Říjen 2008

Kdo byla Jeanne Duvalová?

31. října 2008 v 10:49 | La Duchesse s knihou |  Charles Baudelaire
Až doposud se mi nepodařilo najít nějaký podrobnější článek o Jeanne. Teď jsem ho konečně nalezla, takže si můžete přečíst, kým vlastně Jeanne byla.

O Jeanně Duvalové (nebo také Lemerové, Prosperové či snad i Carolině Dardartové) se toho mnoho neví. Dosud není známé datum jejího narození ani smrti, ví se o ní vlastně jen to, že to byla životní družka Charlese Baudelaira.
Dopisy (až na jeden jediný), které psala Jeanne Charlesovi, zničila paní Aupicková (básníkova matka), tvrdíce, že v nich nebylo nic jiného než žádosti o peníze, takže téměř není možné se nějakých informací dopátrat touto cestou. Něco málo se dát vyčíst z básníkových dopisů adresovaných matce. Baudelairova matka, paní Aupicková, Jeanne příliš v lásce neměla.

Jeanne byla nějaký čas nepříliš významnou herečkou v divadle U brány sv. Antonína. Baudelaire se s ní seznámil díky svému příteli Félixovi Tournachonovi - Nadarovi velmi záhy po návratu z plavby po jižních mořích.
Jeanne byla modelem celé série básníkových kreseb a inspirátorkou mnoha milostných veršů: jsou to básně Klenoty, Exotický parfum, Vlas, Ó, já tě zbožňuji, Sed non satiata, V těch šatech vlnivých, Tancující had, Mršina, De profundis clamavi, Kočka, Duellum, Balkon, Posedlý, Fantom, Ty verše dávám ti, Odpolední píseň, Smutný madrigal a Beatrice.


Swallow the Sun

29. října 2008 v 10:44 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Já jsem se do toho přímo zamilovala.
Je to nádherná hudba, trochu ďábelská, trochu andělská.


↑ Swalow


↑ Tuhle budete milovat. Deadly Nightshade.

Jeanne Duvalová - Baudelairova milenka

21. října 2008 v 18:15 | La Duchesse |  Charles Baudelaire
Jeho opatrovníci Charlese Baudelaira v roce 1841 poslali na cestu do Indie. A právě tam se Charles seznámil s Jeanne Duvalovou, půvabnou mulatkou, svou inspirací pro milostné básně.

Jeanne v roce 1865

Baltimorský dům Edgara Allana Poea

17. října 2008 v 19:40 | La Duchesse |  Edgar Allan Poe
Je to zvláštní, když se díváte na fotky domu, kde bydlel . . . Alespoň pro mě. Když si představím, že na se dotknul kliky, šlápl na schodek . . . Strašně mě to láká zajet si tam. Jenomže se tam hned tak nedostanu.
Nicméně i prohlížet si ten dům na fotkách je svým způsobem zvláštní.


Asi půl míle od Poeva hrobu stojí jeden z domů, kde Poe přebýval. Tento dům byl postaven pravděpodobně okolo roku 1830. Na přelomu dvacátého století byly okolní budovy přestavěny na bytové domy. Dům, kde bydlel E. A. Poe ale zůstal zachován.



Cesta k domu není dobře patrná. Musíte jednoduše nalézt dům s malým okénkem téměř až u chodníku . . .

(Překlad jsem prováděla sama)
Obrázky pochází ze stránky www.poestories.com




Smrt - co to vlastně znamená

15. října 2008 v 14:53 | La Duchesse
Nevím, jak vy, ale já žila několik let v představě, že smrt nastává, když přestane bít srdce.
Pak jsem se tím začala o něco víc zabývat a byla jsem nadmíru překvapena . . .

Smrtí člověka je míněno to, že přestane pracovat mozek.
Mozek řídí všechny orgány v těle, takže když vypoví službu, "nefungují" ani ledviny, játra, plíce . . . Pakliže lidský mozek nezvládá ani ty nejzákladnější činnosti, je člověk prohlášen za mrtvého. I to se ale pak ještě ověřuje, aby nedošlo k politováhíhodnému omylu.
Existuje ještě malá naděje, že se mozek vzkřísí, pak ale člověk nebude žít tak jako předtím. Záleží na tom, jak dlouho mozek nebyl okysličen . . .




František Ferdinand píše Žofii...

14. října 2008 v 18:22 | La Duchesse |  Žofie Chotková
Dopis, který mě dojímá :-)
Je krásný.
Psal ho František Ferdinand Žofii Chotkové 28. června 1900:

Žofi, Žofi, Ty moje všechno!
Můj poslední dopis před naším definitivním spojením!
(...)
Po pobožnosti bylo dopoledne v hrozném očekávání tohoto velikého ceremoniálu v Hofburgu. Byl to ten nejtěžší den v mém životě! Ale z lásky k Tobě jde všechno!
(...)
Slavnost byla strašně zlá. Již když jsem před ní musel čekat společně se všemi arcivévody na Jeho Veličenstvo! Ty obličeje! Jen Bedřich, Leopold Salvátor a starý Josef velmi přátelští. Bratři upejpaví, Luziwuzi (Viktor Ludvík) v slzách... Rainer zlomen. Děsné! Žofi, mužeš být trošičku pyšná na svého muže, neboť si myslím, že žádný z přítomných arcivévodů by pro svou ženu neudělal to, co jsem pro Tebe udělal já. Bylo to hrozné, ale pro Tebe učiním všechno! Něco, co Tě potěší, je, že po obřadu Jeho Veličenstvo zamířilo ke mně, podalo mi ruku, kterou jsem políbil...
Věčně, věčně Tvůj šťastný, oddaný, Tebe na rukou nosící Franci.

Uznejte, že je to krásný. Škoda, že mě nikdo nic takovýho nepíše... :D


Kdo byl Charles Baudelaire?

12. října 2008 v 13:36 | La Duchesse |  Charles Baudelaire

Charles Pierre Baudelaire (9. dubna 1821, Paříž- 31. srpna 1867, Paříž) byl francouzský
básník a překladatel; první z řady tzv. prokletých básníků.

Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Baudelairova matka se roku 1828 znovu provdala - generála Jacquese Aupicka, kterého Baudelaire nesnášel.

Baudelaire vedl bohémský život dobrodruha. Před maturitou byl vyloučen ze školy, ale nechtěl pracovat, proto se dostal na obchodní loď do Kalkaty. Po návratu začal psát básně o dojmech z cesty. Později psal posudky na pařížské salóny a vypracoval se na předního kritika.
Roku 1848 bojoval na barikádách a založil časopis Veřejné blaho.
Zemřel na obrnu, před smrtí ztratil řeč.

Ve své poezii odhaloval milostná a společenská zklamání, snažil se provokovat svojí otevřeností. V jeho díle je spojena láska a pohrdání, krása a zlo, touha po životě atd. Jeho dílo ovlivnilo moderní poezii.

Květy zla (Les Fleurs du mal, 1857) - básnická (lyrická) sbírka, za kterou musel zaplatit pokutu z mravnostních důvodů (urážka náboženství a morálky). Tato básnická sbírka je považována za klíčové dílo moderní světové poezie.
Les Fleurs du mal (doplněné vydání 1861) obsahují 126 básní, rozdělených do šesti oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta, Smrt; (v posmrtném vydání 1868 bylo vloženo dalších 14 básní).
V poezii, kterou básník šokoval francouzskou společnost, se do velké míry odráží jeho nespoutaná osobnost i jeho život.
V básních líčí nepřikrášlený obraz skutečnosti, které vládne nepoetické Zlo, jehož ztvárnění se až dosud poezie vyhýbala (báseň Zdechlina).
Výchozím bodem sbírky je nemožnost člověka dosáhnout štěstí a odtud pramení bolest, o to intenzivnější, že se záblesky štěstí hlásí ve snu a vzpomínání. V reálném světě tak zůstává jedinou pozitivní hodnotou umění usilující o krásu. Nakonec se jediným existenciálním řešením bolestné zkušenosti stává klidné spočinutí ve smrti.

Malé básně v próze (Petits poèmes en prose, 1869) - původně byly vydány pod názvem Pařížský splín. Jedná se o padesát krátkých poetických próz.
Baudelaire zde dospívá k poznání, že skutečná podstata poetického vyjádření nespočívá v tradičním rytmickém členění, spojeném s rýmem, ale výhradně v básnické vizi, metaforice a obrazech.
Jde vlastně o jakousi básnickou symfonii Paříže, moderního člověka a jeho složité životní problematiky. Za smyslovým světem nachází existenci jiného, vnitřního světa, do něhož proniká pomocí symbolů a obrazného myšlení a který se vymyká běžné logice.


The Sins Of Thy Beloved

9. října 2008 v 17:31 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Božská hudba . . .


↑ Until The Dark

Crematory

4. října 2008 v 16:51 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Miluju je.
Podle mě jsou úžasní. I když některé písničky nejsou hudebním skvostem . . . Dávám sem pár podle mého mínění dobrých písniček.
↑ The Fallen

Pohřební služba natloukla sanitářovi, protože nedohazoval zakázky

3. října 2008 v 18:06 | La Duchesse
Když jsem tohle četla, tak mě jímala hrůza.
Ne že bych se něčeho bála, ale to, že se někdo chová jak zvíře, protože nemá dost "pohřebních zakázek", je strašné a nemorální.
A o čem že tu mluvím?
Žďárská pohřební služba nechala zbít zaměstance patologie, který odmítl spolupracovat, aby na jeho místo nasadil "svého" člověka.
Teď mě napadá jediné: Kam ten svět spěje?!
Více informací se dozvíte ZDE.