Listopad 2008

Život Edgara Allan Poea, varianta II

29. listopadu 2008 v 20:02 | La Duchesse |  Edgar Allan Poe
Narodil se v Bostonu 19. ledna 1809 do herecké rodiny. Matka Elizabeth Arnold se v létě 1802, zrovna když se její hrecká kariéra slibně rozvíjela, provdala za kolegu Charlese Hopkinse. Manželství však dlouho nevydrží, v říjnu 1805 Charles umírá.
Od divadelní sezóny 1804/05 hraje po boku Hopkinsových dvacetiletý David Poe, příští Elizabethin manžel. 14. března 1806 uzavrají dvaadvacetiletý David a mladičká osmnáctiletá Elizabeth sňatek. Na podzim téhož roku odcestují manželé do Bostonu, kde Elizabeth získává angažmá.

30. ledna 1807 přichází na svět první syn William Henry. Elizabeth je oblíbenou herečkou a vystupování přerušuje na pouhých pět týdnů. Pak se opět vrací ke hraní.
za dva roky se narodí Edgara a situace se opakuje.
Poeovi se stěhují do New Yorku. Otcova kariéra se chýlí ke konci, pro jeho "vcelku průměrné umění." Poslední vystoupení se koná 18. října 1809, o rok později přestává hrát i Elizabeth a vrací se do virginského Richmondu. Koncem roku porodila třetí dítě - Rosalii.


Baudelaire a rodiče

22. listopadu 2008 v 21:37 | La Duchesse |  Charles Baudelaire
Baudelairova matka, Caroline Aupicková, rozená Archenbautová - Defayisová, se narodila v Londýně roku 1793.
Chudá a osiřelá se v roce 1819 provadla za ovdovělého Josepha Francoise Baudelaira, téměř šedesátiletého muže, který byl před Revolucí knězem, pak vychovatelem v rodině Choiseul - Praslinů, po Revoluci pracoval jako úředník v senátu. Joseph miloval umění a literaturu, na Charlesově rodném listě je uveden jako malíř a básník se dokonce s jeho díly setkával u antikvářů. V roce 1827 Baudelairův otec umírá. V létě po otcově smrti tráví Charles poslední "šťastné dny" s matkou nedaleko Neuilly.

O rok později se básníkova matka znovu vdává - jejím manželem se stává úspěšný major a pozdější generál Jacques Aupick, pravý opak Josepha Baudelaira. Aupick byl tehdy vysokým úředníkem a jeho kariéra se v následujících letch rozvíjela více než dobře. Povýšil na velitele Paříže, pak na generálporučíka a velitele Polytechnické školy, úspěšný byl i jako velvyslanec v Cařihradě a Madridu. Za Napoleona III. byl jmenován senátorem.
Baudelairův vztah k otčímovi zpočátku nebyl tak nenávistný. Později v něm ale začíná Charles vidět ztělesnění zkostnatělosti. Zatímco se on chtěl věnovat poezii, pan Aupick byl Charlese nejraději viděl jako vojáka či diplomata. Baudelaira se sice na práva několikrát zapsal, ale bylo to spíše proto, že toužil po osamostatnění a svobodný život v Paříži. Zde se Baudelaire také pravděpodobně nakazil syfilidou (píše o tom v básni Svět do postele chceš) a nadělá dluhy.
To zneklidňuje matku i otčíma a ve snaze "přerušit několik špatných známostí" donutí Charlese k cestě do Indie. Tam Charles ve skutečnosti vůbec nedojede, nejdále se dostane k Mauritiu. Po návratu prohlašuje, že "se vrací s moudrostí v kapse." Generál tedy znovu uvažuje o kariéře vojáka.
Baudelaire ale dostává dědictví po otci - 75 000 franků, tehdy obrovskou sumu peněz. Najme si byt a začíná žít navýsost rozmařilým dandyovským životem.

Poté, co rodiče zjistí, že za pouhé dva roky utratil takřka polovinu svého jmění, je rozhodnuto, že básníkovy peníze bude spravovat notář Narcisse Ancell.
baudelaire se ještě snaží tento úděl zvrátit, leč marně.
21. září 1844 je zbaven práva volně disponovat svými penězi, již zmiňovaný notář Ancelle mu pak každý měsíc přiděluje asi 200 franků. Tato "křivda" trápí básíika celý život a nepokrytě matce vyčítá nejen její počínání, ale i sňatek s generálem.

Vztahy s generálem už nejsou tak pěkné a Baudelaire čím dál víc vzpomíná na vlastnáho otce, ač ho vlastně pořádně neznal.
V únoru 1848 je Charles viděn s puškou na křižovatce Buci, uprostřed davu kříčí: Je třeba zastřelit genrála Aupicka!"
I přesto ale stále tvrdí, že má nevlastního otce rád.
Téhož roku je generál jmenován cařihradským velvyslancem a několik dnů před odjezdem vyčítá Charlesovi vztah s o několik starší Jeanne Duvalovou, která jej prý vykořisťuje a podvádí. Přesto všechno ji ale básník až do konce svých dnů sponzoruje, i po skončení vztahu jako takového.

V roce 1851 matka odjíždí za svým manželem do Madridu, Baudelaire si objednává dílo E. A. Poea.
V březnu 1853 je genrál Aupick jemnován senátorem a kupuje vilu v Honfleuru, kde pak po jeho smrti paní Aupicková a nějaký čas i Charles budou žít.

V roce 1857 generál Aupick umírá. Baudelaire slibuje matce, že se k ní do Honfleuru přistěhuje- Samostný proces stěhování mu trvá téměř rok. Přesto se tam dlouho nezdržel a opět spěchal do Paříže. V té době také matce píše v několika dopisech o úmyslu se zabít, ale z lásky k matce a kvůli nedokončeným dílům se tak nestane.
Po dlouhém utrpení umírá Charles Baudelaire v náručí matky 31. sprna 1867 v jedenáct hodin. Je pohřben vedle generála Aupicka, roku 1871 je tam uložena i matka Caroline Aupicková.

Článek je můj vlastní a dalo mi velikou práci ho napsat. Použila jsem při něm jenom knihy, a proto bych byla velmi nerada, kdybyte ho kopírovali bez zdroje.


↑ Otčím Jacques Aupick

Fotografie matky a vlastního otce se mi nepodařilo najít.


Wildova žena, Constance Lloyd

17. listopadu 2008 v 12:00 | La Duchesse |  Oscar Wilde


↑ Se synem Cyrilem v roce 1889




Jak Oscar Wilde vypadal

17. listopadu 2008 v 11:57 | La Duchesse |  Oscar Wilde



O životě Oscara Wildea

16. listopadu 2008 v 14:33 | La Duchesse |  Oscar Wilde
Oscar Wilde se narodil 16. října 1854 Williamu a Jane Wildeovým. Otec William vystudoval medicínu a ještě než se oženil, přijal za své tři děti, které finančně podporoval a umožnil jim studia. Wildeova matka pro změnu psala pod pseudonymem Speranza do irského revolučního týdeníku The Nation a přeložila gotický příběh Wilhelma Meinholda - jeho tajemná atmosféra Oscara nepochybně také ovlivnila, když si jej později přečetl.
Oscar Wilde měl staršího bratra Williama, zvaného Willie, se kterým chodil do Portora Royal School, a mladší sestru Jane, která však jako desetiletá zemřela na meningitidní horečku. Zdrcený Oscar pak celý svůj život nosil v obálce kadeř jejích vlasů.

V roce 1871 mu bylo za výborný prospěch uděleno stipendium na Trinity College v Dublinu. I zde se mu dařilo více než skvěle a poté pokračovat ve studiích na oxfordské Magdalen College. Tam se začal seznamovat s dekadentními myšlenkami. Brzy se stal známým pro svoje nezvyklé názory a neobvyklý důraz na krásu. Nosil dlouhé vlasy, v pokoji měl paví pera, lilie a slunečnice a také porcelánový servis, o němž prohlásil, že "shledává těžším a těžším žít s tím servisem den co den." Ta věta se stala takřka heslem místních estétů. Na Magdalen College začal básnit.

Už máme 4 kvalifikované hrobníky

13. listopadu 2008 v 15:57 | La duchesse
Pokud jste pravidelnými čtenáři, jistě vám neušel článek o prvním kvalifikovaném českém hrobníkovi (článek je zde) panu Svobodovi.
Vězte tedy, že to už je minulostí a "titulem" hrobníka se mohou pyšnit už čtyři lidé.
Chcete - li se dozvědět víc, klikněte na tento ODKAZ.