Červenec 2009

Jak se vám líbí Marie Nikolajevna v záhlaví?

31. července 2009 v 15:55 | La Duchesse
Tak jsem si řekla, že když už je to rok, co jsem přivedla na svět tento blog, vyměním hraběnku de Polignac za majestátnou vévodkyni Marii Nikolajevnu. Líbí se mi její pohled, takhle zkoumavě bude pohlížet na každého návštěvníka. . . Mě se líbí moc, ale záleží mi i na vašem názoru :-)

Svět slepého dítěte

31. července 2009 v 15:28 | La Duchesse
Další z mých výtvorů. Už si ani nepamatuju, při jaké příležitosti to vlastně vzniklo.

Ptali se lidé slepého dítěte,
zda - li není pro něj zlem
žít jen v neustálé temnotě
a žádné barvy nespatřit?

A dítěti na líci objevil se úsměv:
Vidím svět krásnější a jasnější
Plný čarokrásných barev

V mém světě nenajdete utrpení
Marně byste děsu, bídy hledali
Žádného zla totiž není
V mém krásném slepém světě

Verlainovo dětství a mládí

28. července 2009 v 16:24 | La Duchesse |  Paul Verlaine
Paul se narodil 30. března 1844 v devět hodin večer po třináctiletém manželství Nicolase - Augusta Verlaina a Elizy Julie Josephy Verlaine, rozené Dehée. Verlainova matka děkovala Bohu za to, že se konečně dočkala dítěte a tato vděčnost se projevila tak, že chlapce pojemnovala Paul - Marie (Marie na oslavu Matky boží) a zasvětila chlapce do sedmi let modré barvě.
18. dubna téhož roku byl pokřtěn, za kmotra mu šel prastrýc
Grandjean a jeho manželka Luise Grandjean, rozená Verlaine - strýc i teta se však při obřadu nechali zastoupit. Naproti tomu ale oba cítili jakousi zodpovědnost za nábpženskou výáchovu svého synovce. . .

Když rodiče potřebovali odejít z domu na nějaké soirée nebo jinou a
kci, dali Paula na hlídání dvěma starým pannám,
které u nich v domě vedly hračkářství. V důsledku toho si Paul představoval ráj jako hračkářství. K tomuto období se váže i jedna příhoda: Jednoho zimního večera slyšel Paul vroucí vodu bublat v va pocítil neodolatelné touhu ponořit do ní ruku.
Je nasnadě, že příjemné to asi nebylo. . .
V únoru 1848 byl Verlainův otec povolán do Montpellieru, protože zde vypukly nepokoje - to se právě rodila republika. Až později bylo Paulovi řečeno, že to, co viděl, to byl zrod rancouz
ské republiky.

V červnu 1848 se v Metách, kde Verlainovi přebývali, vypukla cholera, takže odjeli na nějaký čas k tetě Luise (strýc už byl mrtev) do Paliseulu. Velmi záhy byli všichni pobouřeni, jak Paul mává s rodiči. Jakmile mu nebylo vyhověno, začal strašně vyvádět, takže si vymohl to, o co mu šlo. Zvykl si, že smí provádět všechno, co ho napadne. Příbuzenstvo mělo strach, že už se to nespraví, polud s tím Eliza a Nicolas nezačnou něco dělat.
Pro ilustraci dobře poslouží jeden příklad:
Jednoho dne se rodiče rozhodli, že pojedou na výlet do jeskyní a Pulanechají, ať si hraje s ostatními dětmi. Jejich dítko ale dostalo strašný záchvat vzteku, takže jelo do jeskyní nakonec také.
Jindy zase dospělí popíjeli po jídle kávu. Chalpec mezitím zmizel. Našli ho v zahradě - stříhal tatínkův cylindr na proužky. Ukazoval je a vykřikoval:
"Tohle jsou mrkvičky, tohle pórky a tohle jsou fazole."
Pak zamával rozstříhaným cylidnrem a zvolal:
"A tohle je hrnec z Invalidovny!" (U stolu se totiž mluvilo o stravě v Invalidovně)
Raději se smáli, než aby až zase slyšeli Paulův řev.
Na podzim roku 1849 se Verlainovi vrátili zpátky do Met. Tam si Paul našel kamarádku - panovačnou pihovatou, asi osmiletou, zrzavou holčičku Mathilde. Pusinkovali se na tváře, hádali se, vzápětí usmiřovali, šeptali si do ouška tajemství. Kolemjdoucí lidi tím vydatně bavili.

Rok 1851: Verlainovi se stěhují do Paříže. Usadili se ve čtvrti Batignolles, která tehdy ještě nebyla za hradbami Paříže. Zabydleli se v ulici sv. Ludvíka (dnes Nolletova) číslo 10. Paul byl Paříží zklamán, vůbec se mu nelíbila, scházela mu venkovská zeleň. Mínění mu trochu spravila vyjížďka drožkou. Přesto si ale Paříž nikdy nezamiloval.
Psát, číst a počítat se Paul naučil ve škole v Helenině ulici, k
am docházel každé ráno s velkou taškou v podpaží. S úkoly a učením mu pomáhala nevklastní Elisa (sestřenice a platonická láska, které se Verlainovi ujali, když Elise zemřeli rodiče) a maminka.
V devíti přestoupil do internátní školy k Landrymu. Hned první večer se vrátil s pláčem domů, kde sice dostal druhu večeři, ale musel slíbit, že se do školy vrátí.
Byl zapsán do přípravného oddělení, kde studoval dva ro
ky, než mohl postoupit dál. Zprvu byl dobrý student, ale čím byl starší, tím víc ho vábila poezie (inspirací mu mimo jiné Baudelaire), a tak se na studium zas tak nesoustředil - k nelibosti otce. Náboženství už ho nechává klidným; má jinou modlu - Květy zla (dlouho si myslel, že jsou to Květy májové - Les fleurs de mai, později zjisti,l že je to Les fleurs du mal).
V šestnácti se seznámil s Edmondem Lepelletierem - chlapcem se stejnou vášní pro literaturu jako on. Od té doby byli přátelé. Právě Lepelletier jako první sepsal první ucelený Verlainův životopis, měl ale tendence tam líčit i svoje dětství.
V řijnu 1861 nastoupil Paul do poslední třídy. Lajdačil, otec nebyl spokojený. Nakonec ale Paul maturitu k radosti rodičů zvládl.

Paul Verlaine ve zkratce

28. července 2009 v 12:37 | La Duchesse |  Paul Verlaine
Opravdu skromné, ale je to jen tak na okraj, abyste věděli, kdo to vlastně byl (ale to vy jistě už víte :-))

Paul Verlaine
[30.3.1844-8.1.1896]

Francouzský symbolistický básník a novinář. Zpočátku byl ovlivněn Hugem, Baudelairem a parnasisty a optimisticky opěvoval prostý a klidný manželský život s Mathildou Mauteovou. Po osudovém setkání se sedmnáctiletým Rimbaudem, jehož básně vydával a k němuž milostně vzplanul, se tato idyla zcela změnila. Verlaine si kladl nové otázky o smyslu svého života i umělecké tvorby a zároveň změnil i svůj přístup k poezii. Vyzdvihoval improvizaci a hudebnost, byl mistrem bezprostřednosti a náladovosti. V jeho sbírkách se spojují výkřiky marnivosti s morálním nepokojem a nostalgickými sny o čistotě, zklamání z lásky a mystická vytržení. Část jeho tvorby vznikla během dvouletého pobytu ve vězení, do něhož byl odsouzen poté, co v hádce postřelil právě Rimbauda. Díky tomu se sice obrátil ke katolickému pokání, nakonec ale stejně propadl alkoholu a tuláctví. V jeho poezii se pocity vyvozují z dojmů a doteků (lidí, předmětů nebo přírody). Tím, že klasický verš nahradil veršem o lichém počtu slabik a rým asonancí (souzněním), dosáhl hudebnosti svých básní, jež inspirovaly mnohé hudební skladatele. Mladí symbolisté a dekadenti pak s nadšením přijali jeho esej o prokletých básnících (např. Corbiére a Mallarmé).


Zanedlouho přibude článek o Verlainově dětství a ten už bude můj vlastní - jako vždycky.

Výstava lidských těl

20. července 2009 v 18:26 | La Duchesse |  Variace pro temnou strunu
Možná už jste zaregistrovali, že máme v Brně vystavená skutečná lidská těla a že je možné se na ně podívat. A pokud ne, tak... Už to víte :-)

Spousta lidí tvrdí, že je nehumánní a neetické takhle vystavovat mrtvé lidi. Mají pravdu, ale tihle lidé s tím souhlasili, narodzíl od těch chudáků asijských vězňů, kterých se na nic neptali a prostě je stáhli z kůže. Pořád bojuju s tím, co si o tom mám vlastně myslet. Na jednu stranu je to sice přínosem, ale na tu druhou to je nehezký vůči těm mrtvým. Ale převažuje ve mně ta první myšlenka. Přece jenom, jsou to dobrovolníci a teď už jim to asi vadit nebude...
Ještě jsem tam nebyla, ale chystám se na to. Nemůžu si ujít vidět skutečná střeva :-)
A co vy? Zdá se vám to nehumánní vystavovat takové mrtvoly?

P.S. Tohle je vlastně to stejné jako, když se koukáme v muzeu na mumii. Jenom to není tak drsný, nemyslíte?

Bodies Brno

Blog bude na týden umrtven

3. července 2009 v 15:01 | La Duchesse
Odjíždím na týden do Berlína, takže tu teď nějakou dobu nebudou přibývat žádné články.
Doufám, že to ve zdraví přežijete a pokud mě nepřejde vlak, nezasáhne blesk nebo něco podobnýho, zase se shlůedáme :-)

Užívejte si prázdniny, kdož je máte!

(A co se týče celých prázdnin, vůbec netuším, jak často budu doma na internetu; nevím, jestli se vůbec nějaké články budou přibývat.)

Test: Kolik toho víte o Baudelairovi?

1. července 2009 v 10:59 | La Duchesse |  Charles Baudelaire
Měla jsem dlouhou chvíli, tak jsem stvořila test, který má prověřit, kolik toho víte o Baudelairově životě. Udělat si ho můžete zde.

Hodně štěstí :-)