Tato fotografie z roku 1856 je jedním z nejranějších dokladů frenologie v akci. A co že je to frenologie? Frenologové zastávali názor, že se podle tvaru mozku dá dobře odhadnout mentální úroveň jedince a že jednotlivé oddíly mozku ovládají různé části těla. Podle všelijakých lebečních vyboulenin tak frenolog mohl jednoduše odhadnout charakter, inteligenci nebo nějaké povahové zvláštnosti.

Mnoho vojáků účasnících se války Severu proti Jihu utrpělo nějaké to zranění hlavy, což pak mohlo ovlivnit jejich psychiku - ať už se jednalo o vážnější formy demence nebo rovnou proměnu osobnosti. Množství takových příhod pak samozřejmě ovlivnilo vývoj vědy, zejména neurologie.
Fotografie nám ukazuje jedenadvacetiletého desátníka, postřeleného do hlavy v bitvě u Farmville roku 1865, tedy krátce předtím než Jižané kapitulovali. Léta poté desátníkův lékař poznamenal, že dotyčný vykazuje moho příznaků poškození mozku.

Jojo, děti, plyne to hrozně rychle. Je mi dvacet. Připadne mi to strašně zvláštní, ale nevím v čem vlastně, ale je to takový divný. Dvacet, to zní hrozně rozumně a dospěle. . . A já si pořád připadnu jako malý trdlo, který se tady někde ztratilo ve světě.

No co už. . . Tak.

Mám plán. Udělám si SCAE, až si na to našetřím, naučím se pořádně švédsky a budu slečna kavárnice křížená s překladatelkou. Budu i nadále žít alternativně, pít hodně kávy a nosit dennodenně obojek. Jednou něco velkýho dokážu. Nevím sice, co to bude, ale přála bych si, aby tady po měla zůstala nějaká stopa.

Možná se konečně nějak normálně zamiluju, neleknu se, nezklamu se, neuteču a tak. Nechci znít jako nějakej tragéd, jen si tak píšu, co mě napadá. Berte to jako jistý druh samomluvy.

Mám toho ted hodně na práci a jsem za to ráda. Ještě že mám kavárnu, protože si nedovedu představit, že bych ten volnej čas po zkouškách celej někde proležela. Místo toho vstávám skoro každý den v šest, pracuju, usmívám se na lidi, oni mi dávají pár korun navíc a občas mě někdo pozdraví, když mě potká před fakultou, protože jsem mu vařila kávu a on mě poznal. Domů přicházím kolem druhé, rozplácnu se na postel, zvednu se a jdu si přečíst maily a pustit nějakou dobrou muziku, protože to, co se hraje v kavárně, mě prostě nebaví. Večer mám někdy službu v divadle.

Líbí se mi ten pocit, když vím, že jsem někomu zpříjemnila den (například kávou) a zlepšila náladu (zásadně se na všechny zákazníky usmívám, i když jsou někdy protivní, protože sama nesnáším otrávenou obsluhu).

Tak se mám hezky. Momentálně se mi můj život líbí, tak snad se to nezmění a bude to pořád lepší a lepší.

Dne 19. ledna léta Páně 1809 spatřil světa jeden z nejoceňovanějších a nejvlivnějších spisovatelů, náš oblíbený Edgar Allan Poe. A já mi tímto přeju do záhrobí všechno nejlepší a hezké narozeniny, i když to v bezčasí asi nehraje takovou roli jako v tomto světě.