na Blog.cz

Nezbláznila jsem. Jenom mám novou práci! Ej! Ten měsíc (nebo jak dlouho to bylo), co jsem se vlastně jenom tak povalovala doma a vcelku nic moc nedělala, byl skutečně ubíjející. Musím pořád něco dělat, byť jsem pak na konci dne skoro úplná nebožka. Ale je to lepší než cítit, jak mi leniví hlava a zbytky toho intelektu. Možná i kvůli tomu, že mám pořád tolik práce, jsem mohla vysadit antidepresiva. Považuju to za jeden ze svých životních úspěchů.

Ad nově nabytá práce: dělám kontrolorku všelijakých technických a právních překladů (občas se mi tam mihne i něco z jiného oboru) a baví mě to! Hlavně je fajn, že si sedím v kanceláři, chodím si pro texty na kontrolu, usmívám se a nikdo nemá s mýma outfitama problém (pravda, roztrhaný punčocháče ani platformy bych si tam nedovolila vzít, takže vypadám relativně příčetně) . Dokonce mi i jeden "kolega" (viděla jsem ho tam jenom jednou) pochválil obojek!:D

Taky si rozšířím jazykový obzory. Skid je ližina. Fuel consumption je spotřeba paliva (supwisingly).

Bývalý pan šéf obdržel e - mail s ultimátem, pak to půjde k vyšším instancím. Fanděte mu, ať zavčas dostane rozum.

Hellyeah!

A víte co, mám svůj život ráda. ^{(Až na všechen ten citovej bordel, kterýho se nemůžu pořád zbavit a v podstatě mi všechno jede podle stejnýho scénáře. Někde je něco špatně, jenomže já nevím,jak to mám opravit.)}

Nevadí vám, že poslední dobou píšu spíš o sobě?

Poslední dobou se zavrtávám do death/goth rocku a post - punku mnohem víc než kdy dřív. Trávím hodiny hledáním švédskýho post - punku (když už to studuju) a taky objevuju kouzla starých klasiků. Protože bych to musela rozepsat do několika samostatných článků, seznala jsem, že bude mnohem lepší nacpat všechny svoje "nový" hudební závislosti a objevy do jednoho.

Första.

V současnosti moje snad nejoblíbenější a nejposlouchanější banda.

Na téhle písničce je taky úžasný text. Jak říkám, Style police is everywhere.

"You look like a monster
Do you look like a monster?
Then make a statement to the officer
I wasn't there It wasn't me
There's no day release
When you get a little visit from the Style Police"

. . . tak je z něj odporný, protivný stvoření, na který je nejlepší nemluvit, nepřibližovat se k němu a už vůbec si z něj neutahovat, protože jinak škrábe a kouše. Povětšinou slovně. Jeho matka by o tom mohla povykládat.

Jaká katastrofa, že se to děje? Tentokrát kupodivu žádná banalita typu "vyprodali mi na Mondo Bizaro ten obojek, co jsem chtěla" (ale nepopírám, že to mě trochu štve doteď), ale naprosto regulérní B E Z P R Á V Í.

Jistě si pamatujete ty euforické články "Miluju kávu, miluju lidi, co pijou kávu, miluju svou práci och så vidare". Vězte, že moje nadšení a láska k tomu všemu byla podupána a rozdrcena člověkem, který se rozhodl podnikat, aniž by chápal, že pokud bude trvale deprivovat personál n e v y p l á c e n í m mezd, pak bude míra nas****sti zaměstanců (jinak už to vyjádřit nelze) stoupat geometrickou řadou.

Přátelé, je duben. Nemám celý lednový plat (vlastně jsem dostala na požádání 3/4 lednové mzdy, co bych měla chtít víc?!), nemám žádný únorový plat a kdoví, jestli se ještě dočkám březnovýho. Ano, chápu, že podnikání není jednoduchá věc. Ale v momentě, kdy zaměstnavatel požaduje loajalitu od svých podřízených, tak proč ksakrukrucihernajs není loajální taky on k nim?!

Je pochopitený, že během zkouškovýho období má studentská kavárna menší tržby. Ale opět - je d u b e n. Ne že by se nám někdo nějak omlouval za to, co se děje, to vůbec ne.

Vypršela mi smlouva a musela bych být opravdu padlá na hlavu, abych pokračovala v práci takřka zadarmo a ještě poslouchala něco o tom, že nic nefunguje, jak má (ale? opravdu? nevšimla jsem si). Myslím, že je vám všem jasný, že jde taky o to, že mám samozřejmě strach, že svoje peníze už nikdy neuvidím. Ale s tím se odmítám smířit. Mám smlouvu a mám svou hrdost. Dopis na téma "Doufám, že si nemyslíte, že mi nezaplatíte" pro pana šéfa už byl odeslán.

Tasím zbraně, brousím jazyk. Nejsem hadr a nikdo tak se mnou nebude jednat. A myslím, že když se naštve i tak mírumilovný člověk, který se málokdy ozve skutečně nahlas, tak je vážně něco hodně špatně.

Jsem zvědavá, jak moc milé a chápající odpovědi se mi na můj dopis dostane. V tomto případě optimista nejsem.

Teď z jinýho soudku. Byla jsem na Dead Dolls Disco, hráli tam Mescaline Babies (awww, luv´em), Reactor7x a čeští Phosgene Girls.Všichni hráli skvěle, ale nejvíc jsem se těšila na Mescaline Babies, což je myslím v následujícím odstavci dost poznat.

A s těma roztomilýma, úžasnýma a prostě famózníma Mescaliňátkama mám fotku, mám jejich tričko a podepsanej setlist, kterej je sám o sobě dost post - punkovej, neb ho Sydney Mars roztrhl (na fotce níž to není poznat, protože jsem ten list podlepila), když pohopkával na pódiu. Zatancovala, zaskákala (a zvrtla nohu, která mě i po dvou týdnech bolí, nikdy neskakotancujte v platformách, pokud jste dřevo jako někdo, koho nebudeme jmenovat). Byla jsem navýsost spokojená, tak skvělej koncert tady dlouho nebyl. A hlavně deathrock/post - punk v Brně! Naposled si tady pamatuju The Last Days of Jesus.

A taky jsem tam vyvětrala kabelku - rakvičku, kterou jsem dostala od maminky k dvacátinám. Ještě před dvěma lety mi tvrdila, že její dítě je úchyl, morbidní úchyl. Když jsem se letos pozastavila nad tímto zásadním obratem v jejím i mým životě, naznala, že pochopila, že moje láska ke všem rakvičkám, kostem a mozkům nic nemění na mojí lidské kvalitě ani duševním zdraví. Helleluyah!