Žiju v objetí čtyř stěn
V náručí mrtvých žen
Civí na mě bez ustání
Moje krásné bílé paní
Hniju v břiše mrtvých žen
A pořád zdá se mi to jako sen
Rozložím se během dne
Pak zas tělo z prachu povstane
Ano, to je můj další "veselý" literární počin :-)
Bojíš se umřít?
| Bojím, se že to bude bolet | 15% (20) | |
| Bojím se toho, že se nedostanu tam, kam si myslím a bude to bolet | 8.3% (11) | |
| Bojím se toho, že se nedostanu tam, kam si myslím | 15% (20) | |
| Svým způsobem se na ni těším, i když nevím, jaké to bude | 29.3% (39) | |
| Nemyslím na to a žiju tím, co je | 18.8% (25) | |
| Nebojím | 13.5% (18) |
Docela dost dobře napsaná báseň. Zkus někdy něco delšího, s příběhem ;)
první sloka je super, ta druhá už trošku pokulhává, ale myšlenka je rozkošně morbidní:)
přesně vyjadřuje moji náladu před několika dny... krásné dílo :)
pro "La Duchesse": Ahoj. Pěkně napsaná básnička. Skutečně pěkné.