Verlainovo dětství a mládí

28. července 2009 v 16:24 | La Duchesse |  Paul Verlaine
Paul se narodil 30. března 1844 v devět hodin večer po třináctiletém manželství Nicolase - Augusta Verlaina a Elizy Julie Josephy Verlaine, rozené Dehée. Verlainova matka děkovala Bohu za to, že se konečně dočkala dítěte a tato vděčnost se projevila tak, že chlapce pojemnovala Paul - Marie (Marie na oslavu Matky boží) a zasvětila chlapce do sedmi let modré barvě.
18. dubna téhož roku byl pokřtěn, za kmotra mu šel prastrýc
Grandjean a jeho manželka Luise Grandjean, rozená Verlaine - strýc i teta se však při obřadu nechali zastoupit. Naproti tomu ale oba cítili jakousi zodpovědnost za nábpženskou výáchovu svého synovce. . .

Když rodiče potřebovali odejít z domu na nějaké soirée nebo jinou a
kci, dali Paula na hlídání dvěma starým pannám,
které u nich v domě vedly hračkářství. V důsledku toho si Paul představoval ráj jako hračkářství. K tomuto období se váže i jedna příhoda: Jednoho zimního večera slyšel Paul vroucí vodu bublat v va pocítil neodolatelné touhu ponořit do ní ruku.
Je nasnadě, že příjemné to asi nebylo. . .
V únoru 1848 byl Verlainův otec povolán do Montpellieru, protože zde vypukly nepokoje - to se právě rodila republika. Až později bylo Paulovi řečeno, že to, co viděl, to byl zrod rancouz
ské republiky.

V červnu 1848 se v Metách, kde Verlainovi přebývali, vypukla cholera, takže odjeli na nějaký čas k tetě Luise (strýc už byl mrtev) do Paliseulu. Velmi záhy byli všichni pobouřeni, jak Paul mává s rodiči. Jakmile mu nebylo vyhověno, začal strašně vyvádět, takže si vymohl to, o co mu šlo. Zvykl si, že smí provádět všechno, co ho napadne. Příbuzenstvo mělo strach, že už se to nespraví, polud s tím Eliza a Nicolas nezačnou něco dělat.
Pro ilustraci dobře poslouží jeden příklad:
Jednoho dne se rodiče rozhodli, že pojedou na výlet do jeskyní a Pulanechají, ať si hraje s ostatními dětmi. Jejich dítko ale dostalo strašný záchvat vzteku, takže jelo do jeskyní nakonec také.
Jindy zase dospělí popíjeli po jídle kávu. Chalpec mezitím zmizel. Našli ho v zahradě - stříhal tatínkův cylindr na proužky. Ukazoval je a vykřikoval:
"Tohle jsou mrkvičky, tohle pórky a tohle jsou fazole."
Pak zamával rozstříhaným cylidnrem a zvolal:
"A tohle je hrnec z Invalidovny!" (U stolu se totiž mluvilo o stravě v Invalidovně)
Raději se smáli, než aby až zase slyšeli Paulův řev.
Na podzim roku 1849 se Verlainovi vrátili zpátky do Met. Tam si Paul našel kamarádku - panovačnou pihovatou, asi osmiletou, zrzavou holčičku Mathilde. Pusinkovali se na tváře, hádali se, vzápětí usmiřovali, šeptali si do ouška tajemství. Kolemjdoucí lidi tím vydatně bavili.

Rok 1851: Verlainovi se stěhují do Paříže. Usadili se ve čtvrti Batignolles, která tehdy ještě nebyla za hradbami Paříže. Zabydleli se v ulici sv. Ludvíka (dnes Nolletova) číslo 10. Paul byl Paříží zklamán, vůbec se mu nelíbila, scházela mu venkovská zeleň. Mínění mu trochu spravila vyjížďka drožkou. Přesto si ale Paříž nikdy nezamiloval.
Psát, číst a počítat se Paul naučil ve škole v Helenině ulici, k
am docházel každé ráno s velkou taškou v podpaží. S úkoly a učením mu pomáhala nevklastní Elisa (sestřenice a platonická láska, které se Verlainovi ujali, když Elise zemřeli rodiče) a maminka.
V devíti přestoupil do internátní školy k Landrymu. Hned první večer se vrátil s pláčem domů, kde sice dostal druhu večeři, ale musel slíbit, že se do školy vrátí.
Byl zapsán do přípravného oddělení, kde studoval dva ro
ky, než mohl postoupit dál. Zprvu byl dobrý student, ale čím byl starší, tím víc ho vábila poezie (inspirací mu mimo jiné Baudelaire), a tak se na studium zas tak nesoustředil - k nelibosti otce. Náboženství už ho nechává klidným; má jinou modlu - Květy zla (dlouho si myslel, že jsou to Květy májové - Les fleurs de mai, později zjisti,l že je to Les fleurs du mal).
V šestnácti se seznámil s Edmondem Lepelletierem - chlapcem se stejnou vášní pro literaturu jako on. Od té doby byli přátelé. Právě Lepelletier jako první sepsal první ucelený Verlainův životopis, měl ale tendence tam líčit i svoje dětství.
V řijnu 1861 nastoupil Paul do poslední třídy. Lajdačil, otec nebyl spokojený. Nakonec ale Paul maturitu k radosti rodičů zvládl.
 


Komentáře

1 Lukáš | 28. července 2009 v 18:20 | Reagovat

Zdravím vévodkyně. Také bych si velice rád představoval ráj jako hračkářství. Nepochybně by to byla velice nádherná idea. Vskutku.

2 Lukáš | 28. července 2009 v 20:00 | Reagovat

Kéž by se vrátily staré časy k nám všem jako lidstvu. Rád bych žil v dávné minulosti. Ale teď jsme všichni v háji ! Proč? Rok 2012 naštěstí ohlašuje možnost zániku této civilizace. Je to možné. A to budeme už vskutku všichni v háji ! Není otázkou to jestli to přijde v roce 2012, ale jestli to má přijít a tedy jinými slovy jestli by to bylo takto lepší. Jaký pohled na to máte Vy vévodkyně?

3 La Duchesse | 28. července 2009 v 20:16 | Reagovat

Jaký jest můj názor, lorde?
Nevěřím na zánik světa v roce 2012. nechci věřit.

4 Lukáš | 28. července 2009 v 20:23 | Reagovat

pro "La Duchesse": Nejedná se o víru v katastrofu v rámci roku 2012, nýbrž o to, jestli by to bylo dobré kdyby k takové události předpovídané skutečně došlo.

5 La Duchesse | 28. července 2009 v 20:30 | Reagovat

Svět se jednou zničí sám, ale myslím, že to bude trvat dýl.

6 Lukáš | 28. července 2009 v 20:35 | Reagovat

pro La Duchesse: Děkuji za milou odpověď drahá vévodkyně. Myslím to pouze dobře. Jsem potěšen.

7 La Duchesse | 29. července 2009 v 9:17 | Reagovat

Nemáš zač :-)

8 Lukáš | Web | 29. července 2009 v 20:20 | Reagovat

pro La Duchesse: Jestli jsem to správně pochopil tak jsou to tvé vlastní upravené texty. Upravené texty inspirované jinými zdroji. V každém případě tedy musím pochválit takové dílo a vyjádřit, že máš pěkný styl sestavení takového textu.

9 La Duchesse | 30. července 2009 v 10:10 | Reagovat

Dělám si výpisky a přepisuju si to do svýho textu.

10 PlagueDoctor | E-mail | Web | 30. července 2009 v 11:39 | Reagovat

dlouho jsem Vás nečetl a Vy mě mezitím mile potěšíte články o Verlainovi :) - inu , přiznám se ,že o jeho dětství jsem nevědel dosud téměř nic - daleko více mě zajímá období jeho vztahu v Rimbaudovi (film Úplné zatmění jistě znáte) - jinak co se básní těchto 2 pánů týče,mám radši jeho již zníměného ,,přítele,, , i když možná je to proto,že od Paula jsem toho tolik nečetl ...  

11 PlagueDoctor | E-mail | Web | 30. července 2009 v 11:41 | Reagovat

*k Rimbaudovi - překlep

12 La Duchesse | 30. července 2009 v 20:55 | Reagovat

[10]: Článek o vztahu Rimbauda a Verlaina tady taky bude :-)

13 Plague Doctor | E-mail | Web | 31. července 2009 v 10:00 | Reagovat

výborně - těším se na něj :) - neopoměňte ,prosím,Arthurovy ,,zvláštnosti,, :D

14 Misa | Web | 31. července 2009 v 11:44 | Reagovat

a ja se na nej uz tez tesim... Verlain a Rimbaud... mistri basnici...:P

15 Dying Lukas | 31. července 2009 v 12:38 | Reagovat

Minulost je vskutku zajímavá. Kéž by se vrátila do našich síní. Odpověď v rámci starých časů je jednoduchá: and there will be no comfort for me, no comfort to ease the pain. Here I will dwell, bound to my grief. There is nothig for me here, only death.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.