Ctnosti a povinnosti paní viktoriánského domu

4. října 2017 v 22:59 | Nebohá |  Všední život
Být paní domu ve věku devatenáctém znamenalo povinnosti. Dnes se nám zdá, že žena toho času domácnost pouze zdobila a veškeré praktické záležitosti měl na starosti manžel. Do značné míry tomu tak skutečně bylo a týkalo se to spíše vyšších vstev, ale zapátráme-li ve starých spisech, jako je například domácí bible Beeton´s Book of Household Management nebo Etiquette: Social ethics and the courtesies of the society, budeme vyvedeni z omylu (článek se týký především domácností ve střední vrstvě).

Viktoriánská éra byla navzdory vší své kráse dost pokrytecká. Doboví malíři a spisovatelé popisují dům jako šťastný a klidný přístav pro všechny členy rodiny. Matka stojí v centru dění, to jejím úkolem je dělat z domova "to nejšťastnější místo na světě". Společenská prestiž se neměřila pouze na základě majetku, neméně důležitá byla železná morálka a jak paní Beetonová zdůrazňuje, také laskavost, přívětivost a hospodárnost. Malicherné problémy nikdy nesmí opustit zdi útulného domova.



Zmiňovaná Book of Household Management vyšla poprvé v roce 1861 v uceleném svazku. Články, v níž obsažené, už nějaký čas vycházely v časopise The Englishwoman's Domestic Magazine publikovaném manželem Isabelly Beetonové. Tato kniha vyšla v bezpočtu vydání a dodnes patří k nezbytnému vybavení knihovny britských hospodyněk. Isabella Beetonová zemřela v pouhých 28 letech několik málo let poté, co její domácí průvodce vyšel nákladem. Příbližně pátnáctisetstránková kniha poskytuje velmi detailní obrázek o viktoriánské domácnosti středních vrstev, obsahuje množství receptů a praktických rad. Mezi nimi je pochopitelně uvedeno, jak se pozná dokonalá paní domu.

Historička a odbornice na téma paní Beetonové Kathryn Hughes upřesňuje, že "kniha byla určená generaci žen ze střední vrsty, která se jako první dějinách od svých matek nenaučila umění vést domácnost. Společenský diktát se změnil, a tak mladé dívky mnohem spíš uměly hrát na piáno a švitořit ve francouzštině namísto pečení chleba nebo šití." Často se také se svými manžely stěhovaly a v novém městě neměly na koho se obrátit. Pro tyto manželky musel být spis paní Beetonové darem z nebes.

Být paní domu je zodpovědná práce. Paní Beetonová připodobňuje paní domu ke generálovi, který má na starosti celou armádu:

Strenght, and honour are her clothing... She openeth her mouth with her

wisdom; and in her tongue is the law of kindness. She looketh well to the ways of her household... As with the commander of an army, or the leader of any enterprise, so is it with the mistress of a house.
(Book of Household Management, s. 117)

Toto přirovnání není přehnané. Mluvíme-li o majetnější vrstvě, je hospodyně nezbytností. Movitější rodiny si mohly dovolit zaplatit rovněž komorníka a komornou, lokaje, kuchařku a pomocnou kuchařku, pradlenu, dojičku... Velká panská sídla jako Erdigg nebo Chatsworth leckdy obsluhovaly desítky až stovky sluhů nejrůznějšího postavení. A také mezi pochopitelně panovala jistá hierarchie. Downton Abbey v tomto směru podává velmi idealizovaný obrázek.
 

Egon Schiele (Rakousko / Lucembursko, 2016)

21. září 2017 v 19:18 | Nebohá |  Filmy a seriály s tematikou 19. století
Postava výstředního malíře Egona Schieleho se ve filmech nezjevuje příliš často. Relativně nový snímek Dietera Bernera je proto příjemným zjevením.

www.lidovky.cz

Egon Schiele žije a tvoří začátkem 20. století. Jeho učitelem a do jisté míry vzorem je Gustav Klimt. Secesní touhy ale Schieleho brzy přejdou a vydá se vlastním směrem, snad cítí, že by měl setřást okovy své doby a pustit se toho všeho velikého, co pomalu se začátkém nové éry přichází. Ne pokaždé se setká s pochopením. Jeho múzou je mladší sestra Gerti, která mu často stojí modelem pro jeho akty. Mají mezi sebou blízký vztah, neznalého diváka by snad mohlo napadnout, že Gerti je Egonova milovaná duše. Momenty, kdy Egon maluje nahou, dětsky vyhlížející Gerti, tak trochu předznamenávají malířovu budoucnost. Ne každý bu
de mít pochopení pro jeho extravagantní způsob života a zaujetí dospívajícími modely a aféra, během níž bude obviněn z pohlavního zneužití, zanechá v jeho životě nesmazatelnou stopu. Jeho družka Wally Neuzil, stojícím modelem pro bezpočet kreseb a maleb, mu tehdy věrně stojí po boku.

Egon Schiele je výpravný snímek představující bouřlivý život jednoho z nejvýraznějších umělců své doby. Líčí jeho vztahové propletence, které nakonec vyústí v tragický konec. Pro obdivovatele Schieleho díla takřka nezbytný film do sbírky, i když je v některých chvílích až příliš estetický a neuškodilo by mu vrhnout se hlouběji do malířovy duše, ne jen lože.



Tajemné mumie ze severských bažin

7. srpna 2016 v 13:43 | Nebohá |  Nebožky a nebožtíci
O rašelinových mumiích už tu kdysi dávno byla řeč. Zmiňovala jsem dívku z Windeby, muže z Bockstenu a dívku z Yde. Tisíce let starých lidských těl se ale v rašelinách zejména v severních částech Evropy našlo vícero, jde o asi dvacítku těl v různém stadiu zachovalosti.

K prvním nálezům došlo už ve třicátých letech minulého století, ale ty nejznámější mumie byly objeveny v letech padesátých. K nejpozoruhodnějším rašelinovým nálezům patří Muž z Tollundu, což je území na Jutském poloostrově v Dánsku, proslulé nálezy mumií. Muž z Tollundu se z rašeliny vynořil v roce 1950, o dva roky později se na stejném místě našel Muž z Grauballe a Žena z Ellingu. Všichni tito tři lidé zemřeli násilně, což dokazují dlouhé řezné rány na jejich krku a provazy, jimiž byli uškrceni, a zlomeniny. Muž z Tollundu se vymyká svým poklidným výrazem ve tváři, člověk by skoro čekal, že se za chvíli probudí. Jsou vidět jeho drobné vrásky i strniště na bradě. Výraz muže z Grauballe je naopak zneklidňující a naznačuje, že muž před smrtí prožíval strach a hrůzu.


www.mummipedia.wikia.com

Mumie z rašelin na území severní Evropy mají nemálo společného. Jednak většina z nich žila v době železné, zhruba před dvěma tisíci let. Za druhé byli nalezení lidé z velké části nazí. Mnoho z nich mělo také částečně vyholené vlasy, jak se obvykle uvádí například u Dívky z Windeby. Nedávno se ale začalo spekulovat o tom, že Dívka z Windeby je ve skutečnosti chlapec a že při vyzvedávání těla z rašeliny mohlo dojít k odstranění vlasů. Naprostá většina lidí nalezených v rašelinách zemřela násilnou smrtí a jejich posledním jídlem byla ovesná kaše se semínky, někdy obsahující i halucinogenní houby. Shodný obsah žaludku a fakt, že se ve zbytcích kaše nenašly žádné letní plody, vede vědce k teorii, že k pravděpodobně rituálním vraždám docházelo hlavně v zimním období. Dost možná byly spojené s oslavami zimního slunovratu.


www.pinterest.com

Teorii o tom, že by se mohlo jednat o rituální oběti, potvrzují ještě jiné okolnosti. V době, kdy zemřeli Muž z Grauballe a Žena z Ellingu, došlo ke změně koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, což tehdejší lidé nepochybně pocítili. Někteří vědci se tak domnívají, že lidé mohli být obětování bohům v naději ve zlepšení podmínek. Bažinatá prostředí byla navíc v pravěku považována za magická místa, pro což existují i důkazy. Pro člověka doby železné byly bažiny místem setkávání s bohy, na území celé Evropy se tak na těchto místech nacházely nejen zbraně, ale i šperky. Bažinu zjevně chápali jako přechod mezi lidským a božským světem.
Jak bylo zmíněno, rašelinové mumie se nacházejí po celé Evropě. Jedna z těch nejznámějších se jmenuje Muž z Lindow. K objevu Muže z Lindow nedaleko britského Manchesteru se váže jedna kuriózní historka. Stalo se tak v době, kdy se změnila postup těžby rašeliny a málokdo věřil, že k nějakému význačnému objevu ještě dojde. Odpoledne 1. srpna 1984 se na dopravníku vyvážejícím rašelinové bloky objevilo lidské chodidlo. Práce byla okamžitě přerušena a nález nahlášen policii. Po několika předběžných opatření policie zadržela muže, jehož podezírala z vraždy své manželky. Muž, maje oprávněný dojem, že mu teče do bot, se k vraždě přiznal. Později toho však nepochybně hořce litoval, neboť se ukázalo, že člověk z rašeliny není žena, nýbrž muž, a nadto velmi stará oběť dávné vraždy. Nález muže z Lindow v osmdesátých letech přiměl vědce, aby se znovu začali zabývat mumiemi z rašeliny, a tak se začaly provádět další výzkumy, analýzy obsahu žaludku, krevní analýzy, rekonstrukce podoby a podobně.


Zdroje:
http://popularhistoria.se/artiklar/gatfulla-offer-analyseras-pa-nytt/

http://lnu.diva-portal.org/smash/get/diva2:290858/FULLTEXT01
Paul Bahn: Vepsáno do kostí. Mladá Fronta, 2008.