O životě Thomase Hardyho

14. března 2009 v 18:30 | Nebožka |  Thomas Hardy
Thomas Hardy, jako jeden z mála autorů úspěšný jakožto romanopisec i básník, je známý pro své krásné, ale často krutě realistické příběhy z prostředí Anglie, a zejména pak jeho milovaného Wessexu.

Thomas Hardy, syn kameníkův, se narodil v dorsetském Higher Bockhampton v černu 1840. Prvního vzdělání se mu dostalo v místní škole a posléze v Dorchesteru. Jeho matka byla velmi sečtělá, podporovala jej v jeho zálibě v knihách a doplňovala mu znalosti, které získal ve škole.
Když bylo Hardymu šestnáct, nastoupil jako učeň k místnímu staviteli Johnu Hicksovi, kde se učil stavitelem a zabýval hlavně gotickou architekturou. Tento zájem mu vydržel až do konce života.
V roce 1862 se přestěhovala za prací do Londýna a přihlásil se na King´s College London. Byl úspěšný a během svého pětiletého pobytu posbíral několik ocenění. Už v Londýně, podporován přítele Horacem Moulem, začal koketovat s kariérou spisovatele (rozpracoval si dílo The Poor Man and the Lady, které se však nedochovalo a ani nebyl nikdy vydáno) a když se pak vrátil zpátky do Dorsetu, byl rozhodnut, že se stane spisovatelem.

Emmu Gifford, která se později stala jeho první ženou, potkal v roce 1868 během prací na rekonstrukci kostela St Julliot v Cornwallu. Přestože manželství nebylo úplně ideální, Emma Hardyho povzbuzovala a podporovala v myšlence, že se má vzdát architektury a zcela se věnovat psaní. Přestože spolu později už nežili, Emmina náhlá smrt v roce 1912 Hardyho velmi zasáhla, což se odrazilo v některých jeho básních.

Hardy napsal celkem jedenáct románů, ale mezi nejúspěšnější ve své době patří Daleko od hlučícího davu (1874) a druhý kniha Neblahý Juda (1896). Oblíbené a známé jsou také Návrat rodákův (1878), Starosta Casterbridgeský (1886) a Tess z D´Urbervillů (1891). Sílící kritika a tvrzení, že je ve svých dílech příliš pesimistický a že se prohřešuje proti dobré morálce, jej přiměly k tomu, aby se navždy vzdal romanopisectví a věnoval se raději poezii. V roce 1898 vydal svou první básnickou sbírku - Wessey Poems.

Dva roky po Emmině smrti se znovu oženil, a to se svou sekretářkou a dobrou přítelkyní Florence Dugdale. Florence byla o čtyřicet mladší a rovněž byla literárně aktivní.
Florence po Hardyho smrti také redigovala jeho autobiografii, kterou ke sklonku života sepsal, aby zabránil všelijakým posmrtným spekulacím. V roce 1928 podlehl následkům zánětu pohrudnice.
 


Komentáře

1 Psicho666 | Web | 16. března 2009 v 14:28 | Reagovat

Neznám , ale něco si od něj přečtu...=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.