Nepsala jsem ji já.
Je výtvorem někoho, kdo už si může, přímo musí říkat básník - J. H. Krchovský.
Chčiju klidně dolů z oken
- jsem přec pánem svýho domu!
přesto skrytě šilhám okem
copak dole říkaj tomu
Nic neříkaj, nic nevidí
jenom sedí v podřepu
klopí oči, snad se stydí
že mi serou do sklepů
Není to nadčasová báseň?
Připadá mi, že se táhne s lidmi, patří k nim a vždycky bude.
A přitom jsem ho objevila náhodou. Pravda, věděla jsem o něm, ale měla jsem oči jenom pro Baudelaira.
Pak jsem si jednou prohlížela regál s básněmi, nic mě tam nijak nezajímalo. Až pak jsem si všimla vystavené knihy s černým přebalem, s fotografií jakéhosi muže.
Tak jsem si ji vytáhla a prolistovala ji.
Teď ji mám doma a čtu si z ní před spaním.
Pak se podívám na těch několik "mrtvol", co mi visí nad postelí (každý máme nějakou úchylku :-)) a zavřu oči.
Mrtvoly nad postelí?! Cö to je? :D Jinak báseň opravdu nadčasová :))