Život v devatenáctém století - kupecké řemeslo

13. června 2009 v 15:03 | La Duchesse |  Všední život
Pokud jste žili v domnění, že 19. století bylo spravedlivé a poctivé, mýlíte se. Dnes se podíváme na to, jak to bylo s řemeslem kupeckým, kterak se šidilo.

Cituji z knihy Ignáta Herrmana - U snědeného krámu:

Martinovi (učeň) třásly se ruce, ale vážil, vážil, až bylo na jedné misce tolik cukru jako na druhé závaží a jazýček rovně, ukazuje poctivou váhu.
"Tak ne, balíku," vzkřikl pan Rorejs (kupec), "neviděls, jak vážím já?"
A nyní okázal Martinovi zcela pomalu a srozumitelně, jak se musí v krámě vážit, aby se neprovážilo. Vida, takhle zhurta hodit do misky trochu zboží, pak pomalu přidávat a pak zase zhurta dva tři kousky - delším cvičením pozná se, kolik as - a pak náhle ťuknout dlaní do jazýčku, aby přepadl na druhé straně z "glejchu", z rovnováhy, a honem se praští vahami na pult. Kupující myslí, že má vývažek, nádavek, ale nemá ho. To se mu jenom zdá, vpravdě však dostal lot, o půl druhého méně. Ale musí se tak dělat, to je kupecké vážení. Ovšem se neuškubne při každém zboží stejně mnoho. Při lacinějším více, při dražším méně.

(. . .)

Později seznal (Martin) jiný ještě způsob vážení. Ze třiceti loktů kávy naplnilo se dvaatřicet kornoutů lotových, z centu soli navážilo se sto a šedesát liberních balíčků.
Pak docházelo na zboží mleté a tlučené. Martin zpozoroval opravdu, že bývá v takovém krámě kupeckém trochu zlodějství, ale nekradou vždy jen učňové a mládenci, někdy dávají pěkný příklad páni principálové.
V krámě byl zvláštní šuplík, do něhož se ukládaly všecky zbytky od chleba od oběda a večeře, každý kousíček žemličky od snídaně. Martin se neptal, k čemu, dověděl se všeho dosti brzy. Došel tlučený pepř, tlučený květ a zázvor, skořice atd. Musilo se tlouci znova. Zásoba starého, vyschlého chleba a housek pečlivě se vybrala ze šuplíku, nestačilo - li, poslal pan Rorejs k pekaři pro tvrdé housky a nejtvrdší chléb a pak se dalo všechno dalo řádně vysušiti do kuchyně, do trouby krbu. Hle, jak prostá věc a jak se činí zboží lidem záživnější a zdravější!
Vysušený chléb se přidal k pepři a tloukl se zároveň, housky se vmíchaly do květu a do zázvoru. Ke skořici bylo přidáno chleba bělejšího. "Mletá" káva mlela se vlastně také ve hmoždíři palicí, a do té se drobila zase sušená cikorie a kde jaké smetí po kávě zůstalo. Ano do papriky přidávala se časem tlučená cihla (!), a do šafránu, nejdražšího toho koření, míchal pan Rorejs vlastnoručně a opatrně bezcenný, bezchutný a bezvoný květ zcela jiné rostliny, květ saflorový, šafránu navlas podobný.

Tak co tomu říkáte? :-)
 


Komentáře

1 Lukáš | Web | 13. června 2009 v 20:19 | Reagovat

Ahoj Anežko. Vím, že jsem byl mnohdy nakloněn dřívějším časům (stará století) a mohlo to znít jako že si myslím že to století bylo nejlepší a podobně. Ovšem i když to vyznělo různě tak jsem tím nechtěl říct že ta minulá staletí byla lepší nebo horší ale jenom jsem tím chtěl říct, že mně osobně by se v tom určitém čase líbilo více. Takže každý ten čas má něco dobrého a něco horšího.

A devatenácté století, no tak, řeknu to asi tak. Čím méně bylo modernizace, tím bylo lidem lépe (alespoň z určitého úhlu pohledu). Ta modernizace by totiž měla mít svůj takzvaný "strop". V současnosti se lidé snaží vývíjet (zdokonalovat, zlepšovat) věci až za ten "strop" a to je možná špatně (alespoň v některých případech). To co jsem teď napsal totiž souvisí i tady s tím tvým článkem.

2 Moona | Web | 13. června 2009 v 23:07 | Reagovat

končíme takhle brzo kvůli rekonstrukci školy :) i v září nastupujeme o dva týdny později :)

3 | Web | 14. června 2009 v 14:30 | Reagovat

Obávám se, že tyto, ehm..kupecké praktiky...nejsou nic proti dnešku. I když kdoví :).

4 Lúmenn | Web | 14. června 2009 v 14:45 | Reagovat

Tak musím souhlasit s Ká - když si v Tescu koupíš kilo masa, doma schválně převaž a zjistíš, že tě o pár deka ošidili. A co teprve mražené zboží, kam se přidává voda atd, atd. Šidilo se ve všech časech:)

5 Kjaernes | Web | 15. června 2009 v 15:03 | Reagovat

Musím souhlasit s Ká i s Lúmenn - i v současnosti jsou lidi nepoctiví. ;-)

6 La Duchesse | 15. června 2009 v 15:48 | Reagovat

[1]: Lukáši, já tě přece nepřesvědčuju, abys změnil svůj názor :-) Každá doba má svoje světlé i stinné stránky.

Ostatním:
Jistě, dnes je to možná ještě horší, ale připadá mi, že dnes se s tím počítá tak nějak víc, že o dřívějšku se tak nepřemýšlí. Jestli mi rozumíte. . .
Jinak, v žádném případě jsem nechtěla stranit ať už 19. nebo 21. století :-)

7 ... | Web | 15. června 2009 v 20:15 | Reagovat

Lidi se nemění... Ať už v století devatenáctém, třetím nebo dvaadvacátém - pořád to budou lidi. Mění se pouze kutura a poznání. Podle mě toto jsou jediná měřítka pro porovnávání dob.

8 La Duchesse | 15. června 2009 v 21:00 | Reagovat

[7]: Ano, k tomuto poznání už jsem dospěla taky. Ale přesto se mi kultura 19. stoeltí hrozně líbí. I když to, co se týče škatulkování bylo asi ještě horší než dneska.

9 ... | Web | 16. června 2009 v 17:32 | Reagovat

Proti gustu... Já bych bez klasického třífázového, pokud možno z rozpadu fabrikovaného být nemoh'... :D

10 SiriusNoir | Web | 7. října 2010 v 16:24 | Reagovat

Hodně zajímavé téma, poznávat takhle útržky života před sto lety. Zkušenost je taková, že na minulost se vždycky vzpomíná lépe, protože už je za námi a je jedno, že když byla ještě současností, tak jsme na ni nadávali :-)

11 Nebožka | 7. října 2010 v 17:04 | Reagovat

[10]: No a speciálně, když jsme ji třeba ani nezažili. Proto je možná tak fascinující:)

12 Lucy | 28. března 2012 v 14:05 | Reagovat

Vidím, že se něco vůbec nezměnilo. Připomíná mi to dnešní tzv. párky s kostmi, mléko s vodou a s kořením si vlastně taky nemůžeme být jisti. Když už jsem přežili technickou sůl ve většině potravin z Polska, tak by mě nějaká nadrcená cihlička v červené paprice vlastně ani nepřekvapila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.