálenosti."

Když je Arthurovi čtrnáct, posílá tajně císařskému princi latinskou ódu při příležitosti jeho prvního svatého přijímání. Ironií osudu je, že právě tohohle prince později zesměšní v básni Dítě, které sbíralo koule. O rok později je uveřejně jeho první text - školní úloha - rozbor Horatia.


Honoré de Balzac - Ztracené iluse

28. srpna 2009 v 16:35 | La Duchesse |  Literatura 19. století
Před nějakou dobou mi kdosi v komentářích navrhl, aby psala o knížkách, které jsem přečetla. A protože já jsem o tomhle už nějakou dobu přemýšlela, tak jsem se konečně rozhodla, že jdu na věc.
Prvním pánem na holení bude kniha, která mi otevřela oči, co se devatenáctého století týče.

ZTRACENÉ ILUSE
(Honoré de Balzac)

Příběh se odehrává na začátku 19. století v malém městě, kde šlechta odmítá uznat nižší vrstvy a hledí na ně dost svrchu.
Mladý básník Lucien Chardon, lékárníkův syn, se rozhodne prorazit. Jenomže chudý mladík se těžko dostane do Paříže sám a už vůbec se tam neuživí tak snadno, jak by si možná mohl myslet.
Dostat se do Paříže mu ale místní šlechtična, do které se zamiluje. Ta ho pak také přemluví, aby do hlavního města Francie odjel, protože v Houmeau nemá žádnou šanci. Tak se naivní Lucien ocitá v Paříži a brzy zjišťuje, že dva tisíce franků, s kterými počítal na rok, mu vystačí sotva na týden, bude - li chtít na přátele své šlechtické milenky zapůsobit tak, aby jim stál alespoň za pohled. Nic se mu nedaří. Prohlédne, že jeho "kráska" je ve skutečnosti docela obyčejná čtyřicátnice, která se jenom ve společnostio unylých venkovských šlechticů jevila jako líbezná víla, a stejně tak si "Nais" brzy uvědomí, že její Lucien je pouze venkovský balík, který ji v očích pařížské šlechty tak akorát shodí. Slíbila ale, že Luciena představí své příbuzné markýze d´Espard a dodrží to. Ta se nad nešťastným hochem nakonec slituje a vezme na milost alespoň trochu.

TEST: Kolik toho víte o Verlainovi?

28. srpna 2009 v 12:53 | La Duchesse |  Paul Verlaine
La Duchesse pro zájemce opět vymyslela vědomostní test, ve kterém si můžete ověřit, kolik toho o svém oblíbeném básníkovi víte. Myslím, že zas tak těžký není, ale otázka je, jestli se můžu považovat za objektivní.


Proč ráda chodím na hřbitov

26. srpna 2009 v 13:26 | La Duchesse
Pokud jste byli na mém profilu na Lidé.cz, tak jste si nepochybně všimli, že se tam zmiňuju o tom, že ráda chodím na hřbitov. A já bych to teď chtěla ujasnit - proč zrovna tam?

Není to proto, že bych chtěla se chtěla vytahovat, jak jsem úžasně morbidní a dááárk a true gothic, protože ti samozřejmě chodí jenom na hřbitov, že? :-)
O tohle mi vůbec nejde a ani nikdy nešlo. Beru to jako místo, kde se můžu potkat ve vzpomínce s lidmi, kteří už tady nejsou. A když jsem neznala, tak aspoň přemýšlím, jak se jim asi žilo, jestli byli spokojení. . . Je to místo, kde je ticho (při troše vůle) a klid.
Občas si tam zajdu na procházku, když potřebuju být sama nebo nemám co dělat a zapálím svíčku svým drahým zesnulým. A pak si s nimi povídám. Lépe řečeno, říkám jim, jak se mám, co mě trápí a co mě těší. Nevadí mi, že mi neodpoví, ale vím, že jsou tam někde blízko. . .

Ale musím se přiznat, že nemám ráda, když se někdo fotí na hřbitově. Nikomu to neberu, ale já to beru jako znesvěcení. Lidé by tam měli chodit za svými příbuznými, ne si tam vytvářet nějaký fotky. Je to každýho věc, já si ráda vyfotím náhrobek, který mě zauujmě někde na cestách, ale sama se tam nezpodobním. Doma jsou tam mrtví, ne já. . .
Znovu opakuju, že neodsuzuju nikoho, kdo to dělá, je to čistě jeho věc.

Tak to je ten důvod, proč ráda chodím na hřbitov. Tak hezká atmosféra je málokde. Někdo má rád parky a já mám ráda zahradu uren. A co má být?! :-)

Uctěme památku Sophie Lancaster

26. srpna 2009 v 12:22 | La Duchesse
Včera uplynulo smutné výročí. Přesně před rokem podlehla dvacetiletá Sophie Lancaster vážným zraněním, která jí způsobili dva útočníci. Motivem činu bylo pouze to, že Sophie patřila ke gothikům.
Ti dva se na ni a jejího přítele vrhli a nebohou Sophii ubili. Mladík to přežil, ale trauma mu už nikdo neodpáře.

Chtěla bych vás vyzvat, abyste na Sophii a Roberta vzpomněli a třeba jim i zapálili svíčku.
Sophie byla jedna z nás.

Snad se máš líp tam, na druhé straně, Sophie. . .I když jsem tě neznala a nemluvila stebou, vzpomínám na tebe.

Blogy

25. srpna 2009 v 12:58 | La Duchesse
Všechny blogy jsou zajímavé a každý má něco do sebe. Snažila jsem se vystihnout jejich atmosféru, ale tu poznáte nejlépe sami, když se tam uchýlíte.


Blog netopýří slečny Meduzy aneb všechno, co potřebujete vědět o životě goths.

I used to be schizophrenic, but we´re okay now...
Myslím, že to mluví za vše, ale vřele doporučuju navštívit tenhle milý blog!

Čartkovova není zbytečný člověk(!)

Černá káva se sladkým akcentem, jemným tělem a nesmlouvavým after tastem.
Oh, Sugar!

Fajrs - blog mladíka pokrývající všemožnou tematiku od IT až po zombies.

Charlie Werewolf se nachází někde mezi snem a realitou, občas se zamotá a píše o tom.

Potemnělý blog o všem možné, od útržků ze života Chloina přes hudbu, gothiku, zajímavou fotografickou tvorbu až po psychologii.

Aneb útržky ze života jednoho mladého džentlemena.

Boudoir slečny K. je jedním z nejkreativnějších míst internetu, to vám na místě odpřisáhnu.
Vstupte do světa fantazie a krajek!

aneb říše divů a čar Kaninchenherz.

Další ze zajímavých velmi osobních webů, kde můžete sledovat osudy a myšlenky milé slečny Lilien. Momentálně ale píše spíš tady.

O životě slečny, která studuje veterinu, poslouchá metal a na svém blogu také píše o tom, jaké to je přecházet na veganství.

Něco mezi čtenářským deníkem a osobním deníkem.

Nádherný blog jedné elfí slečny, kde najdete její básně, příběh na pokračování, názory... A tím to rozhodně nekončí!


The Hot Rats je blog určen všem, kdo se zajímají o aktuální kulturní dění, rádi čtou a nespokojí se jen tak s ledasčím. Autorka recenzuje knihy a přispívá na další weby zaměřené na literaturu.

Sybrakosův blog - blog jednoho obdivovatele post apo a zombie tematiky.

Názory, hudba, filmy, fotografie... Zkrátka všechno, nač si vzpomenete. Všestranný osobní blog.

Všichni Verlainovi muži I. - Arthur Rimbaud

23. srpna 2009 v 16:49 | La Duchesse |  Paul Verlaine
Slíbila jsem, že napíšu článek o vztahu dvou zvláštních básníků - Verlaina a Rimbauda. Ale vzhledem k tomu, že Verlaine nemiloval pouze Rimbauda, věnuju pozornost i studentovi Létinoisovi a malíři Cazalsovi, ke kterým taky vzplanul něžným citem.
Protože je to téma dost komplikované, zpracuju ho formou otázek a odpovědí. Budete - li mít robněž nějaký dotaz, neváhejte se zeptat a já vám, pokud to bude v mé moci, odpovím.

Kdy se Verlaine poprvé s Rimbaudem setkal?
Všechno způsobil jeden dopis z Charleville, kde byl k lístku od otce Bretagne přiložen i dopis mladého Rimbauda.
List to byl dlouhý, plný rpzhořčeného bědování nad charlevillským životem.
Rimbaud píše, že jej nikdo nechápe, on cítí, že je básník, ale k tomu se potřebuje dostat do Paříže.
Požaduje rychlou pomoc, slibuje, že s ním nebudou potíže (což je zajímavá ironie osudu) a ke konci přikládá několik básní - Vyjevenci, Popravené srdce, Celníci, Sedění, Dřepění.
Verlaine je mladým "géniem" uchvácen, ale přesto neodpoví hned. Chce si zachovat odpstup a pohovořit si o tom s přáteli.Básníka by chtěl přijnout, ale nemá kam a chybí mu i prostředky. Neuplyne ani týden a Verlain
e má v rukou další dopis, ještě naléhavější - matka se rozhodla, že jej dá do internátu! Přikládá Mé malé milenky, Pařížská orgie a První přijímání.
Verlainovi přátelé neví, co si mají myslet o tom charlevillském mladíčkovi. Jedni tvrdí, že je to nový Baudelaire, další říkají, že jim nahání strach.
Bylo rozhodnuto - Paul na básníkův příjezd připravil Mathilde, Rimbaudovi odpověděl.
Kolem 15. září 1871 se vydali verlaine a jeho přítel Charles Cros Rimbaudovi naproti na nádraží. Nikoho takového tam ale neviděli a tak si šli spravit náladu alkohlem. Když se vrátili do Nicoletovy ulice, k jejich překvapení tam seděl neupravený chlapec (bez jediného zavazadla!) s rozpačitou manželkou a tchýní.


Depressive Disorder

20. srpna 2009 v 12:25 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Tak, je načase podpořit i nějakou tu českou bandu a prvním pánem na holení jsou Depressive Disorder.
Tihle elektro mágové z Brna zažehnali všchno zlé, co jim stálo v cestě a prý si je na přelomu roku budeme moct užít na živo. A to já si vážně ujít nenechám. Tedy, dokud do té doby neumřu, vždyť to znáte ;-)

Mimochodem, možná je znáte i poslední Gothic Party v Brně. . .


↑ Slave

Nebožka se prostě musí pochlubit...

20. srpna 2009 v 11:42 | La Duchesse |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
... přestože má i jiné zájmy než obtěžování vás fotografiemi, ale tyhle zvlášť se tak povedly, že to prostě nemůžu nechat jen tak.
Zároveň tím dělám reklamu úžasné slečně Necranii, která to všechno spáchala, takže pokud se vám fotky líbí, tak chvalte především ji.


Další odkazy na Necranii:



Pokud vás na DeaviantArtu nebo kdekoliv jinde nějaká fotka uchvátí natolik, že ji budete chtít zhmotněnou, tak je příležitost zde.

Miguel ad the living dead

14. srpna 2009 v 12:08 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Úžasná kapela. . . Na kterou si musíte udělat názor sami, já vám ten svůj nutit nemůžu.
Tak co na ně říkáte?


↑ Skvělá Batcave

Ostatní písničky, co jsem tak našla na youtube, jsou nekvalitní záznamy živých koncertů (anebo jsem nehledala dobře), takže máte - li chuť, tak si poslouchněte i jejich Myspace.

Paul Verlaine a rodiče

14. srpna 2009 v 12:00 | La Duchesse |  Paul Verlaine
Otec Nicolas August Verlaine

Matka Eliza Dehée

Nebožka se nudila...

13. srpna 2009 v 18:18 | La Duchesse
Ano, už zase. Takže ji nenapadlo nic lepšího, než vyplňovat pubertální řetězák.

Jak se jmenuješ? Je suis la duchesse Morticia de la Cercueil (pro neFrancouze: jsem vévodkyně Morticia de la Rakev)
Máš sourozence? Ano, mladší metalistické zvířátko
Na jaký typ školy chodíš? Na gymnázium
Hraješ na nějaký nástroj? Ne. Ale jestli se počítá lidská nervová spoustava, tak ano.

Favourite:
Nejoblíbenější zpěvák/zpěvačka - Stich
Nejoblíbenější herec/herečka - Javier Bardem
Nejoblíbenější skupina - All Gone Dead a Blutengel. A Hocico. A Tragic Black, Goethes Erben... To bylo jednotné číslo, že?
Nejoblíbenější celebrita - Celebrity neuznávám.
Nejoblíbenější song - The Holy City Of Karbala (AGD)
Nejoblíbenější pohádka - Vřeštící lebka (sice to není moc pohádka, ale...)


Jak Paul potkal Mathildu

7. srpna 2009 v 12:11 | La Duchesse |  Paul Verlaine
Poprvé se Sophie - Marie - Mathilde Mauté de Fleurville a Paul - Marie Verlaine setkali v roce 1868 při komediálním představení Le banquiste, kde Paul vystupoval v jedné z rolí. Tehdy bylo Mathildě 15 a Paulovi 24 let.
Osudové bylo setkání v roce 1869 u Verlainova přítele a nevlastního Mathildina bratra Charlese de Sivry. Charles nabídl Mathildě, že ji představí autorovi Saturnských básní a Galantních slavností, které ji tak uchvátily. Po chvíli zmatku jí byl Paul připomenut. Mathilde byla okouzlena ani ne tak zjevem, jako tím, že je Verlaine básník. Měla ráda umění a Paulovy básně se jí velmi líbily, což mu také řela. Paul byl následkem toho v mírných rozpacích, ale zamiloval se do Mathildy na první pohled.
Nazítří jí poslal výtisk Saturnských básní s věnováním: Slečně Mathildě Mauté de Fleurville její navždy horlivý a oddaný přítel - Paul Verlaine.
Paul se zamiloval, myslel na Mathildu, kudy chodil a "zelená víla" na nějakou dobu ustoupila do pozadí. Netrvalo dlouho a Verlaine v dopise požádal přítele de Sivryho o Mathildinu ruku. Rodiče se netvářili nijai nadšeně, ale ani neodmítali - pokud k něčemu dojde, tak až s odkladem. Mathildě bylo tehdy teprve šestnáct.
Na podzim spolu Paul, Mathilde a Charles na koncerty a do divadla.
23. a 24. července 1870 byla podepsána svatební smlouva.
Verlainův vklad sestával z dědickách práv po tetě Louise Grandjean (6 950 franků) a matčina daru 20 000 franků. Mathilde přinesla do manželství 4 206 franků, nábytek (5 754 franků), šperky a 3% padesátifrankovou rentu.
Svatba se ale nekonala hned. Zakrátko po ohláškách onemocněla Mathilde neštovicemi, Paul ji pravidelně navštěvoval, ale přitom se držel v uctivé vzdálenosti. Mathilde se zotavila rychle,a le záhy dostala neštovice i paní Mauté a tak byla svatba odložena podruhé. Posléze vypukla prusko - francouzská válka a nebylo jisté, zda nebude Paul traké naverbován - ženatých mužů se to ale naštěstí netýkalo. . .
Svatba se konala 11. srpna 1870. Po svatební histině se novomanželé uchýlili k sobě domů, aby vykonali svoji manželskou povinnost. Mluví - li Verlaine pravdu, tak až do té doby Mathilde věřila, že se děti plodí polibkem. Paul své drahé všechno vysvětlil a svatební pak proběhla bez dalších obtíží.

Krize vztahu a Rimbaudův vpád do Verlainova života v některém z příštích článků.