Veršovánka bez názvu

16. června 2009 v 18:45 | La Duchesse |  Literární pokusy, omyly a výkřiky
Má jen čtyři verše, ale myslím, že vystihují všechno, na co jsem tehdy v noci myslela.

Že nesměju se?
To přece nevadí
Mnohdy lepší mrtvá je
Než ta, co úsměv zahraje


Poznámka: Dnes už se směju víc.
 


Komentáře

1 kk | E-mail | Web | 16. června 2009 v 22:12 | Reagovat

Ta vystihuje hodně. A líbí se mi- tou formou trochu připomíná moderní haiku...

2 Lúmenn | Web | 17. června 2009 v 16:57 | Reagovat

Tak to je velmi kruté, leč výstižné, milá vévodkyně;)

3 Moona | Web | 17. června 2009 v 22:57 | Reagovat

tahle slova mi asi budou znít v hlavě ještě dlouho... nevím... zapůsobilo to na mě

4 Violetti | E-mail | Web | 20. června 2009 v 11:46 | Reagovat

Působivé... Velmi působivé

5 Mononoke | 29. července 2009 v 21:35 | Reagovat

Velmi to na mě zapůsobilo. Pořád mi ty verše zní v hlavě. Tahle básnička je o přetvářce, viď?

6 La Duchesse | 30. července 2009 v 10:09 | Reagovat

Jo.
Vzniklo to takhle:
Pořád mi někdo říkal: Nemrač se pořád, usměj se někdy. Ale mě v té době bylo psychicky tak špatně, že jsem prostě nemohla. Nebylo by to od srdce. A pak jsem vyplivla tuhle věc.

7 Mononoke | 7. srpna 2009 v 20:36 | Reagovat

Jsem opravdu poctěna, že jsi mi napsala, jak tato krátká, ale moc krásná báseň vznikla.Děkuju ti, vážím si toho, velmi tě totiž obdivuju.

8 La Duchesse | 9. srpna 2009 v 13:47 | Reagovat

[7]: Nemáš zač. Ale obdiv? Ne, že by mě to snad nepotěšilo, jenom mi to nikdo nikdy neřekl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.