Září 2008

První hrobník

30. září 2008 v 18:36 | La Duchesse
Vůbec jsem netušila, že na hrobníka je potřeba speciální kvalifikace . . . :D
V těchto dnech máme tedy prvního "pravého" hrobníka.
Chcete - li se dozvědět víc, klikněte na TENTO ODKAZ a dostanete se na článek iDnes.cz.
Doporučuju ho, je zajímavý :-)


Životopis Žofie Chotkové

27. září 2008 v 18:07 | La Duchesse |  Žofie Chotková

Žofie Marie Josefína Albína roz. hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína, od roku 1900 kněžna a od roku 1909 vévodkyně z Hohenbergu.
(1. březen 1868, Stuttgart - 28. červen 1914, Sarajevo - Bosna), byla českou šlechticnou pocházející ze starého šlechtického rodu Chotků. Dne 1. července 1900 uzavřela v Zákupech morganatický sňatek s rakouským arcivévodou a předpokládaným následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d'Este. Zemřela při atentátu v Sarajevu.
Žofie byla dcerou hraběte Bohuslava Chotka a jeho manželky Vilemíny hraběnky Kinské z Vchynice a Tetova a byla dvorní dámou arcivévodkyně Isabely z Croy, manželky rakouského arcivévody a těšínského vévody Fridricha Rakouského. Asi roku 1896 se v Praze seznámila s rakouským arcivévodou Františkem Ferdinandem. Oba mladí lidé se do sebe zamilovali a začali si dopisovat. Návštěvy Františka Ferdinanda u strýce Fridricha Rakouského byly také častější než dříve a tudíž se jeho teta se strýcem se mohli domnívat, že se jednou stanou blízkými příbuznými příštího rakouského císaře, neboť byli přesvědčeni, že důvodem návštěv jsou jejich dcery.
Když roku 1898 arcivévodkyně Isabela zjistila, že se následník trůnu neuchází o její dceru, ale pouze o její dvorní dámu, vyvolala skandál. Žofie i František Ferdinand věděli, že přesvědčit císaře, aby svolil k sňatku, nebude snadné, ale po mnoha rozmluvách s císařem si František Ferdinand prosadil svou. Císař František Josef však, v zájmu monarchie, dal svolení pouze k morganatickému sňatku, což znemožňovalo, aby jejich budoucí děti měly nárok na trůn. František Ferdinand souhlasil. Svatba se uskutečnila 1. července 1900 v Zákupech a nezúčastnil se jí nikdo z císařské rodiny, ani Františkovi sourozenci. Z ženichovy strany dorazily pouze nevlastní matka Marie Tereza a obě její dcery. Téhož dne byla Žofie povýšena na kněžnu z Hohenbergu.

Tristania a několik podle mě dokonalých písniček

23. září 2008 v 20:15 | La Duchesse |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
↑ Opus Relinque
↑ Evenfall
↑ Deadlocked (není to oficiální videoklip, ale to snad přežijete :-))

Video s údajným zjevením

22. září 2008 v 19:56 | La Duchesse

Zjevení (nejen) na hřbitově

22. září 2008 v 19:47 | La Duchesse
Někdo jim věří, někdo ne.
Já si myslím, že je možný, aby se zemřelá duše prolnula zpátky do tohoto světa . . . Ale valná většina takových "duchů" je podle mě podvod, poháněný touhou po penězích a slávě.

Mám pocit ...

16. září 2008 v 16:49 | La Duchesse |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Že žiju ve dvou světech.
Jeden je samozřejmě ten reálný, ten druhý je snový. jak jinak, tak už to bývá.

V tom skutečným světě žiju. Jsem, jaká jsem, jsem tím, čím jsem, žiju den za dnem a snažím si užít každou sekundu. A velkou část dne strávím ve svým druhým světě.
Ten je takoevj... Nepopsatelnej.
Jezdí v něm kočáry s koňma, nosím šaty s krajkovím až ke krku a jsem v něm mrtvá. Potkávám tam lidi, který tady, na planetě Zemi, potkat už nemůžu a třeba jsem je ani nikdy nepotkala. Pluju tím světem, jsem tam mrtvá a když na něj myslím v noci, zdá se mi, že umírám.

Já nevím, pořád přemýšlím nad tím, jestli je to normální. Máte takový představy taky? Stačí, když mi napíšete Jo. Budu spokojená. Ale potřebuju vědět, jestli mám tuhle podivnou úchylku jenom já.

Poslední dobou se mi totiž stává, že ten svět snu prožívám jako svět skutečnosti. A to bych neměla. Neměla bych pořád dokola přemítat nad tím, jaká smrt asi je.
A říkat si, že pokud nebude bolet, tak se jí nebojím...

Jak Fuks vypadal

16. září 2008 v 16:48 | La Duchesse |  Ladislav Fuks
↑ L. Fuks někdy v devadesátých letech, prá let před smrtí, řekla bych

Video: Jak probíhá kremace

11. září 2008 v 15:32 | La Duchesse
Když jsem tohle video viděla poprvé, byla jsem fascinovaná. Během tří hodin se z vašeho těla stane hromádka popela. Pak vás nasypou do urny nebo vás vítr roznese vzduchem na rozpytlové loučce.
Není to zvláštní? Že jste, pak umřete a už nejste, protože jste se prostě rozpadli a vaše duše uletěla do neznáma?

EDIT 11. 4. 2015
Protože původní video z idnes.cz už zmizelo, rozhodla jsem se článek trochu rozšířit a aktualizovat. Článek není pro úzkostlivé povahy, ale není v něm ani nic nechutného.

V knize Chemie smrti popisuje docent anatomie W. E. D. Evans, co se děje s lidským tělem během kremačního procesu:

"Kůže a vlasy se seženou, zuhelnatí a shoří okamžitě. Žárem způsobená koagulace bílkovinn ve svalech může býtt v této fázi zřejmá, neboť svalové stahy mohou způsobit roztažen stehen a ohýbání končetin. Často se říká, že na počátku kremačního procesu může žár způsobit ohnutí trupu vpřed s takovou silou, že se tělo najednou "posadí" a rozrazí víko rakve, nic takového jsem však osobně neviděl... Občas se břicho nafoukne dříve, než prohoří a prasknou kůže a svalovina břišní stěny; je to způsobeno vodní párou a rozpínáním plynů obsažených v břišní dutině.
Jak odhořívají měkké tkáně, postupně se odhalují části kostry. Obal lebky zmizí brzy, pak se objeví kosti končetin... Břišní obsah hoří poměrně pomalu a plíce ještě pomaleji. Bylo zjištěno, že mozek je obzlášť rezistentní k celkovému spálení během kremace těla. Dokonce i poté, co puknou lebeční kosti a celá lebka se rozpadne, stále je vidět mozek jako tmavou spečenou hmotu poněkud lepkavé konzistence... Nakonec poté, co zmizí vnitřnosti, objeví se páteř, kosti v plamenech bíle zazáří a kostra se rozpadne."
(Mary Roachová: Jak si žijí nebožtíci. Vydalo nakladatelství Dokořán, 2009.)

Krátký dokument Ashes to ashes, v angličtině bez titulků.


Proces kremace
Rakve

Veselý mrtvý

9. září 2008 v 17:35 | La Duchesse |  Charles Baudelaire
Veselý mrtvý
V krajině slimáků, uprostřed pustých lad
chci sám si vyrýt hrob, kde sožím staré kosti
a budu v pohodlí a v zapomnění spát
jak žralok v hlubině v své šťastné nečinnosti
Já nemám závěti a nemám hrobky rád;
než prosit o slzy svět známý falešností,
chci spíš krkavce zaživa si zavolat,
aby mi pouštěli vší silou bez milosti
Ó hluší červové, vy slepí druzi tmy,
veselý mrtvý sám se bere za vámi;
sem, epikurejci, vy milí syni tlení,
bez každé výčitky k mým troskám pojďte blíž
a rcete, může - li být jaké utrpení
pro tělo bezduché a víc než mrtvé již?

Jak Poe vypadal

6. září 2008 v 19:15 | La Duchesse |  Edgar Allan Poe

Co je po smrti?

1. září 2008 v 12:09 | La Duchesse
Vím, že asi nejsem jediná, kdo o tom přemýšlí.
Mám akorát dojem, že už to je trochu chorobný. Snažím se na to přijít, ale moc mi to nejde. Koneckonců stejně na to přijdu, až natáhnu bačkory.
Ale stejně si myslím, že NĚCO je. Že to prostě musí být. Já nechci umřít a pak už nebýt. I když je to vlastně jedno, protože když nic nebude, já ani to vědět nebudu. To mě docela uklidňuje. Říkám si, že jsem stanu Bílou paní, ale asi to nebude tak jednoduchý :-)
Dobře, tak teď vážně:
Nechce se mi věřit, že smrtí všechno končí. Vždyť to klidně může být naopak. Smrtí může všechno začínat. Třeba je to drtuhej porod. Obrazně řečeno. nemylsím si, že bych přišla na obláček a svatej Petr mi otevřel nebeskou bránu. Tohle se mi nezdá moc pravděpodobný.
Uznávám,že mě smrt fascinuje. Fascinuje mě ten proces, i když ho vůbec neznám. Fascinuje, jak se život najednou zhroutí a scvrkne.
A to mě dovedlo i k myšlence, založit si pohřební ústav. Ústav, kterej by smrt oslavoval, žádný tichý pomodlení a odchod. V žádným případě. Musí to být honosný. Je to přece oslava. Vstup do jiné dimenze, do jinýho časoprostoru.
Hm . . . Teď jsem poněkdu odbočila od tématu, ale pevně doufám, že mi to bude odpuštěno :-)