Duben 2009

Vzkaz z Osvětimi

29. dubna 2009 v 18:26 | La Duchesse |  Variace pro temnou strunu
Projížděla jsej si zprávy na Seznam.cz a narazila jsem na tuhle zajímavou informaci.

"V Osvětimi objevili vzkaz od sedmi vězňů
V největším vyhlazovacím táboře druhé světové války Osvětim - Březinka byl nalezen v jedné ze zdí vzkaz od tehdejších vězňů. Ten tehdy umístili do skleněné láhve a pak ho pečlivě schovali do zdi.
Vzkaz byl objeven v jedné ze zdí budovy, která patřila přímo do areálu koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Papír popsaný tužkou na sobě nese jména a identifikační čísla sedmi osob, které byly v táboře vězněny.
Mezi vězni, kteří se na vzkaz zapsali, jsou čtyři muži polské národnosti a jeden Francouz z Lyonu. Všichni byli v té době ve věku 18 až 20 let."

Vzkaz dnes vypadá takto:

Není to fascinující?
Pokouším se představit si ty lidi, jak píšou vzkaz, strkají ho do lahve a pak ukrývají ve zdi. Předpokládám, že to prováděli v noci, protože přes den dřeli. Co si u toho asi říkali? Nebo mlčeli? Věřili ještě v Boha?

Spousta otázek. . .

London After Midnight

29. dubna 2009 v 15:32
Kapela, na které jsem si pomalu vytvořila závislost :-)
Úžasný London After Midnight.



↑ I love you to death, moje milovaná.


↑ Heaven now


↑ A do třetice všeho hezkého Pure :-)

"Pořád stejně"

23. dubna 2009 v 14:43 | La Duchesse
Žiju v objetí čtyř stěn
V náručí mrtvých žen
Civí na mě bez ustání
Moje krásné bílé paní

Hniju v břiše mrtvých žen
A pořád zdá se mi to jako sen
Rozložím se během dne
Pak zas tělo z prachu povstane

Ano, to je můj další "veselý" literární počin :-)

Žena ze Spitalfields

17. dubna 2009 v 17:47 | La Duchesse |  Nebožky a nebožtíci
KDO, KDE, KDY
Roku 1999 byl při přestavbě oblasti Londýna zvané Spitalfields objeven římský hřbitov v severní části římského města Londinium. V římském období bylo obvyklé pohřbívat mrtvé mimo obývané území.
Mezi hroby pocházejícími ze třetího století našeho letopočtu a později, objevili archeologové kamenný sarkofág, po otevření jeho víka se zjistilo, že obsahuje deatilně zdpbenou olověnou rakev.
Takový hrob byl pro Londýn velmi nezvyklý; ve městě byly dosud nalezeny jenom dvě římské olověné rakve, uložené v kamenném sarkofágu a obě byly z viktoriánského období. Pohřbívání do země se začalo rozšiřpvat v pozdním starověku - především v důsledku rozmachu křesťanství.
Poblíž se našly zbytky jiného sarkofágu s úlomky kamene a stopy jemně provedeného dřevěného mauzolea, jež obsahovalo zbytky dítěte.

NÁLEZ
Po vyjmutí ze sarkofágu byla nalezena řada pohřebních obětních předmětů - skleněné nádoby (pravděpodobně s obsahem vonného oleje), malé nádoby z gagátu (původně asi obsahovaly kosmetické přípravky), gagátová jehlice do vlasů, gagátový prsten. Tyto obětní předměty mohou zančit, že žena pocházela spíše z pohanské než křesťanské rpodiny. Styl předmětů je umožňuje datování do období mezi lety 350 a 375 našeho letopočtu. Hrob tedy patří do posledního období provincie, před tím, než ji Římané oficiálně na počátku pátého století opustili.

Rakev obsahovala zachovalé ženské tělo, hlava žena původně ležela na vavřínovém listu. Tělo bylo pravděpodobně oblečeno do krásných šatů, protože pod ním nalezeny zbytky látek, o nichž se soudí, že byly přivezeny z Číny.

Studium kostry prokázalo, že osoba pohřbená v rakvi je mladá žena ve věku něco málo přes dvacet let. Na kostře nebyly žádné zjevné známky toho, že by rodila, možná byla tedy svobodná. Kromě drahých šatů a charajteru pohřbu nazančovaly ješě další dva detaily, že žena pocházela z dobře situované roidny.Při studiu zubů se našly jen malé stopy po kazech, což ukazuje, že měla možnost kvalitního stravování.
O příčině smrti kostra nic nevypovídá, je tedy možné, že žena podlehla nějakému infekčnímu onemocnění.

↑ rekonstrukce obličeje ženy ze Spitalfields

Jak se vám líbí?

7. dubna 2009 v 15:53 | La Duchesse
JAK BUDE PO SMRTI? - TOBĚ DOST TĚŽCE...
není co závidět; netěš se, - těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
- očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední...
Jak bude po smrti? Tak jako před ní

Tahle Krchovského báseň patří mezi moje nejoblíbenější. Je taková ze života (nebo jak to lépe vyjádřit?), pravda, není moc optimistická, ale co když to tak vážně bude?