Kdo byla Jeanne Duvalová?

31. října 2008 v 10:49 | La Duchesse s knihou |  Charles Baudelaire
Až doposud se mi nepodařilo najít nějaký podrobnější článek o Jeanne. Teď jsem ho konečně nalezla, takže si můžete přečíst, kým vlastně Jeanne byla.

O Jeanně Duvalové (nebo také Lemerové, Prosperové či snad i Carolině Dardartové) se toho mnoho neví. Dosud není známé datum jejího narození ani smrti, ví se o ní vlastně jen to, že to byla životní družka Charlese Baudelaira.
Dopisy (až na jeden jediný), které psala Jeanne Charlesovi, zničila paní Aupicková (básníkova matka), tvrdíce, že v nich nebylo nic jiného než žádosti o peníze, takže téměř není možné se nějakých informací dopátrat touto cestou. Něco málo se dát vyčíst z básníkových dopisů adresovaných matce. Baudelairova matka, paní Aupicková, Jeanne příliš v lásce neměla.

Jeanne byla nějaký čas nepříliš významnou herečkou v divadle U brány sv. Antonína. Baudelaire se s ní seznámil díky svému příteli Félixovi Tournachonovi - Nadarovi velmi záhy po návratu z plavby po jižních mořích.
Jeanne byla modelem celé série básníkových kreseb a inspirátorkou mnoha milostných veršů: jsou to básně Klenoty, Exotický parfum, Vlas, Ó, já tě zbožňuji, Sed non satiata, V těch šatech vlnivých, Tancující had, Mršina, De profundis clamavi, Kočka, Duellum, Balkon, Posedlý, Fantom, Ty verše dávám ti, Odpolední píseň, Smutný madrigal a Beatrice.



Jeanne Charlese přežila, v roce 1870 byla spatřena vlekoucí se o berlích po bulváru.

Z dopisů, co psal Charles Baudelaire své matce, jsem vybrala jednu pasáž, kde se Baudelaire o Jeanne zmiňuje, abyste si mohli o jejich vztahu udělat obrázek sami:

Z dopisu matce:
"Jeanne se stala doslova překážkou nejenom mého štěstí - to by znamenalo málo, já taky dovedu obětovat své radosti a už jsem to dokázal - ale i zdokonalení mého ducha. Ty tři čtvrtě roku (od posledního dopisu matce), jež právě uplynuly, znamenají rozhodující zkušenost. Velké povinnosti, jež mám před sebou, zaplacení dluhů, získání majetkových práv, dosažení slávy, ulehčení útrap, jež jsem Ti způsobil, se za takových okolností splnit nedají. Kdysi měla některé přednosti, ale už je ztratila a já prohlédl. Copak je možné žít se stvořením, které není člověku ani trochu vděčné za jeho úsilí, kteréje maří neustálou nešikovností nebo zlobou, které tě pokládá za svého sluhu a majetek, se kterým si nemůžeš vyměnit jediné slovo o polotice nebo literatuře, s tvorem, který se nechce ničemu naučit, i když mu člověk, že mu bude dávat lekce sám, s tvorem, který se mi neobdivuje, ba ani se nezajímá o moje studie, který by hodil moje rukopisy do ohně, kdyby mu to vyneslo víc než jejich otištění, který vyhání mou kočku, moje jediné rozptýlení v bytě, a bere si tam psy, protože je nemohu ani vidět, který neví nebo nechce pochopit, že škudlit jeden měsíc jediný měsíc co nejvíc možno by mi dík té chvilce klidu dovolilo dokončit velkou knihu - copak je to vůbec možné?
Píšu Ti to a mám při tom v očích slzy hanby a vzteku; jsem doopravdy hrozně rád, že nemám doma žádnou zbraň; myslím na případy, kdy se už nedokážu řídit rozumem, a na tu strašlivou noc, kdy jsem jí konzolí rozrazil hlavu. To jsem tedy našel tam, kde jsem před tři čtvrtě rokem doufal najít úlevu a klid. Abych shrnul všechny své myšlenky v jedinou a abych Ti udělal představu o všech svých úvahách, myslím si jednou provždy, že jedině žena, která troěla a dala život dítěti, se vyrovná muži. Početí je jediná věc, jež dává ženě mravní inteligenci. Pokud jde o ladé ženy bez domácnosti a dětí, je to jen samá koketerie, nesmiřitelnost a elegantní zhýralost. - Ale bylo nutno se rozhodnout. Myslím na to už čtyři měsíce. Jenže jak to udělat? Ještě větší než moje utrpení byla má děsivá ješitnost - nechtěl jsem odejít od té ženy, dokud jí nedám větší sumu. Kde ji však vzít, když peníze, které jsem vydělával ay které by se musily našetřit, se den ze dne rozplývaly a kdeyž moje matka, které jsem se už neodvažoval psát, protože jsem jí neměl co dobrého oznámit, mi tu větší sumu nemohla nabídnout, jelikož ji sama nemá? Vidíš, že jsem uvažoval dobře. Přesto musím odejít. Ale navždycky."

Baudelairův poměr s Jeanne, jak vyplývá z dopisu, trval od roku 1842. Avšak rozchod, k němuž se básník rozhodl nebyl konečný. Baudelaire se Duvalovou rozešel několikrát, pak se k sobě zase vrátili. Charles k ní měl pozdějí spíš vztah otcovský, poněvadž Jeanne onemocněla, 5. dubna 1859 ochrnula.
Za informace vděčím knize Mé srdce, tak jak je.Právě jste si přečetli jemně převyprávěnou verzi. Znění dopisu je původní.

 


Komentáře

1 Cut Wrists | Web | 31. října 2008 v 11:44 | Reagovat

Zajmavý!! pěknej článek!!! Ty nemáš už školu?! Se ptám, kvůli tý hodině, kdy jsi tento článek zveřejnila, protože jsem si myslela, že naše škola má prázniny celej tejden jako jediná!!! Teda voni měly bejt do středy, ale ředitel nám dal dva dny volna navíc!!!

Jo a ty jseš na Epicu?? taky bych chtěla, ale nevim, asi to nevyjde!!! Slyšela jsem, že lístky ještě jsou, ale nevim!!!! mamce se to nějak nelíbí!!! Kolik ty lístky stojej a kdy to přesně je? Sem hledala, ale na každý stránce řikaly něco jinýho!!!! Byla jsem z toho hodně mimo!!!

2 Lykao | Web | 6. ledna 2010 v 23:07 | Reagovat

Jeanne byla taková kurvička... Za svou náklonost si nechávala platit... Ale přesto byla v Charlesově tvorbě přínosem - tak jako mnohá příkoří bývají (i když ve jeho básních skutečně jako příkoří presentována není :))...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.